Archiv rubriky: Články


Hladké podlahy vol. 2 – pryskyřice a jiné taškařice

Pamatujete ještě na článek o betonových podlahách? Trochu jsem v něm nakousla téma „aťák“, respektive dílnička/zašívárna/home office a cokoliv dalšího se časem vystříbří. Vysnila jsem si do něj hladkou podlahu, ideálně bílou. Jelikož už pár týdnů chodím ve volných chvilkách oškrabávat starý lepidlo, můj plán je jasnej – jakmile to příští rok doškrábu, výsledný povrch natřu plechovkou z Bauhausu. Tadá! Kdybych ale měla jiné časové a finanční možnosti, zvolila bych pravděpodobně trochu jinej postup.

Pokud se vám hladký podlahy beze spár líbí tak jako mně, máte kupodivu poměrně dost možností, jak takového povrchu docílit. Hladká podlaha jde normálně položit (třeba marmoleum) anebo vylít. Vylívají se betonové, anhydritové anebo epoxidové stěrky, které mají každá trochu jiné vlastnosti. Epoxidové jsou pokud vim většinou lesklé, klidně i s flitry nebo metalickým efektem, což už je teda slušná divočina, ale stejně mě baví na jejich výrobu koukat na youtube.
V článku jsem dala dohromady obrázky hladkých podlah, jakým způsobem jsou vyrobené ale upřímně řečeno často fakt nepoznám. Všechny jsou ale skvělý a chci je! 
1. Třeba tuhle geniální modrou:
zdroj

2. Tahle by měla být podle odkazu vylitá. Vylejvací směsi jsou probarvené už samy o sobě, nic se vám tak nikde neloupe a z mé zkušenosti v jedné airbnb koupelně je pak povrch na omak hrozně příjemný, až sametový.

zdroj

3. Můj ultimate goal, i když to prý bílý vydrží asi tak třicet sekund – a pak už nikdy. Tahle podlaha bude ale pokládaná, jelikož čuju spáru

zdroj

4. To mi vysvětlete, proč se barevný podlahy tak málo vidí, když jsou tak skvělý?

zdroj

5. Osvědčená kombinace světle šedé barvy a světlého dřeva funguje dycky

zdroj

6. Tohle vypadá na položený lino. Toho by se člověk nenadál, jak dobře může i umělohmotná podlaha vypadat, co? Rozhodně asi milionkrát líp, než moje oblíbené dekory, blah

zdroj

7. Tohle jsou dost možná akorát hodně dobře zalakovaný prkna. Šmarja jak já doufám, že můj natěračský plán bude fungovat

zdroj

8. Ooovšem, tohle je prudce eležánt, nespa? A vypadá to i velice vylitě

zdroj

9. Todle též. Černá mě musím říct dost příjemně překvapila, i když je to rozhodně pro odvážný. Co myslíte?

zdroj

10. A nakonec zalakovaná bílá prkna, která jsou asi hladká akorát na fotce, ale stejně je to krása.

zdroj

Co vy a hladký podlahy? Pokud vás zaujaly hlavně ty barevný, dovoluji si ještě připomenout jeden můj starší článek, který je vyloženě o nich. Třeba bodne!

Tak to bychom měli. A zítra držte palce, půjčujem si mega brusku a já hodlám s tím pitomým lepidlem skončit jednou provždy!

post signature

Read More »

O svatbě díl 1. – oznámení a tiskoviny

Jelikož to možná ještě pro někoho bude novinka, napíšu to rovnou jak to leží a běží, ať to máme z krku hned na začátku. Takže tradáá, Anka nezůstala na ocet a vdala se, jupí! No a chcu vám o tom konečně taky něco „málo“ napsat!

Přiznávám se bez mučení, že nad tím, jak pro vás zpracovat téma naší svatby, jsem se solidně zasekla. Furt jsem nevěděla, jestli udělat jeden článek, rozdělit to do víc, jaký v tom případě volit tematický okruhy…no a máme tu září, svatba byla v červnu a kromě květinový fotostěny je na blogu kulový, že. Takže jsem se právě teď, v pátek ve 23:54 s mozkem ve formě míchaných vajec rozhodla, že to rozdělím a rozpitvám jak nejvíc to pude. Mám totiž fakt pěkný fotky a momentálně ještě i docela dost knowhow! Ale zas to možná roztahám na nějaký delší časový vobdobí, ať nám tady z toho nehrábne, jo?

Při plánování jsem samozřejmě prolustrovala všechno, co se na netu dalo k tématu najít. A z vlastní zkušenosti tedy můžu říct, že informací není nikdy dost! Tak doufám, že se moje nadcházející články budou nějaké budoucí nevěstě hodit. Pro mě byla svatba velký „projekt“, na který jsem se pochopitelně moc těšila. Mírně mě znervózňovaly dobře míněný poznámky o tom, jak to budem mít určitě dokonalý, jak se všichni těší, že to bude určitě krásný…. No co vám mám povídat, vysoký očekávání mi na duševním klidu zrovna nepřidaly, ale jinak byly celé přípravy vlastně až na pár výjimečných vyteklých nervů (mých) dost fajn. Nejvypjatější chvilkou příprav byl střet názorů mezi mnou a mámou na téma „rozpuštěný vlasy vs. drdol“. To byla tvrdá bitva, kterou jsem navíc prohrála, ale ve výsledku to vlastně dopadlo přesně tak, jak mělo. (Jestli máte pocit, že teď implikuju, že rodiče mají většinou pravdu – tak to může, ale taky nemusí být pravda.)

No a když tedy začínám svatební seriál, chtěla bych začít tím, čím svatba většinou začne pro vaše okolí – oznámením. Tedy něčím, s čím mi internet neočekávaně zas tak moc nepomohl.

foto Fotím


V dnešní době se na oznámení poměrně dost prdí a pozvánky se řeší událostí na fejsbuku. Jenže já jsem stará konzerva, do komplu čučím každý den celou pracovní dobu, takže jsem pozvánky chtěla pořešit hezky oflajnově. Skoro všichni tedy dostali papírovou verzi buď ručně předanou anebo poslanou poštou. I když sem chtěla událost s informacema udělat taky, nakonec jsem se na to vybodla.

Oznámení by se mělo poslat cca 10 až 8 týdnů před svatbou. My měli trochu zpoždění a taky se nic moc nestalo. Pokud má někdo jiné prioritní plány, tak s tím stejně nic neuděláte – ani nám nedorazilo poměrně dost lidí, kteří o svatbě věděli půl roku předem. Jakmile stanovíte datum, je samozřejmostí dát vědět co nejdřív rodině a těm, kteří budou cestovat z daleka. Ani těm ale později nezapomeňte dát papírovou verzi, a to i v případě, že to jinak řešíte Facebookem. Maminky a babičky potřebujou něco k archivaci a na výstavku, to je vám doufám jasný!

Co se týče grafiky oznámení, tu jsem začala nepříliš organizovaně řešit už někdy začátkem února. Grafiku mi dělala moje úžasná svědkyně Lenka, takže jsme nejeli podle nějakýho profi harmonogramu. Pobavily jsme se o barvách, který jsem měla pro svatbu vymyšlený, poslala jsem nějakou pinterestovou inspiraci a dokonce i namalovala pár větviček (což mi moc nešlo). No a asi koncem března jsem na oplátku dostala pdfko s prvními návrhy. Z toho se vybral jeden, který se dál rozvíjel. No a pak už to docela frčelo.

Docela dlouho jsme řešily písmo. Už pár let frčí „pinterestová“ kaligrafie, ale já s ní mám upřímně řečeno trošku problém – všechno je to totiž úplně stejný. Aby nedošlo k mýlce, krasopsaní a kaligrafie jako taková mě baví moc a i u nás jsou lidi, co to fakt umí a dělají originálně na základě vlastního písma. Ale ten jeden profláklej font, kterej na mě vyskakuje i z konzerv, jsem prostě fakt nechtěla. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale mně prostě leze už i nosem. Představila jsem si, jak se na něj podívám za třicet let… a následně si to omluvím slovy „nojo, to bylo tenkrát v módě“.

Nakonec tedy vyhrála kombinace patkového a bezpatkového písma a ty nejdůležitější věci jsou verzálkama.

Do oznámení jsem si přála olivové větvičky, které jsem chtěla hojně využít i v květinách přímo na svatbě. Větvičky ručně nakreslila Lenka akvarelovejma pastelkama a upravila do grafické podoby. Ta holka je prostě skvělá!

foto Lenka

Jako největší oříšek se ukázaly texty. V tomto internet opravdu zklamal. To, co se v jeho vodách skrývá, jsem totiž fakt nechtěla. Níže výběr z těch nejčastěji se opakujících hroznů, které myslím na oznámeních potkal úplně každý:

Pro vtipálky – Jan a Jana, nedbaje rad starších a zkušenějších, dovolují si oznámit…. 
Pro ty, co se s tím prostě nemažou – Máme se rádi, tak se prostě bereme dne…
Pro poety – Pepík a Maruška chtějí všem na vědomí dát, že se budou z lásky brát…

Ehm, no co vám mám povidat. Myslím, že se snad chápem.

Já nechtěla ani básničku, ani nic rádobypoetického a už vůbec ne nic „vtipného“. Takže jsem to napsala zcela stručně a srozumitelně, tzn. Anna a Jiří společně oznamují že tehdy a tehdy vstoupí do manželství. Vono fakt nic moc dalšího není potřeba, kreativně se můžete rozvíjet v grafice. Dál na oznámení logicky patří adresa a čas obřadu. K tomu jsem do něj vpašovala ještě i dress code a email pro odpovědi. Na oznámení jsem nepsala naši adresu (na obálky ale jo), čemuž se máma divila, kam nám jakože budou chodit blahopřání? Já jsem se smála, že to už dneska nikdo nedělá, ale kupodivu jsem se spletla. Dělá. Čili – to zvažte.

Co se týče obálek, ty jsem nakoupila na tomto e-shopu, který se tváří česky, je slovenský – a balík přišel z UK. Trochu úlet, ale byla jsem spokojená. Když potřebujete hodně kusů, chcete netypickou barvu a taky nezaplatit miliardu, tak je to rozhodně dobrá volba!

Co se týče tiskovin, celkově jsme měli:

  • oznámení varianta pro zvané
  • oznámení varianta pro nezvané
  • jmenovky na tabuli
  • pozvánka na hostinu

V dnešní době se často dělá i menu, což pak vypadá moc pěkně – ale my měli vývar s knedlíčkama a svíčkovou. Na to myslím menu fakt nepotřebujete.

foto Fotím

Jmenovky jsem vypisovala ručně rose gold inkoustem od À L’aise

Tisk jsem si na doporučení grafičky nechala udělat v brněnské tiskárně Papír a Tisk, kterou využívají právě grafici. A osobně můžu doporučit všema deseti – mají na výběr krásný papíry, udělají vám na ně zkušební nátisky, jsou rychlí a poměr cena-kvalita naprostej luxus. Zkušební tisk šel na tři druhy papírů, nakonec jsem zvolila přírodní odstín bílé se strukturou ručního papíru. Ve hře byl i jeden hladký a jeden s tmavšími vlákny. Platila jsem tisícovku za dohromady 80 oznámení, 50 jmenovek (už rovnou i přeložených) a 50 pozvánek na hostinu – což jsem zkonila, protože oznámení většinou dáváte rodinám nebo párům, né jednotlivcům jak vstupenku, že. Hotový to bylo myslím dokonce už druhý pracovní den, ale vždycky raději počítejte s nějakou časovou rezervou.

Za tenhle kontakt a referenci jsem byla osobně hrozně vděčná, protože s tímto mi internet opět příliš nepomohl. Většinu oznámení z netu vám udělají přímo do šablon roztodivných vzhledů, klasické tiskárny zas nemívají pěkné papíry, ale akorát bílou křídu mat/lesk. Pokud jste z Brna a máte vlastní grafický návrh, tak Papír a Tisk rozhodně doporučuju.

No a tady ho máte ještě víc z blízka, i když teda bez struktury papíru

Čekujte ty olivy! Jsem z nich pif paf ještě teď!

Mimochodem, teď aktuálně je neděle 2:10 ráno a já už fakt nemůžu. Tak příště třeba…o šatech? Nebo?

Budu moc ráda, když mi napíšete, co by vás všecko zajímalo (jestli vůbec) a já se to pokusím nějak zapracovat. Možná i včetně nějaké mini verze o nás dvou, na kterou byl požadavek na insta, ale to si teda ještě musím dobře rozmyslet. Zajímalo by vás to?

Krásnou neděli vinšuju
post signature

Read More »

Domov plný barev a zeleně

Našla jsem na The Design Files svůj dream house! Už zase. Ale tenhle fakt píše! Je v něm spousta barev, rostlin, dřeva a nadčasových kousků a nachází se – jak jinak – v Austrálii. Mám pocit, že o australským bydlení už jste ode mě něco slyšeli. Jednou, dvakrát…do půl roku minimálně, že, ha. Kdyby to nebylo dva dny letadlem, už jsem tam dávno!

Tenhle krásný dům patří paní Maritě McCausland, která v Melbourne vlastní obchod s pokojovýma rostlinama Into The Wild. Čili něčím, co je u protinožců asi vcelku běžný, ale u nás existuje zatím akorát na bázi několika málo projektů. Ale zpět k bydlení. Je totiž boží.

Krásná barevná škála, nádherná kresba dubového dřeva a zelený. Hooodně zelenýho. Já vlastně ani nevim, co přínosnýho bych k tomu mohla říct, když ty fotky tak hlasitě mluví samy za sebe.

Na tmavě modrý stěny potřebujete hodně australskýho světla anebo hodně odvahy. Ale třeba moji prarodiče prý měli v této barvě vymalovaný strop v obýváku i tady v Brně. No a já doufám, že si v té barvě jednou vymaluju aspoň záchod. Jinak čekujte ten mid-century lustr!

Musím říct, že jsem se po čtyřech letech usilovné snahy posunula od sériového kytkovraha k něčemu o pár stupňů závažnosti níž, ale na 100 % to teda furt není. Mou poslední obětí je kaktus z terárka, vedle kterého jsem já idiot postavila zvlhčovač vzduchu. Kaktus mi zplesnivěl. No chápete to? Mně plesniví kaktusy. (Ne, nebylo to poprvé). Každopádně starček (ta hrášková kytka na obrázku) jsem si v červnu dovezla z Dánska a vypadá to, že se mu u nás vcelku líbí! Calatheu (vyčuhuje v pravém dolním rohu) mám doma taky a je to super komunikativní kytka – když má žízeň, prostě svěsí listy a po zalití se hned vzpamatuje. Né jak ty jiný fifleny, co dělaj jakože nic, a naráz chcípnou.

Ty barvy, ach! Ten přehoz, doubleach! 

No a tady u té poslední fotky už mi regulérně škube voko nadšením. Jakkoliv miluju každičký centimetr našeho bytu, jestli se někdy budeme někam stěhovat, bude to za světlem.

Tak se mi to trochu zvrhlo v ódu na kytky, ale fakt jsem do nich zamilovaná čím dál tím víc. Mám doma takový džungle-koutek, na který čučím, když sedím v křesle – anebo který mám v periferním zorném poli, když sedím doma v křeslo na home office. A fakt nekecám, že to pomáhá na hlavu. Jsem opravdu hodně úzkostlivý člověk a tohle je jedna z věcí, kterou mám ozkoušenou, že klidu mojí duše fakt pomáhá. Jak prosté!

Originální fotky jsou od Caitlin Mills pro bezednou studnici inspirace The Design Files.

Dobrou noc vinšuju
post signature

Read More »

DIY květinová fotostěna – WARNING – do not try this at home

Jestli jste někdo dumali, na co jsem použila tu miliardu papírových růží, jejichž výrobě jsem věnovala článek před pár měsíci, tak konečně můžete přestat dumat. Celý ten zdlouhavý proces měl za cíl vytvořit pozadí do našeho svatebního fotokoutku. A byl to nakonec docela dobrej nápad!
Dobrá zpráva je, že po růžích už je stěna vopravdu dost easy. Přesto mám pár tipů, který by se vám v případě snahy o replikaci tohoto projektu mohly hodit.

No fotostěnu o rozměrech 140 x 100 cm budete potřebovat:

– cca 55 papírových růží viz. tento návod
– dvě lepenkové desky o rozměrech 70 x 100 (sehnala jsem v Brně u Vágnera – běžné papírnické a kancelářské potřeby)
– papírové pásky, lepidlo a kovová očka na zavěšení

foto Fotím

Kdyby vás napadlo využít na fotostěnu random dřevěnou desku, co se povaluje doma – nedělejte to. Myslete na to, že stěnu pravděpodobně budete potřebovat zavěsit. Potřebujete proto, aby byla fotostěna co nejlehčí. Vlnitou lepenku v bílé barvě můžu vřele doporučit – prosvítající podklad není vidět, je lehká a růže se k ní lepí prakticky samy.

Určitě si napřed na lepenku růže naskládejte nanečisto. Pamatuje na to, že potřebujete zakrýt spoj uprostřed – ale přitom neslepit obě desky dohromady. Při převážení a skladování se fakt hodí mít oba panely zvlášť a zkompletovat je až na místě.

Já jsem postupovala tak, že jsem si vyskládané růže jednu po jedné brala, opatlávala lepidlem a vracela zpět. Když jsem přišla na spoj, opaplala jsem lepidlem jenom tu část kytky, která bude přilepená k podkladu. Čili kytky na spoji jsou přilepené jen půlkou pouze k jedné desce. Zpravidla jsem volila tu větší část, takže v luftě visí jen úplně krajíčky.

Po nalepení budete mít dvě části, které budou vypadat nějak takto:

A když je k sobě spojíte….

Tak do sebe takhle krásně zapadnou.

Mňo a teď k adjustaci.
V domácím fejkovém prostředí stačí desky opřít o cokoliv.
V seriózním prostředí máte víc možností. My měli panely zavěšené na kovových očcích, které Jiří k podkladu přichytil sešívačkou. Nemám svoje foto, ale jsou to v podstatě klasické trojúhelníkové háčky na rámy obrazů. Oba panely jsme pak měli zavěšené na vlascích, které se na místě naší svatby používají k věšení obrazů. K sobě pak panely stačí zezadu přichytit papírovou páskou.
Další možnost je prostě panely přibít ke zdi. To hodláme udělat doma, protože tenhle výtvor mě stál tolik potu, že si ho fakt musím nechat.
No a pak začíná ta pravá zábava, že!

My měli na svatbě Instax a nechávali jsme si fotky se vzkazama vlepovat do scrapbooku, který jsem pořídila v Bella Rose. Výsledek je fakt super vtipnej a jsem moc ráda, že jsme fotokoutek udělali. Dekorace do něj zařizovala a vyráběla moje sestra Marush a tohoto úkolu se zhostila opravdu se ctí – výběr masek byl věru značně povedený!
Pokud by se vám taky chtělo takovýhle pozadí vytvořit a využít ho na 100%, pak bych vám radila, abyste dali foťák na stativ anebo focením pověřili někoho šikovnýho. U nás to byl takovej punk, takže jsou některý fotky šejdrem, jiný z dálky a kromě fotostěny jsou vidět ještě dva metry nad, pod a vedle. Z druhé strany – to je půvab polaroidových fotek a já bych rozhodně neměnila, jenom varuju :)
Nevím proč, ale mám hroznou chuť pustit si prasátko Babe. No nic, článek hotov, jdem tu věc pověsit na zeď nad týfku. Držte nám palce!
Krásnou neděli
post signature
Read More »

Betonové podlahy nejen do garáže!

Od mého posledního příspěvku už zase uplynulo poměrně dost času, tentokrát mám ale celou kopu dobrých výmluv. Jak jste si někteří jistě domysleli (nebo rovnou viděli na mým instáči), na konci června se ze mě stala vdaná paní, která se následně i s manželem sbalila a vodjela pryč. Teď jsem už sice nějakou dobu zpět a roztíkám se v kanclu za komplem, blogové „prázdniny“ jsem si ale i tak chtěla ještě trochu prodloužit.
Poslední dva týdny už mi ale dost zřetelně začínala chybět nějaká akce. Velkej projekt s krycím názvem „svatba“ pořešenej, dovolená v tahu, plány žádný. Takže jsem začala fantazírovat. A to jako obvykle poměrně dost slušně.
Jeden z mých letošních (zatím) neuskutečněných plánů se totiž jmenuje „ateliér„. Místo, kde bych si mohla vesele roztahovat všechny svoje krámy, mít šicí stroj vytaženej klidně i měsíc a podlahu zaskládanou nějakou životně důležitou papírovou pitomostí, kterou jsem se rozhodla vytvořit (ano, narážím zde na papírové květiny, které jsme měli v obýváku na koberci v procesu cca čtvrt roku).
Eeee, pardon za slovní průjem, evidentně mám za ty dva měsíce přetlak nevypsaných slov. Prostě – googlila jsem litý podlahy do aťáku. Našla jsem jich mega, hrozně se mi líbí barevný, ale potkala jsem tolik krásnejch betonovejch, že to vydá na celej článek. Hele:
1. S kytkama a přírodním matrošem si beton rozumí náramně! A jak je to krásně flekatý <3
zdroj

2. Musím říct, že na to, jak je beton na pohled studený materiál, ho mám čím dál tím radši. Líbí se mi totiž, že jeho vyznění v interiéru ve výsledku vůbec nemusí být studený – a to ani v hlavních obývacích místnostech.

zdroj

3. Koupelny jsou myslím docela jasný a tady by beton mohl oslovit i ty, kteří by si ho jinam jinak nikdy nedali. Nemám pravdu?

zdroj

4. A co zimní zahrada nebo lodžie? Jsem až překvapená, jak to s tím světlým odstínem dřeva funguje a obře vypadá.

zdroj

5. Trocha minimáče, ať se zavděčím širšímu publiku

zdroj

6. Je jasný, že vzdušný a barevnější interiéry jsem vybírala záměrně, protože jsou mi blízký. No ale divej se, neni to super?

zdroj

7. Todlencto je už značně chladivé, pravda. Beton s černou je kombinace, se kterou se musí opatrně -aby pak obývák neměl štýl obecního krematoria, že.

zdroj

8. Ale stačí přidat trochu barvy a je to krása vesmírná!

zdroj

9.

zdroj

10. No ne?

zdroj

Inspirace dobrá, ale teda realizace, obávám se, o dost horší. Měla jsem totiž představu, že bych to zvládla sama, ale google mě tak trochu vyvedl z omylu. Tak aspoň to zjištění, že beton není jenom do garáže a skladů, mě teď hřeje úplně všude! Ale ne, počkat, to je globální oteplovací apokalypsa, pardon.

Pokud máte ovšem někdo praktickou DIY zkušenost, budu za ni vděčná velice!

Jinak jestli jsem vás zmínkama o svatbě navnadila na nějaký obsah, vězte, že bude. Čekám ještě na zbytek fotek, abych mohla dát dohromady takovou svatební sérku/článek, až vám z toho bude špatně!

Tak čau a neupečte se
post signature

Read More »

Květnový interiér – šedá elegance ve Filadelfii

Pokud u mě na blogu nejste právě teď poprvé, tak určitě víte, že mám v interiéru ráda aspoň trochu barvy. Monochromní interiéry mě většinou hrozně nudí, velice často totiž vychází jenom z nějakého okopírovaného trendu – a pak tomu chybí srdce. Když se to ale umí a vychází to tak nějak zevnitř, to je pak jiná! Jako třeba tento krásný domek v pensylvánské Filadelfii, kde sice barvám moc nefandí, ale přitom i moje oko plesá a já áchám. Hele!

Kromě bílé, šedé a krémové se zde potkáte s přírodními odstíny dřeva, kůže, rostlin….a sem tam nějakým pastelový tónem nějaké doplňkové barvy. Jinak prd. A je to boží.

Dost mě zaujala šedá stěrka do půli stěny – koho by to napadlo? K tomu přičtěte kaktus a všudypřítomné vintage kousky – a Anka je koupená

Všimněte si těch zvláštně vyskládaných podlahových prken

Pamatuje tu někdo na můj tisíc let starý článek o sekretářích? Tahle fotka si říká o vol. 2

Ta akvarelová tapeta!!!

Jak se vám líbí nápad natřít dveře na stejnou barvu jak stěnu?

Ty okna….OMG

Lodžie…pukám závistí!

A co vy, máte radši barevné nebo nebarevné odstíny? To je věta, co? :)) Přiznám ze, že šedá je momentálně moje téma, možná i proto mi tenhle dům tolik padl do oka. Momentálně mi doma visí x metrů čerstvě vypraného šedého lnu, tak to asi krapet ovlivnilo můj úsudek. Proč? Nápověda zde.

Originální článek i s příběhem a hromadou dalších fotek si prohlédnete na Design Sponge.

Krásný zbytek neděle vinšuju

post signature

Read More »

DIY návod na velké papírové růže + šablona

Helou! Dneska mám pro vás návod na vytvoření téhleté šílené záležitosti, která je zároveň hlavním důvodem toho, proč se tu dlouho nic nedělo. Už od února vyrábím jak idiot miliardu těchletěch papírovejch kravin, tedy květin – a konečně mohu s uspokojením prohlásit, že mám hotovo! Čtvrt roku v obležení papírovejch odstřižků, vláken z lepidla, spálenejch prstů, marvelovek a naprosto nulové schopnosti koncentrovat se na jakejkoliv jinej projekt. Jestli to stálo za to? To se teprv uvidí, spíš asi ne, cha!
Na co jsem tyhlety růže vyráběla vám prozradím v některém z dalších článků, protože tenhle má už i tak zhruba deset kilometrů. Každopádně růže jsou samy o sobě fakt moc pěknou dekorací na zeď, na večírek, na dárkové balení, svatbu, do dětského pokoje…. Jedna tato růže o průměru cca 20 centimetrů vám po troše cviku zabere zhruba půl hodiny, ale při sledování filmu i dýl. Pokud se plně soustředíte, tak to zas frčí mnohem rychleji.

K výrobě těchto velkých papírových růží budete potřebovat následující:
  • papír vyšší gramáže – já měla křídový z vlastních zásob a dvě balení 130 g perleťového papíru z tohoto eshopu (z jednoho balení bylo tuším dvanáct nebo třináct růží)
  • tavnou pistoli a lepidlo
  • tužku, nůžky, podložku
  • šablony
  • trpělivost a odhodlání (jste teď namotivovaní se do toho pustit, co?)

Já jsem si šablonu vyrobila sama a bylo potřeba několika pokusů, než se mi podařil optimální výsledek. Dávám tedy všanc co jsem vyrobila, když si šablonu vytisknete ve správné velikosti, měli byste dojít ke stejnému výsledku jak já.

Na jednu růži budete potřebovat 8 lístků velikosti S, 12 lístků velikost M a 6 lístků L. Pokud budete chtít, eLek můžete teoreticky přidávat třeba donekonečna, až budete mít růži velikosti kola od traktoru.

Šablony doporučuju na papíry obkreslit v tomto rozložení a následně stříhat po šesti listech – ze dvou „balíčků“ po šesti listech získáte materiál na 3 růže, vždy budete ovšem muset zvlášť nastříhat ještě listy velikosti L. Ty se vejdou na A4 třikrát, čili k těmto dvakrát šesti listům budete potřebovat ještě dva listy se třemi Lky. Pokud chcete růži jenom jednu, stačí vám vystřihnout čtyři listy v tomto rozložení + dostříhat dvě Lka.

Vystříhané lístečky si pak jednoduše ohněte v ruce tak, aby víc připomínaly opravdické okvětní lístky. Na youtube jsem viděla jak lístky ohýbají tupou stranou nůžek jako pentle, ale mně se tento postup neosvědčil – je zbytečně zdlouhavý a jemný papír spíš ničí.

 Velikosti S si spojte do tvaru psích kostiček a můžeme se vrhnout na tvorbu středového poupátka!

Stačí nanést lepidlo na kulaté okraje a následně ohlé rožky zahýbat dovnitř.

První dva spojené lístky přilepte kapkou na další „kostičku“ tak, aby se vám střídal „směr“ lístků. Pak opět naneste trochu lepidla na oblé části papíru a přilepte…

…takto. A pořád dokola, dokud vám eSka nedojdou.

A teď bacha. Ohnete si Mkový lístečky stejně jako ty nejmenší, ale lepit je nebudete ohnuté dovnitř, ale ven. Jde to sice i naopak (zkoušela jsem), ale růže pak bude hodně taková nahuštěná a pořádně se vám neotevře. I když to bude ze začátku vypadat divně, věřte mi, bude to gut.

Čili zde názorně – lístky si přilepíte spodním okrajem k poupátku tak, že se vám oblé okraje budou ohýbat směrem dolů na podložku.

Lepidlo si teď nanesete ve dvou linkách po okrajích, zhruba do půlky lístku.

A pak je třeba si osvojit fígl – palec a prostředníček strčíte pod list, zatímco ukazováček nad něj. Ukazováčkem pak mezi prsty zatlačíte tak, až se papír prohne – a vy ho tím pádem k poupátku přilepíte s fukem uprostřed.

Takto. Oblé rožky pak ještě růčo ohněte směrem ven.

Takhle:

A na přeskáčku v tomto pokračujte do chvíle, než vám zbudou čtyři lístky.

Ty nelepte jak doposud, ale diagonálně – na rohy (či přímo mezery), které se vám na spodní straně růže vytvoří.

No a nakonec Lka. Ty mi přišlo nejlepší rozmístit tak, že napřed nalepím dvě naproti sobě, a pak do vzniklých mezer přidám vždy dva zbývající listy.

U eLek už zas není potřeba dělat lepidlem linky, ale stačí dva body. S velkými listy si při schnutí jde pomoct i tím, že si nový list přidržíte prsty, které strčíte dovnitř růže.

Došli jste až sem? Tož to přijměte mé srdečně gratulace, protože se z vás právě stali šťastní majitelé zbrusu nového a turbo efektního lapače prachu! Cha!

Tak. V příštích padesáti letech neplánuju udělat už ani jednu. Jestli vás zajímá, kolik jsem jich udělala, počkejte si na výsledné DIY, které bude brzy! Jako určitě ještě letos…

Tak co půjdete do toho?

Krásný nedělní večer vinšuju
post signature

Read More »

Velikonoční inspirace 2018

Světe div se, za pět let existence blogu jsem stvořila jen dva velikonoční články, naposledy o popsaných vajíčkách před dvěma rokama. Letos mám před Velikonocemi pár dní volno, existuje tedy jistá šance, že stihnu vytvořit i nějakou výzdobu! (Teď jsem to mimochodem právě zakřikla.) K tomu ale potřebuju nějakou dávku inspirace, že, protože ta moje poslední je z toku 2013, a to už je přeci jen trochu pasé.

1. Moc se mi zalíbila tahle jarní terárka. Todle ani neobsahuje žádný vajca, přitom úplně křicí JARO! Ve zdroji najdete i pěkný obrázkový návod, i když teda v němčině.

zdroj


2. No nejni to krásný?

zdroj

3. Slavnostní velikonoční oběd letos ani nevařim, ani nejim. Proč? Pro slepičí kvoč, živím se pránou. Tak aspoň zamáčknu slzu u obrázků toho, jak krásně se dá na Velikonoce prostřít

zdroj

 4. A vono to vlastně ani není potřeba úplně tak hrotit. Hlavní je, že je jaro, ne?

zdroj

5. Chachacha, rozkvetlý stromy, letos hodně dobrej fór! Ale ne že by to nebylo krásný… Mimochodem, včera večer jsem na H&M home narazila na boží lněný ubrousky, kdyby vás to někoho zajímalo. #notsponsored, jen si o tom nemám s kým promluvit a trochu teď brečím, protože bych jich potřebovala čtyřicet, takže si koupím leda prd.

zdroj

6. Střídmá severská estetika hodně dobře ladí s kočičkama, musíte ale uvařit něco šedýho, abyste nerozbili paletu. Doporučuju ovesnou kaši betonového typu.

zdroj

 7. Anebo je libo barvičky?

zdroj

 8.

zdroj

9. Další věc, co se mi fakt hafo líbí, jsou hnízdečka. Můžou sloužit jenom jako dekorace, jako mísa na pomlázku pro koledníky anebo i jako věnec na dveře, když se to všecko dobře přilepí. To bych si prosím i jako vyrobila, kdybych věděla jak.

zdroj

10. Marta Stewart má na stránkách návod, ale moc mě neuspokojuje její fotodokumentace (hlavně že to má podepsaný fontem z roku 1993)

zdroj

Tak já asi pověsím loňský vajca z výprodeje na kočičky a zasadím řeřichu. Eště bych mohla něco provést s těma skořápkama, co jsme vloni vyfoukala, ale dál jsem se nedostala.
Mňo. A jak se na velikonoční výzdobu chystáte vy?

post signature

Read More »

Vintage zrcadla – trochu světla prosím!

Volejte sláva a tři dny se radujte – nejhorší měsíc v roce je konečně za námi! Ano, je tomu sice již pár dní, ale já se teprve teď začínám pomalu vzpamatovávat a tento fakt patřičně oceňovat. Letošní únor mi dal fakt dost zabrat, díkybohu, že je tak krátkej. Moje tělo vyplo, moje mysl taky. Místo lyžování neschopenka, místo plánování nových projektů chandra a nepříliš kvalitní online seriály. Jako správná váha budu doufat v harmonii a to, že většinu negativna jsem si pro letošek už stačila vybrat.

S březnem jsem začala trochu plánovat. Tělo jsem uvedla do vertikální polohy a konečně podrobila ráznému kritickému zraku nekonečnou řadu odložených záložek v mým prohlížeči. Jedna z nich byla stránka Aukra a vyhledávání vintage zrcadel.

Už delší dobu totiž bojuju s vytvořením galerie v naší chodbě. Neustále přenáším obrázky z kuchyně do chodby a zpět a pořád mi tam něco chybí, neštymuje a nesedí. A pak to přišlo. Nápad! Naše kuchyňka má světlo akorát odpoledne, jinak do ní sluneční paprsky příliš nedosáhnou. Napadlo mě tedy na jednu zeď sehnat starožitné zrcadlo, které by (doufám) mohlo trochu toho přirozeného světla vykouzlit! No a nebyla bych to já, abych v takovém případě neprovedla krátký internetový průzkum, že.

1. Průzkum se týkal hlavně otázky, jestli bych byla schopná najít dostatek argumentů do případné diskuze na téma „je to hnusný a kýčovitý“. Stejně se ale (zase) ukázalo, že doma taková diskuze nehrozí. Moje drahá polovice má v mé dyzanjové oko plnou důvěru, které se obvykle projevuje prohlášením „já nevím, jak myslíš, mně je to jedno“.

Každopádně teď jde o to, jestli přesvědčím vás! Co myslíte, dobrý, ne?

zdroj

2. Fotomateriálu na toto téma v rámci mých představ není úplně mnoho. Hodně takových zrcadel jsem ovšem potkala nad krbem ve starých francouzských bytech.

zdroj

3. Nebo v koupelnách, kde je výskyt zrcadla poměrně logickým prvkem. Ale né, Anka musí mít zdrcadlo v kuchyni.

zdroj

4. V téhle místnosti bych se nechtěla koukat na horror, ale za dne dobrý

zdroj

 5. Moje oblíbená, už asi 3x použitá fotka, tentokrát v hlavní roli zrcadlo

zdroj

 6.

zdroj

 7. Ach! No jakmile jsou u toho eště kaktusy a růžová, tak jsem jasná.

zdroj

8. Tenhle obrázek je skvělej důkaz toho, jak zdobné vintage zrcadlo může skvěle fungovat v moderním interiéru. Podle mě pecka.

zdroj

 9.

zdroj

 10.

zdroj

Mňo. Je to jasný, jdu do toho.

Co vy a zrcadla?
Krásný březen a snad i začátek jara přeju

post signature

Read More »

Mid-century modern – něco jako retro

V bydlení existuje uber giga množství různých stylů, ne všechny jsou ale u nás profláklý. Mid-century je záležitost řekněme americká a australská, u nás je tomuto stylu nejblíž sedmdesátkové retro. Styčné body naleznete, ale vydávat je za ekvivalent úplně nemůžeme. Naše retro je totiž vzhledem k ekonomické situaci tehdejší doby celé takové plastovější a dřevotřískové, i když některé prvky jsou stejné. Podobné jsou tvary nábytku, ikonické komody nebo například záliba v závěsných květináčích a stojanech na květiny. Žádný mid-century interiér jsem ale u nás eště nepotkala, i když upřímně doufám, že nějakej existuje! 

Přijde mi, že každý rok se jeden takový mid-century prvek promítne do aktuálních interiérových trendů. V letech minulých to bylo macramé a závěsné květináče, letos se konečně začnou objevovat květináče na nožičkách (yess, já si to totiž tak usilovně přála, až jsem byla vyslyšena či co, cha!), ale na to si musíte ještě pár týdnů počkat.
Mid-century modern jakožto mix „retra“ a moderního bydlení je jeden z mých oblíbených interiérových stylů právě proto, že i když s ním nemám přímou zkušenost, pořád mi přijde velmi blízký. Asi jak když potkáte spolužáka ze základní školy, kterýho jste sice dvacet let neviděli, ale jak jste společně pařili pogy v družině nemáte šanci do konce života zapomenout.
Vo čem že to tu celou dobu melu?
1. Lesklá naoranžovělá dýha, tmavá barva na stěně, křesílko s „kuželkovitýma“ nohama. Co dodat.
zdroj

2. Pro mid-century jsou mimo jiné typické honosné kovové prvky

zdroj

 3. Úzké komody s nohama do stran známe všichni. Tak doufám, že i všichni víme, že jsou super!

zdroj

 4.

zdroj

5. Výrazná svítidla a motiv či forma paprsků jsou dalším typickým prvkem. A samozřejmě závěsný květináč…

zdroj

6. Mimochodem, mrkněte na zdroj pod fotkou – skrývá se tam fakt moc krásný mid-century byt!

zdroj

 7.

zdroj

8. O dřevěném obložení stěn by moje babička mohla vyprávět. V jejím domečku z osmdesátek je totiž takhle obložený kde co! A všimněte si toho květináče na nožičkách – přesně takovej sháním/plánuju vyrobit už dva roky. Tak snad to letos konečně klapne.

zdroj

9.

zdroj

10.

zdroj

Znáte mid-century štýl? Líbil by se vám doma?
Krásný nedělní večer přeju
post signature

Read More »