Jo kéž by! Já bych si za kamna vleznula, až bych brečela. Tož se na ně můžem aspoň podívat. Míra krásných kachlových kamen, na které jsem v posledních několik měsících narazila, už totiž přestala být únosná. Hrozně bych si přála takový v bytě mít, ale pochybuju, že se po komunistické éře ještě někde u nás nějaký kachlový kamna mimo zámků vyskytují. Škoda děsná, protože to je prostě krása nesmírná vesmírná.

Jenom teda předesílám, že tady v článku se jedná o tvar typický pro Skandinávii. Úplně nevím, jaká kamna byla běžná u nás, ale tipuju, že spíš hranatá (kdyby k tomuto tématu někdo něco měl, budu ráda za komentář, nějak mě to téma zaujalo).

1. Ačkoliv se jedná o historický prvek, do všech moderních interiérů níže sedí tento rourový typ kachlových kamen jak zadnice na hrnec. Já to furt řikám, že moderní minimáč je nuda.

2. Když si představím, jak si vlezu do postele s knihou (to už si ale pomalu ani nepamatuju, jak se dělá), zatímco mi v těchto pastelových kamínkách praskají třísky, tak mě přepadají takové podivné pocity, až si řikám, jestli se ze mě s přibližující se třicítkou nestává romantik.

6. Tenhle koutek je v trochu jiným stylu než ostatní fotky, což mi přijde hodně osvěžující. Pro mě zkrátka další důkaz, že staré a nové prostě patří k sobě.

8. Tohle už jsou pořádná kamniska v už docela eklektickém interiéru - takže já jsem samozřejmě úplně nadšená. Všechno to (samozřejmě vyváženě) "splácat" dohromady, to je moje!