Barevná injektáž z Melbourne

Tak jo, přiznání na začátek: mně už z té naší středoevropské zimy solidně šplouchá na maják. Ve snaze zmírnit barevnou deprivaci jsem si tedy rozhodla spravit náladu projížděním australských The Desing Files, kteří mě z hlediska výbuchů barev a spousty světla nikdy nezklamou. A protože situace je kritická, padl mi do oka pravděpodobně ten nejeklektičtější a nejbarevnější interiér, který se na těchto stránkách vyskytuje. A hned se cítím značně občerstvena!

Tento interiér se nachází v Melbourne a bydlí v něm rodina ilustrátorky a designérky Pauly Mills. Ze všeho nejvíc mě dostal jejich obří krb, který je jak z hradu.


Miluju kelimy, miluju fikusy a fascinujou mě sametový pohovky. O všem už jsem psala separé, o něčem už několikrát. Náhoda? Nemyslím si! Možná sem v minulým životě byla Australanka?



Dětské pokoje jsou v tomhle domě zcela turbobarevný. Kromě vintage nábytku se mi líbí specifický přístup k pubertálnímu vylepování plakátů - taková obří kreativní nástěnka přímo na zdi totiž vůbec nevypadá blbě!



A jestli jednou budu mít svůj "ateliér", takovouhle zeď tam budu mít taky.


Ten krb! A ta toaletka!


Tolik barev, vzorů a textur rozhodně není záležitost pro každýho. Ani já nemám ve své krvi dostatek temperamentu, aby to u nás vypadalo takto. Ale to ještě neznamená, že nedokážu strávit pět minut civěním na tuto fotku s očima jak tenisáky


Nevím, co si myslím o tomhle skládán koberečků vedle sebe. Co myslíte vy?


Kredence jsou dalším mým oblíbeným prvkem v interiéru. Sami doma jeden vlastnoručně zrenovovaný máme - a musím říct, že je skvělej. Nedokážu si představit, že slavnostní broušený skleničky a wedgwood hrníčky skladuju někde v podýhované mdf skříňce na dřezem....


Je jasný, že tento "krb" už dávno není funkční. I tak ale v interiéru vytváří focus point, na který je radost pohledět!



Taky máte pocit, že chybějící barvy byly v mozku trochu doplněny?

Originální článek The Design Files, fotky Annette O'Brien.

Krásný zbytek neděle vinšuju

post signature

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich