Archiv rubriky: Články


Letošní DIY adventní věnec…

Letošní věnec má stejnou historii vzniku jako ten loňský. Nevěřila jsem si totiž, že kdybych to nechala jenom na sobě, že bych to stihla (a reálně nějakej vyrobila). Pravděpodobně bych to nestihla a nakonec akorát vytáhla ten loňský. Ten mimochodem dostal nové svíčky a sedí v kuchyni, pořád relativně při síle. Workshopem jsem se každopádně dobře pojistila proti své neschopnosti a dobře jsem udělala! 
Letošní věnec má v sobě eukalyptu jenom trošku a hlavním materiálem se tak stal jalovec a střapatá borovice i se šiškama. Kromě toho jsem sem tam připletla i větvičky modřínu s lišejníkem a plody olše.

Kouliček jsem do věnce přidala pár víceméně tak nějak inkognito, zato jsem tam prostě nemohla neposadit toho růžovýho ptáka. Doufám, že mě chápete!
Jinak momentálně jsem v procesu učení se zacházet s mým novým foťákem. Zatím je to tedy takový rozmazaný punk, ale baví mě to. Vzhledem k tomu, že jsem věnec fotila dnes, když u nás byla supr tma – chrochtám blahem.

Hele tahle se mi myslím fakt povedla:

Taky jste letos vyráběli? A už pálíte?
Krásný advent vinšuju
post signature

Read More »

Moje nejoblíbenější youtube kanály o bydlení (cizojazyčné)

Přátele a kamarádi, jak jste si asi všimli, ten pozdní podzim fakticky nejni moje roční období. Moje neaktivita zde a na sockách tedy neznamená, že bych si užívala skvělého offline života nebo pobíhala v plavkách někde na jižní polokouli, ale že kromě práce akorát ležím jak placka a toužím po jaru. Jediná má mimopracovní činnost komě spánku momentálně zahrnuje civění na youtube, což už mě teda taky přestává bavit. Ale říkala jsem si, že bych se o těch pár účtů, které s oblibou sleduju, s váma mohla podělit. Všechny se týkají bydlení a DIY a všechny jsou teda v angličtině, což doufám nebude vadit. Ony některý ty videa jsou stejně lepší bez zvuku, viz. první kategorie:

I. Uječené Američanky

Vždycky, když si na YT pustím jeden z těchto dvou kanálů, Jiří nasazuje sluchátka a odchází do vedlejších místností. Fakt nevim proč ty Američanky tak ječí a přehání a objímají se, každopádně po čase si zvyknete. Partneři nikoliv. Pokud jde ale o obsah, rozhodně na tyhle dámy koukám ráda:

Mr. Kate

Tuhle paní s manželem sleduju už mnoho let. Ze začátku to nebylo vždycky úplně na stopro, ale dneska už to dotáhli na jinej level a ten progres mě hrozně baví. Nejvíc se mi líbí epizody „on a budget“, kdy zařizujou za pár šušňů, anebo „what’s my aesthetics“ kde zařizujou podle stylu. Taky se mi líbila série z renovace jejich studia a i sérka o jejich vlastním baráku stojí za mrknutí. Jinak i když Kate dost ječí, s Joeym jsou furt poměrně sympatická dvojka, na jejich videa se vždycky moc těším a pouštím si je hned po vydání.

zdroj

Moje oblíbené epizody:

A eště tato, ale od té mi nejde přidat náhled.

The Weekender

Show amerického obchodu se stavebníma potřebama Lowe’s (něco jak náš Bauhaus a spol.) dyzajnuje značně uječená Monica Mangin, ale ta baba je jinak fakt hustá. S prstem v nose si stoupne k cirkulárce a vyrobí třeba skříň, no problemo. Málem jsem se kvůli ní přihlásila na truhlářskej kurz (a možná to furt ještě udělám). Show se věnuje pouze proměnám „za víkend“, některé jsou super, některé nic pro mě. Obecně rozhodně doporučuju. Všechny díly.

zdroj

Moje oblíbené epizody:


II. Zrelaxovaní Kanaďani

V Kanadě naštěstí tolik neječí, ze strany druhé ale ani leccos zas tak úplně neřeší. Ne vždycky tedy videa stojí za shlédnutí anebo si na nový díl musíte počkat i několik měsíců.

Wabi Sab – E

Jednoznačně můj nejoblíbenější kanadský kanál, možná vůbec nejoblíbenější. Na nové díly se se mnou dívá dokonce i Jiří! Sympatická dvojka svépomocí rekonstruuje starý barák po prarodičích a jsou fakt neuvěřitelně šikovní a sympatičtí. Akorát ty pauzy mezi novejma dílama jsou fakt na nervy. Je to ale pochopitelný – já v aťáku taky maluju už od léta.

Moje oblíbené epizoda je hned ta první, ale pustťe si všecky:


The Sorry Girls

Tyhle mladý ženský sice občas vytvoří nějakou prvotřídní hrůzu a tváří se, jak je to kůl, ale jindy zas trefí jackpot. Sice je to každej pes, jiná ves, ale třeba svatební sérku jsem dost hltala, loft vibes je taky prima a bavily mě i některé proměny a DIY.

zdroj

Moje oblíbené epizody:

The Home Primp

Na Alexandru, editorku bydlení v časopise Chatelaine, jsem narazila teprve nedávno. Přiznám se tedy, že všecko jsem neviděla, ale těch pár dílů mě fakt oslovilo. Alexandra má nově i vlastní kanál, ale tam mě ty videa zatím tolik nezaujaly, nevim proč. Určitě ale mrkněte, je to hravý, barevný, milý.

zdroj

III. „Zbytek světa“

Hermione Chantal

Tuhle slečnu z Anglie taky nesleduju dlouho, ale obzvlášť její sérku o rekonstrukci domu naprosto žeru. Tahle éterická blondýnečka s něžným vkusem si totiž s přítelem pořídila rozpadlej viktoriánskej dům a v rámci úspor fakt dost maká, natírá, brousí, renovuje…. Ačkoliv nesdílím její oblibu v nakupování levných sezónních kravin, Hermiona je fakt hafo šikovná a tuhle její cestu jí dost závidím, jakkoliv to musí být příšerná makačka. Kdo by nechtěl brousit obložení krbu ve svým vlastním viktoriánským baráku? Já teda rozhodně jo.

zdroj


Three Bird Renovations

Tyhle tři australský paní vás odzbrojí svojí roztomilou australskou angličtinou, kterou běžně nemáte moc šanci slyšet. Pokud to správně chápu, tak renovujou baráky podle dyzajnů jedné z nich, Bonnie, který pak asi prodávaj či co. Je to už hodně high end, žádný úsporný tipy pro našince, ale jako inspirace super. Však víte, jak to mám s tím aussie designem, žejo…. V každé sérce dycky dělají jeden barák.

zdroj

Tož, to by myslím docela stačilo. Ještě mám tedy jednu chuťovičku v záloze, ale z té bych vám chtěla ukázat celej interiér zvlášť, tak to si nechám na jindá.

Znáte a sledujete některé z youtuberů výše? Jestli znáte někoho podobného, určitě mi prosím prosím napište do komentu, s „novým“ algoritmem se fakt strašně blbě hledá něco novýho podobnýho a já tenhle typ obsahu na YT fakt dost můžu. Dííík!

Tak čau mňau
post signature

Read More »

Moje nejoblíbenější youtube kanály o bydlení (cizojazyčné)

Přátele a kamarádi, jak jste si asi všimli, ten pozdní podzim fakticky nejni moje roční období. Moje neaktivita zde a na sockách tedy neznamená, že bych si užívala skvělého offline života nebo pobíhala v plavkách někde na jižní polokouli, ale že kromě práce akorát ležím jak placka a toužím po jaru. Jediná má mimopracovní činnost komě spánku momentálně zahrnuje civění na youtube, což už mě teda taky přestává bavit. Ale říkala jsem si, že bych se o těch pár účtů, které s oblibou sleduju, s váma mohla podělit. Všechny se týkají bydlení a DIY a všechny jsou teda v angličtině, což doufám nebude vadit. Ony některý ty videa jsou stejně lepší bez zvuku, viz. první kategorie:

I. Uječené Američanky

Vždycky, když si na YT pustím jeden z těchto dvou kanálů, Jiří nasazuje sluchátka a odchází do vedlejších místností. Fakt nevim proč ty Američanky tak ječí a přehání a objímají se, každopádně po čase si zvyknete. Partneři nikoliv. Pokud jde ale o obsah, rozhodně na tyhle dámy koukám ráda:

Mr. Kate

Tuhle paní s manželem sleduju už mnoho let. Ze začátku to nebylo vždycky úplně na stopro, ale dneska už to dotáhli na jinej level a ten progres mě hrozně baví. Nejvíc se mi líbí epizody „on a budget“, kdy zařizujou za pár šušňů, anebo „what’s my aesthetics“ kde zařizujou podle stylu. Taky se mi líbila série z renovace jejich studia a i sérka o jejich vlastním baráku stojí za mrknutí. Jinak i když Kate dost ječí, s Joeym jsou furt poměrně sympatická dvojka, na jejich videa se vždycky moc těším a pouštím si je hned po vydání.

zdroj

Moje oblíbené epizody:

A eště tato, ale od té mi nejde přidat náhled.

The Weekender

Show amerického obchodu se stavebníma potřebama Lowe’s (něco jak náš Bauhaus a spol.) dyzajnuje značně uječená Monica Mangin, ale ta baba je jinak fakt hustá. S prstem v nose si stoupne k cirkulárce a vyrobí třeba skříň, no problemo. Málem jsem se kvůli ní přihlásila na truhlářskej kurz (a možná to furt ještě udělám). Show se věnuje pouze proměnám „za víkend“, některé jsou super, některé nic pro mě. Obecně rozhodně doporučuju. Všechny díly.

zdroj

Moje oblíbené epizody:


II. Zrelaxovaní Kanaďani

V Kanadě naštěstí tolik neječí, ze strany druhé ale ani leccos zas tak úplně neřeší. Ne vždycky tedy videa stojí za shlédnutí anebo si na nový díl musíte počkat i několik měsíců.

Wabi Sab – E

Jednoznačně můj nejoblíbenější kanadský kanál, možná vůbec nejoblíbenější. Na nové díly se se mnou dívá dokonce i Jiří! Sympatická dvojka svépomocí rekonstruuje starý barák po prarodičích a jsou fakt neuvěřitelně šikovní a sympatičtí. Akorát ty pauzy mezi novejma dílama jsou fakt na nervy. Je to ale pochopitelný – já v aťáku taky maluju už od léta.

Moje oblíbené epizoda je hned ta první, ale pustťe si všecky:


The Sorry Girls

Tyhle mladý ženský sice občas vytvoří nějakou prvotřídní hrůzu a tváří se, jak je to kůl, ale jindy zas trefí jackpot. Sice je to každej pes, jiná ves, ale třeba svatební sérku jsem dost hltala, loft vibes je taky prima a bavily mě i některé proměny a DIY.

zdroj

Moje oblíbené epizody:

The Home Primp

Na Alexandru, editorku bydlení v časopise Chatelaine, jsem narazila teprve nedávno. Přiznám se tedy, že všecko jsem neviděla, ale těch pár dílů mě fakt oslovilo. Alexandra má nově i vlastní kanál, ale tam mě ty videa zatím tolik nezaujaly, nevim proč. Určitě ale mrkněte, je to hravý, barevný, milý.

zdroj

III. „Zbytek světa“

Hermione Chantal

Tuhle slečnu z Anglie taky nesleduju dlouho, ale obzvlášť její sérku o rekonstrukci domu naprosto žeru. Tahle éterická blondýnečka s něžným vkusem si totiž s přítelem pořídila rozpadlej viktoriánskej dům a v rámci úspor fakt dost maká, natírá, brousí, renovuje…. Ačkoliv nesdílím její oblibu v nakupování levných sezónních kravin, Hermiona je fakt hafo šikovná a tuhle její cestu jí dost závidím, jakkoliv to musí být příšerná makačka. Kdo by nechtěl brousit obložení krbu ve svým vlastním viktoriánským baráku? Já teda rozhodně jo.

zdroj


Three Bird Renovations

Tyhle tři australský paní vás odzbrojí svojí roztomilou australskou angličtinou, kterou běžně nemáte moc šanci slyšet. Pokud to správně chápu, tak renovujou baráky podle dyzajnů jedné z nich, Bonnie, který pak asi prodávaj či co. Je to už hodně high end, žádný úsporný tipy pro našince, ale jako inspirace super. Však víte, jak to mám s tím aussie designem, žejo…. V každé sérce dycky dělají jeden barák.

zdroj

Tož, to by myslím docela stačilo. Ještě mám tedy jednu chuťovičku v záloze, ale z té bych vám chtěla ukázat celej interiér zvlášť, tak to si nechám na jindá.

Znáte a sledujete některé z youtuberů výše? Jestli znáte někoho podobného, určitě mi prosím prosím napište do komentu, s „novým“ algoritmem se fakt strašně blbě hledá něco novýho podobnýho a já tenhle typ obsahu na YT fakt dost můžu. Dííík!

Tak čau mňau
post signature

Read More »

Dánský byt v Aarhusu na říjen

Tak jsem se z komentářů dozvěděla, že prej máte rádi články s interiérama! Aha! Svědomitě jsem se tedy vydala na obhlídku svých oblíbených webů a jeden pro vás našla na femina.dk. Tento dánský časopis na webu konečně upravil kvalitu publikovaných fotografií, takže se to dá zas pěkně čórovat. Výběr byl jako obvykle pro váhu náročný, dokonce už jsem měla nachystaný úplně jiný interiér, ale na poslední chvíli si to rozmyslela.

Tenhle byt z dánského Aarhusu mi totiž přijde jako stvořený na podzimní pobyty doma. Takový to, když po létě venku začnete aktivity přesouvat dovnitř a potřebujete, aby vás to hezky zrelaxovalo. Takže se obklopíte teplýma barvama, zelení, dřevem, polštářkama, záchytnými body na koukání…a snažíte se v tom dožít jara. Jinak v bytě bydlí mladý bezdětný pár a pes a hodně věcí asi vyráběli/malovali sami. To teda asi bez psa.

V téhle fotce najdete všechno ze seznamu výše. Na tu pohovku bych si hupla hned! A navíc se mi líbí paní s modrejma vlasama, který jí závidim.

Fotka chodby byla primárně to, co zachytilo moje voko. Moc se mi líbí hnědofialová výmalba, prkenná podlaha i super lustry. My naši chodbu skorododělali minulej týden (po třech letech prosim pěkně), tak už se těším, jak vám ji ukážu. Fialový stěny sice nemáme, ale mám z ní radost! Je to takový smutný úděl chodeb, že se na ně často kašle či zapomíná.

Věšákobotnik taky supr barva!

„Peg board“ v levelu „nábytek“ je podle mého soudu super zábavná a praktická věc (a ta měděná police!). Dokážu si představit poměrně dost širokou škálu využití této záležitosti, od knihovny po úložnej prostor v dílně, kuchyni, předsíni…. V tomto bytě je to televizní stěna. Možná by to chtělo i samostatnej článkus, co myslite?

Ten kaktus! Lampa! Křeslo! Světlo! Chrocho

Přesně takhle na to všechno šilhám! No joke, fakt jedno voko přivírám víc jak druhý a na fotkách je to dost vidět. Nechtějte vidět moje doklady, to je tragédie na druhou. Naštěstí zrovna na občance vypadají jako idioti skoro všichni, tak to mě docela uklidňuje. Éééé, to bylo trochu offtopic, kde že to jsme?

Trend závěsných květin se mi dlouho nějak nelíbil, ale po cca třech letech jsem mu přišla na chuť, jednu kytku si doma taky zavěsila…a pochopila.

Jestli je to velký aloe, tak to nechápu. Mám jednu doma a vypadá jak chobotnice skřížená se stonožkou. Všechny listy má miniaturní, ale má jich asi miliardu. What?

Vidíte tu tyč, na které visí kytky a kábly z žárovkama? Ženial!

Tož tak. Dobrý, ne? Taky máte na podzim takový hnízdící pocit, že je potřeba všechno zateplit a zútulnit? Tož já du porozsvěcet hvězdy v oknech, zapálit svíčky, čajznout manželovi vlněnou deku a následně ze sebe vytvořit palačinku.
Krásný večer vinšuju!
Pro originální článek klikenzí ZDE.

post signature

Read More »

Hladké podlahy vol. 2 – pryskyřice a jiné taškařice

Pamatujete ještě na článek o betonových podlahách? Trochu jsem v něm nakousla téma „aťák“, respektive dílnička/zašívárna/home office a cokoliv dalšího se časem vystříbří. Vysnila jsem si do něj hladkou podlahu, ideálně bílou. Jelikož už pár týdnů chodím ve volných chvilkách oškrabávat starý lepidlo, můj plán je jasnej – jakmile to příští rok doškrábu, výsledný povrch natřu plechovkou z Bauhausu. Tadá! Kdybych ale měla jiné časové a finanční možnosti, zvolila bych pravděpodobně trochu jinej postup.

Pokud se vám hladký podlahy beze spár líbí tak jako mně, máte kupodivu poměrně dost možností, jak takového povrchu docílit. Hladká podlaha jde normálně položit (třeba marmoleum) anebo vylít. Vylívají se betonové, anhydritové anebo epoxidové stěrky, které mají každá trochu jiné vlastnosti. Epoxidové jsou pokud vim většinou lesklé, klidně i s flitry nebo metalickým efektem, což už je teda slušná divočina, ale stejně mě baví na jejich výrobu koukat na youtube.
V článku jsem dala dohromady obrázky hladkých podlah, jakým způsobem jsou vyrobené ale upřímně řečeno často fakt nepoznám. Všechny jsou ale skvělý a chci je! 
1. Třeba tuhle geniální modrou:
zdroj

2. Tahle by měla být podle odkazu vylitá. Vylejvací směsi jsou probarvené už samy o sobě, nic se vám tak nikde neloupe a z mé zkušenosti v jedné airbnb koupelně je pak povrch na omak hrozně příjemný, až sametový.

zdroj

3. Můj ultimate goal, i když to prý bílý vydrží asi tak třicet sekund – a pak už nikdy. Tahle podlaha bude ale pokládaná, jelikož čuju spáru

zdroj

4. To mi vysvětlete, proč se barevný podlahy tak málo vidí, když jsou tak skvělý?

zdroj

5. Osvědčená kombinace světle šedé barvy a světlého dřeva funguje dycky

zdroj

6. Tohle vypadá na položený lino. Toho by se člověk nenadál, jak dobře může i umělohmotná podlaha vypadat, co? Rozhodně asi milionkrát líp, než moje oblíbené dekory, blah

zdroj

7. Tohle jsou dost možná akorát hodně dobře zalakovaný prkna. Šmarja jak já doufám, že můj natěračský plán bude fungovat

zdroj

8. Ooovšem, tohle je prudce eležánt, nespa? A vypadá to i velice vylitě

zdroj

9. Todle též. Černá mě musím říct dost příjemně překvapila, i když je to rozhodně pro odvážný. Co myslíte?

zdroj

10. A nakonec zalakovaná bílá prkna, která jsou asi hladká akorát na fotce, ale stejně je to krása.

zdroj

Co vy a hladký podlahy? Pokud vás zaujaly hlavně ty barevný, dovoluji si ještě připomenout jeden můj starší článek, který je vyloženě o nich. Třeba bodne!

Tak to bychom měli. A zítra držte palce, půjčujem si mega brusku a já hodlám s tím pitomým lepidlem skončit jednou provždy!

post signature

Read More »

O svatbě díl 1. – oznámení a tiskoviny

Jelikož to možná ještě pro někoho bude novinka, napíšu to rovnou jak to leží a běží, ať to máme z krku hned na začátku. Takže tradáá, Anka nezůstala na ocet a vdala se, jupí! No a chcu vám o tom konečně taky něco „málo“ napsat!

Přiznávám se bez mučení, že nad tím, jak pro vás zpracovat téma naší svatby, jsem se solidně zasekla. Furt jsem nevěděla, jestli udělat jeden článek, rozdělit to do víc, jaký v tom případě volit tematický okruhy…no a máme tu září, svatba byla v červnu a kromě květinový fotostěny je na blogu kulový, že. Takže jsem se právě teď, v pátek ve 23:54 s mozkem ve formě míchaných vajec rozhodla, že to rozdělím a rozpitvám jak nejvíc to pude. Mám totiž fakt pěkný fotky a momentálně ještě i docela dost knowhow! Ale zas to možná roztahám na nějaký delší časový vobdobí, ať nám tady z toho nehrábne, jo?

Při plánování jsem samozřejmě prolustrovala všechno, co se na netu dalo k tématu najít. A z vlastní zkušenosti tedy můžu říct, že informací není nikdy dost! Tak doufám, že se moje nadcházející články budou nějaké budoucí nevěstě hodit. Pro mě byla svatba velký „projekt“, na který jsem se pochopitelně moc těšila. Mírně mě znervózňovaly dobře míněný poznámky o tom, jak to budem mít určitě dokonalý, jak se všichni těší, že to bude určitě krásný…. No co vám mám povídat, vysoký očekávání mi na duševním klidu zrovna nepřidaly, ale jinak byly celé přípravy vlastně až na pár výjimečných vyteklých nervů (mých) dost fajn. Nejvypjatější chvilkou příprav byl střet názorů mezi mnou a mámou na téma „rozpuštěný vlasy vs. drdol“. To byla tvrdá bitva, kterou jsem navíc prohrála, ale ve výsledku to vlastně dopadlo přesně tak, jak mělo. (Jestli máte pocit, že teď implikuju, že rodiče mají většinou pravdu – tak to může, ale taky nemusí být pravda.)

No a když tedy začínám svatební seriál, chtěla bych začít tím, čím svatba většinou začne pro vaše okolí – oznámením. Tedy něčím, s čím mi internet neočekávaně zas tak moc nepomohl.

foto Fotím


V dnešní době se na oznámení poměrně dost prdí a pozvánky se řeší událostí na fejsbuku. Jenže já jsem stará konzerva, do komplu čučím každý den celou pracovní dobu, takže jsem pozvánky chtěla pořešit hezky oflajnově. Skoro všichni tedy dostali papírovou verzi buď ručně předanou anebo poslanou poštou. I když sem chtěla událost s informacema udělat taky, nakonec jsem se na to vybodla.

Oznámení by se mělo poslat cca 10 až 8 týdnů před svatbou. My měli trochu zpoždění a taky se nic moc nestalo. Pokud má někdo jiné prioritní plány, tak s tím stejně nic neuděláte – ani nám nedorazilo poměrně dost lidí, kteří o svatbě věděli půl roku předem. Jakmile stanovíte datum, je samozřejmostí dát vědět co nejdřív rodině a těm, kteří budou cestovat z daleka. Ani těm ale později nezapomeňte dát papírovou verzi, a to i v případě, že to jinak řešíte Facebookem. Maminky a babičky potřebujou něco k archivaci a na výstavku, to je vám doufám jasný!

Co se týče grafiky oznámení, tu jsem začala nepříliš organizovaně řešit už někdy začátkem února. Grafiku mi dělala moje úžasná svědkyně Lenka, takže jsme nejeli podle nějakýho profi harmonogramu. Pobavily jsme se o barvách, který jsem měla pro svatbu vymyšlený, poslala jsem nějakou pinterestovou inspiraci a dokonce i namalovala pár větviček (což mi moc nešlo). No a asi koncem března jsem na oplátku dostala pdfko s prvními návrhy. Z toho se vybral jeden, který se dál rozvíjel. No a pak už to docela frčelo.

Docela dlouho jsme řešily písmo. Už pár let frčí „pinterestová“ kaligrafie, ale já s ní mám upřímně řečeno trošku problém – všechno je to totiž úplně stejný. Aby nedošlo k mýlce, krasopsaní a kaligrafie jako taková mě baví moc a i u nás jsou lidi, co to fakt umí a dělají originálně na základě vlastního písma. Ale ten jeden profláklej font, kterej na mě vyskakuje i z konzerv, jsem prostě fakt nechtěla. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale mně prostě leze už i nosem. Představila jsem si, jak se na něj podívám za třicet let… a následně si to omluvím slovy „nojo, to bylo tenkrát v módě“.

Nakonec tedy vyhrála kombinace patkového a bezpatkového písma a ty nejdůležitější věci jsou verzálkama.

Do oznámení jsem si přála olivové větvičky, které jsem chtěla hojně využít i v květinách přímo na svatbě. Větvičky ručně nakreslila Lenka akvarelovejma pastelkama a upravila do grafické podoby. Ta holka je prostě skvělá!

foto Lenka

Jako největší oříšek se ukázaly texty. V tomto internet opravdu zklamal. To, co se v jeho vodách skrývá, jsem totiž fakt nechtěla. Níže výběr z těch nejčastěji se opakujících hroznů, které myslím na oznámeních potkal úplně každý:

Pro vtipálky – Jan a Jana, nedbaje rad starších a zkušenějších, dovolují si oznámit…. 
Pro ty, co se s tím prostě nemažou – Máme se rádi, tak se prostě bereme dne…
Pro poety – Pepík a Maruška chtějí všem na vědomí dát, že se budou z lásky brát…

Ehm, no co vám mám povidat. Myslím, že se snad chápem.

Já nechtěla ani básničku, ani nic rádobypoetického a už vůbec ne nic „vtipného“. Takže jsem to napsala zcela stručně a srozumitelně, tzn. Anna a Jiří společně oznamují že tehdy a tehdy vstoupí do manželství. Vono fakt nic moc dalšího není potřeba, kreativně se můžete rozvíjet v grafice. Dál na oznámení logicky patří adresa a čas obřadu. K tomu jsem do něj vpašovala ještě i dress code a email pro odpovědi. Na oznámení jsem nepsala naši adresu (na obálky ale jo), čemuž se máma divila, kam nám jakože budou chodit blahopřání? Já jsem se smála, že to už dneska nikdo nedělá, ale kupodivu jsem se spletla. Dělá. Čili – to zvažte.

Co se týče obálek, ty jsem nakoupila na tomto e-shopu, který se tváří česky, je slovenský – a balík přišel z UK. Trochu úlet, ale byla jsem spokojená. Když potřebujete hodně kusů, chcete netypickou barvu a taky nezaplatit miliardu, tak je to rozhodně dobrá volba!

Co se týče tiskovin, celkově jsme měli:

  • oznámení varianta pro zvané
  • oznámení varianta pro nezvané
  • jmenovky na tabuli
  • pozvánka na hostinu

V dnešní době se často dělá i menu, což pak vypadá moc pěkně – ale my měli vývar s knedlíčkama a svíčkovou. Na to myslím menu fakt nepotřebujete.

foto Fotím

Jmenovky jsem vypisovala ručně rose gold inkoustem od À L’aise

Tisk jsem si na doporučení grafičky nechala udělat v brněnské tiskárně Papír a Tisk, kterou využívají právě grafici. A osobně můžu doporučit všema deseti – mají na výběr krásný papíry, udělají vám na ně zkušební nátisky, jsou rychlí a poměr cena-kvalita naprostej luxus. Zkušební tisk šel na tři druhy papírů, nakonec jsem zvolila přírodní odstín bílé se strukturou ručního papíru. Ve hře byl i jeden hladký a jeden s tmavšími vlákny. Platila jsem tisícovku za dohromady 80 oznámení, 50 jmenovek (už rovnou i přeložených) a 50 pozvánek na hostinu – což jsem zkonila, protože oznámení většinou dáváte rodinám nebo párům, né jednotlivcům jak vstupenku, že. Hotový to bylo myslím dokonce už druhý pracovní den, ale vždycky raději počítejte s nějakou časovou rezervou.

Za tenhle kontakt a referenci jsem byla osobně hrozně vděčná, protože s tímto mi internet opět příliš nepomohl. Většinu oznámení z netu vám udělají přímo do šablon roztodivných vzhledů, klasické tiskárny zas nemívají pěkné papíry, ale akorát bílou křídu mat/lesk. Pokud jste z Brna a máte vlastní grafický návrh, tak Papír a Tisk rozhodně doporučuju.

No a tady ho máte ještě víc z blízka, i když teda bez struktury papíru

Čekujte ty olivy! Jsem z nich pif paf ještě teď!

Mimochodem, teď aktuálně je neděle 2:10 ráno a já už fakt nemůžu. Tak příště třeba…o šatech? Nebo?

Budu moc ráda, když mi napíšete, co by vás všecko zajímalo (jestli vůbec) a já se to pokusím nějak zapracovat. Možná i včetně nějaké mini verze o nás dvou, na kterou byl požadavek na insta, ale to si teda ještě musím dobře rozmyslet. Zajímalo by vás to?

Krásnou neděli vinšuju
post signature

Read More »

Domov plný barev a zeleně

Našla jsem na The Design Files svůj dream house! Už zase. Ale tenhle fakt píše! Je v něm spousta barev, rostlin, dřeva a nadčasových kousků a nachází se – jak jinak – v Austrálii. Mám pocit, že o australským bydlení už jste ode mě něco slyšeli. Jednou, dvakrát…do půl roku minimálně, že, ha. Kdyby to nebylo dva dny letadlem, už jsem tam dávno!

Tenhle krásný dům patří paní Maritě McCausland, která v Melbourne vlastní obchod s pokojovýma rostlinama Into The Wild. Čili něčím, co je u protinožců asi vcelku běžný, ale u nás existuje zatím akorát na bázi několika málo projektů. Ale zpět k bydlení. Je totiž boží.

Krásná barevná škála, nádherná kresba dubového dřeva a zelený. Hooodně zelenýho. Já vlastně ani nevim, co přínosnýho bych k tomu mohla říct, když ty fotky tak hlasitě mluví samy za sebe.

Na tmavě modrý stěny potřebujete hodně australskýho světla anebo hodně odvahy. Ale třeba moji prarodiče prý měli v této barvě vymalovaný strop v obýváku i tady v Brně. No a já doufám, že si v té barvě jednou vymaluju aspoň záchod. Jinak čekujte ten mid-century lustr!

Musím říct, že jsem se po čtyřech letech usilovné snahy posunula od sériového kytkovraha k něčemu o pár stupňů závažnosti níž, ale na 100 % to teda furt není. Mou poslední obětí je kaktus z terárka, vedle kterého jsem já idiot postavila zvlhčovač vzduchu. Kaktus mi zplesnivěl. No chápete to? Mně plesniví kaktusy. (Ne, nebylo to poprvé). Každopádně starček (ta hrášková kytka na obrázku) jsem si v červnu dovezla z Dánska a vypadá to, že se mu u nás vcelku líbí! Calatheu (vyčuhuje v pravém dolním rohu) mám doma taky a je to super komunikativní kytka – když má žízeň, prostě svěsí listy a po zalití se hned vzpamatuje. Né jak ty jiný fifleny, co dělaj jakože nic, a naráz chcípnou.

Ty barvy, ach! Ten přehoz, doubleach! 

No a tady u té poslední fotky už mi regulérně škube voko nadšením. Jakkoliv miluju každičký centimetr našeho bytu, jestli se někdy budeme někam stěhovat, bude to za světlem.

Tak se mi to trochu zvrhlo v ódu na kytky, ale fakt jsem do nich zamilovaná čím dál tím víc. Mám doma takový džungle-koutek, na který čučím, když sedím v křesle – anebo který mám v periferním zorném poli, když sedím doma v křeslo na home office. A fakt nekecám, že to pomáhá na hlavu. Jsem opravdu hodně úzkostlivý člověk a tohle je jedna z věcí, kterou mám ozkoušenou, že klidu mojí duše fakt pomáhá. Jak prosté!

Originální fotky jsou od Caitlin Mills pro bezednou studnici inspirace The Design Files.

Dobrou noc vinšuju
post signature

Read More »

DIY květinová fotostěna – WARNING – do not try this at home

Jestli jste někdo dumali, na co jsem použila tu miliardu papírových růží, jejichž výrobě jsem věnovala článek před pár měsíci, tak konečně můžete přestat dumat. Celý ten zdlouhavý proces měl za cíl vytvořit pozadí do našeho svatebního fotokoutku. A byl to nakonec docela dobrej nápad!
Dobrá zpráva je, že po růžích už je stěna vopravdu dost easy. Přesto mám pár tipů, který by se vám v případě snahy o replikaci tohoto projektu mohly hodit.

No fotostěnu o rozměrech 140 x 100 cm budete potřebovat:

– cca 55 papírových růží viz. tento návod
– dvě lepenkové desky o rozměrech 70 x 100 (sehnala jsem v Brně u Vágnera – běžné papírnické a kancelářské potřeby)
– papírové pásky, lepidlo a kovová očka na zavěšení

foto Fotím

Kdyby vás napadlo využít na fotostěnu random dřevěnou desku, co se povaluje doma – nedělejte to. Myslete na to, že stěnu pravděpodobně budete potřebovat zavěsit. Potřebujete proto, aby byla fotostěna co nejlehčí. Vlnitou lepenku v bílé barvě můžu vřele doporučit – prosvítající podklad není vidět, je lehká a růže se k ní lepí prakticky samy.

Určitě si napřed na lepenku růže naskládejte nanečisto. Pamatuje na to, že potřebujete zakrýt spoj uprostřed – ale přitom neslepit obě desky dohromady. Při převážení a skladování se fakt hodí mít oba panely zvlášť a zkompletovat je až na místě.

Já jsem postupovala tak, že jsem si vyskládané růže jednu po jedné brala, opatlávala lepidlem a vracela zpět. Když jsem přišla na spoj, opaplala jsem lepidlem jenom tu část kytky, která bude přilepená k podkladu. Čili kytky na spoji jsou přilepené jen půlkou pouze k jedné desce. Zpravidla jsem volila tu větší část, takže v luftě visí jen úplně krajíčky.

Po nalepení budete mít dvě části, které budou vypadat nějak takto:

A když je k sobě spojíte….

Tak do sebe takhle krásně zapadnou.

Mňo a teď k adjustaci.
V domácím fejkovém prostředí stačí desky opřít o cokoliv.
V seriózním prostředí máte víc možností. My měli panely zavěšené na kovových očcích, které Jiří k podkladu přichytil sešívačkou. Nemám svoje foto, ale jsou to v podstatě klasické trojúhelníkové háčky na rámy obrazů. Oba panely jsme pak měli zavěšené na vlascích, které se na místě naší svatby používají k věšení obrazů. K sobě pak panely stačí zezadu přichytit papírovou páskou.
Další možnost je prostě panely přibít ke zdi. To hodláme udělat doma, protože tenhle výtvor mě stál tolik potu, že si ho fakt musím nechat.
No a pak začíná ta pravá zábava, že!

My měli na svatbě Instax a nechávali jsme si fotky se vzkazama vlepovat do scrapbooku, který jsem pořídila v Bella Rose. Výsledek je fakt super vtipnej a jsem moc ráda, že jsme fotokoutek udělali. Dekorace do něj zařizovala a vyráběla moje sestra Marush a tohoto úkolu se zhostila opravdu se ctí – výběr masek byl věru značně povedený!
Pokud by se vám taky chtělo takovýhle pozadí vytvořit a využít ho na 100%, pak bych vám radila, abyste dali foťák na stativ anebo focením pověřili někoho šikovnýho. U nás to byl takovej punk, takže jsou některý fotky šejdrem, jiný z dálky a kromě fotostěny jsou vidět ještě dva metry nad, pod a vedle. Z druhé strany – to je půvab polaroidových fotek a já bych rozhodně neměnila, jenom varuju :)
Nevím proč, ale mám hroznou chuť pustit si prasátko Babe. No nic, článek hotov, jdem tu věc pověsit na zeď nad týfku. Držte nám palce!
Krásnou neděli
post signature
Read More »

Betonové podlahy nejen do garáže!

Od mého posledního příspěvku už zase uplynulo poměrně dost času, tentokrát mám ale celou kopu dobrých výmluv. Jak jste si někteří jistě domysleli (nebo rovnou viděli na mým instáči), na konci června se ze mě stala vdaná paní, která se následně i s manželem sbalila a vodjela pryč. Teď jsem už sice nějakou dobu zpět a roztíkám se v kanclu za komplem, blogové „prázdniny“ jsem si ale i tak chtěla ještě trochu prodloužit.
Poslední dva týdny už mi ale dost zřetelně začínala chybět nějaká akce. Velkej projekt s krycím názvem „svatba“ pořešenej, dovolená v tahu, plány žádný. Takže jsem začala fantazírovat. A to jako obvykle poměrně dost slušně.
Jeden z mých letošních (zatím) neuskutečněných plánů se totiž jmenuje „ateliér„. Místo, kde bych si mohla vesele roztahovat všechny svoje krámy, mít šicí stroj vytaženej klidně i měsíc a podlahu zaskládanou nějakou životně důležitou papírovou pitomostí, kterou jsem se rozhodla vytvořit (ano, narážím zde na papírové květiny, které jsme měli v obýváku na koberci v procesu cca čtvrt roku).
Eeee, pardon za slovní průjem, evidentně mám za ty dva měsíce přetlak nevypsaných slov. Prostě – googlila jsem litý podlahy do aťáku. Našla jsem jich mega, hrozně se mi líbí barevný, ale potkala jsem tolik krásnejch betonovejch, že to vydá na celej článek. Hele:
1. S kytkama a přírodním matrošem si beton rozumí náramně! A jak je to krásně flekatý <3
zdroj

2. Musím říct, že na to, jak je beton na pohled studený materiál, ho mám čím dál tím radši. Líbí se mi totiž, že jeho vyznění v interiéru ve výsledku vůbec nemusí být studený – a to ani v hlavních obývacích místnostech.

zdroj

3. Koupelny jsou myslím docela jasný a tady by beton mohl oslovit i ty, kteří by si ho jinam jinak nikdy nedali. Nemám pravdu?

zdroj

4. A co zimní zahrada nebo lodžie? Jsem až překvapená, jak to s tím světlým odstínem dřeva funguje a obře vypadá.

zdroj

5. Trocha minimáče, ať se zavděčím širšímu publiku

zdroj

6. Je jasný, že vzdušný a barevnější interiéry jsem vybírala záměrně, protože jsou mi blízký. No ale divej se, neni to super?

zdroj

7. Todlencto je už značně chladivé, pravda. Beton s černou je kombinace, se kterou se musí opatrně -aby pak obývák neměl štýl obecního krematoria, že.

zdroj

8. Ale stačí přidat trochu barvy a je to krása vesmírná!

zdroj

9.

zdroj

10. No ne?

zdroj

Inspirace dobrá, ale teda realizace, obávám se, o dost horší. Měla jsem totiž představu, že bych to zvládla sama, ale google mě tak trochu vyvedl z omylu. Tak aspoň to zjištění, že beton není jenom do garáže a skladů, mě teď hřeje úplně všude! Ale ne, počkat, to je globální oteplovací apokalypsa, pardon.

Pokud máte ovšem někdo praktickou DIY zkušenost, budu za ni vděčná velice!

Jinak jestli jsem vás zmínkama o svatbě navnadila na nějaký obsah, vězte, že bude. Čekám ještě na zbytek fotek, abych mohla dát dohromady takovou svatební sérku/článek, až vám z toho bude špatně!

Tak čau a neupečte se
post signature

Read More »

Květnový interiér – šedá elegance ve Filadelfii

Pokud u mě na blogu nejste právě teď poprvé, tak určitě víte, že mám v interiéru ráda aspoň trochu barvy. Monochromní interiéry mě většinou hrozně nudí, velice často totiž vychází jenom z nějakého okopírovaného trendu – a pak tomu chybí srdce. Když se to ale umí a vychází to tak nějak zevnitř, to je pak jiná! Jako třeba tento krásný domek v pensylvánské Filadelfii, kde sice barvám moc nefandí, ale přitom i moje oko plesá a já áchám. Hele!

Kromě bílé, šedé a krémové se zde potkáte s přírodními odstíny dřeva, kůže, rostlin….a sem tam nějakým pastelový tónem nějaké doplňkové barvy. Jinak prd. A je to boží.

Dost mě zaujala šedá stěrka do půli stěny – koho by to napadlo? K tomu přičtěte kaktus a všudypřítomné vintage kousky – a Anka je koupená

Všimněte si těch zvláštně vyskládaných podlahových prken

Pamatuje tu někdo na můj tisíc let starý článek o sekretářích? Tahle fotka si říká o vol. 2

Ta akvarelová tapeta!!!

Jak se vám líbí nápad natřít dveře na stejnou barvu jak stěnu?

Ty okna….OMG

Lodžie…pukám závistí!

A co vy, máte radši barevné nebo nebarevné odstíny? To je věta, co? :)) Přiznám ze, že šedá je momentálně moje téma, možná i proto mi tenhle dům tolik padl do oka. Momentálně mi doma visí x metrů čerstvě vypraného šedého lnu, tak to asi krapet ovlivnilo můj úsudek. Proč? Nápověda zde.

Originální článek i s příběhem a hromadou dalších fotek si prohlédnete na Design Sponge.

Krásný zbytek neděle vinšuju

post signature

Read More »