Archiv rubriky: Články


O svatbě díl 4. – doplňky, vlasy a makeup

Tak tu máme 1. máj, lásky čas, a svatební sezóna se rozjíždí na plnou palbu. To zní jako vhodná doba a další svatební článek, tentokrát o doplňcích a vizáži! Jinými slovy – dneska to snad bude oproti minulému článku vcelku krátký, i tak mám pro vás ale pár tipů a poznatků. Prosim vás, jestli rádi sledujete nějaký fashion a beauty blogy, tak nemějte velký očekávání. Aby bylo jasno, tak letos jsem na sobě měla makeup asi dvakrát, což by vám mohlo napovědět, jaký mám k těmto záležitostem vztah, hehehe. No tak jdeme rovnou na to!

Boty, závoj, šperky a prstýnky

Boty byly pro mě z této oblasti jednoznačně nejdůležitější položka. Já totiž boty naprosto miluju, i když to už asi delší dobu není moc poznat.Vlastnila jsem (a stále ještě vlastním) opravdu rozsáhlou sbírku sandálků na podpatku a lodiček, které ale do práce nebo na kapačku do špitálu fakt nenosim. Pořád po nich ale mé srdce touží, a to tak že velmi. Moje idea byla neskromná – třpytivý lodičky Jimmy Choo. Ehm. To bylo sice reálný zhruba jako to, že nám přijedou zahrát praví Rolling Stones, ale nějak jsem tu ideu nedokázala dostat z hlavy. No a pak se stala srandovní věc – při zcela náhodné návštěvě jednoho brněnského obchoďáku jsem našla třpytivé stříbrné lodičky z plesové kolekce, které odpovídaly jak mé cenové kategorii, tak i požadavkům. Boty jsem tak měla mnohem dřív, než jsem věděla, jak budou vypadat moje šaty. To bych vám osobně rozhodně nedoporučila, ale v mém případě to fungovalo. Já si je zkrátka vysnila a vesmír mi je seslal.


K botám je nutno zmínit pár důležitých věcí:

1. Může vám to připadat jako samozřejmost, ale myslete na to, aby boty byly pohodlné, případně mějte v záloze něco placatého na přezutí (to doporučuju každopádně). Moje boty pohodlné fakt byly, ale stejně jsem se musela večer přezout do balerínek. Ono se to nezdá, ale člověk toho vážně dost nachodí. A nakřepčí. Čili bych raději krapet investovala, ať to má co nejměkčí stélku.
2. Pokud máte velikou sukni nebo dokonce obruč, na krásný drahý boty se můžete s radostí vybodnout, protože stejně nebudou vůbec vidět. Pokud máte šaty splývavé anebo kratší sukni (anebo prostě milujete boty), pak se bez nějakého reprezentativnějšího kousku neobejdete.
3. gelové vložky = pár hodin v botě navíc + doporučuju nové boty doma trochu rozchodit, rozhodně si je neobouvejte poprvé až na svatbu!
4. pokud už je v té chvíli máte, nezapomeňte si vzít boty na zkoušku šatů – výška podpatku se musí korigovat s délkou sukně.

Můj (pochopitelně) nesponzorovaný tip – mrkněte na svatební boty na Zalando. Mají mimo jiné svatební řadu Betsey Johnson a nedávno jsem tam v botách online-window-shoppingovala poměrně dost dlouhou dobu. Dají se tam sehnat fakt velice krásný kousky. Co si matně vybavuju, jinak to nakupování bot bylo dost tristní a já se svým úlovkem měla spíš štěstí. Ale možná jsem to řešila moc brzy…

Závoj jsem si původně nedokázala moc představit. Bílý šaty a ještě bílej závoj? To je na mě asi moc. Ale když se rozhodlo, že moje šaty budou stříbrné a navíc úplně hladké, začal mi dávat smysl. Ušila mi ho stejně jako šaty Maruška M., připevňoval se na dvě sponky a přišlo na něj olivový roští. Závoj jsem měla na délku vlečky, tzn. dlooouhej a bylo to krásný, i když mi během obřadu při otáčení krapítek zavazel, družička to ošéfovala. Akorát jsme se o tom nedávno bavili s Jiřím a ten mi povidá „tys měla závoj???“ No comment. Potkali jsme se už několik hodin před obřadem a já si závoj našpendlila až těsně před akcí jako takový překvápko nakonec, ale jak vidno, ženicha to nijak nepřekvapilo :D Z toho plynou dvě ponaučení – kvůli ženichovi to nedělejte :))) a počítejte s tím, že ve větrném počasí může být se závojem o trochu větší zábava, než byste preferovali.

jsem pincezna

Co se týče šperků, měla jsem pouze přívěsek s diamantem na krku z rodinného trezóru, na kterém trvala babička. Byl tak trochu „něco půjčeného“, i když mi po svatbě zůstal. Žádné výrazné šperky mi k looku neseděly, normálně jsem si tedy nechala svoje náušnice od Jiřího, co mám v uších už přes tři roky a vyndávám je jenom občas na čištění. Helix mi v uchu k nelibosti mamky taky zůstal, aby tam byla aspoň malá známka punku. No a pak tedy ještě zásnubní prstýnek, který od té chvíle nosím se snubákem v kombu. U šperků tedy osobně doporučuju zkusit se poptat maminek a babiček, jestli by vám nepůjčily nějaký svůj poklad – určitě to bude dávat větší smysl, než si kupovat nějakou bižuterii, si myslim já. Dejte si taky pozor na to, ať si za šperky nevyberete něco zbytečně moc moderního a výrazného, co jednak odvede pozornost od vás samotných a ještě se budete za dvacet let nad fotkama chytat za nos.

přívěsek a jinak kde nic tu nic

Co se týče prstýnků, ty jsme si nechali vyrobit u stejného klenotníka, u kterého nechal Jiří vyrobit můj zásnubní prstýnek. Já mám jenom jednoduchý kroužek s kulatým okrajem, Jiří má matný s leštěným hranatým okrajem. Zdobené snubáky se nám ani jednomu nelíbí, kroužky tudíž nebyly nijak zásadní položkou v rozpočtu, i když pár tisícoveček oba dohromady samozřejmě taky stály, protože jsme chtěli bílé zlato. Některé páry se u snubáků poměrně rozjíždí, mně to teda přijde riskantní – plánuju ho nosit nafurt a módní věci se časem vždycky můžou znelíbit, osobně tedy hlasuju pro jednoduchost. Taky doporučuju řešit prstýnky s dostatečným předstihem a před obřadem je svěřit někomu opravdu ale opravdu spolehlivému. Historek o nestihnutých/zapomenutých prstýncích jsem slyšela až moc.

Vlasy a makeup

Nejhysteričtější moment celých svatebních příprav byl spor o drdol. Já chtěla rozpuštěný vlasy, máma zarytě trvala na tom, že musím mít drdol. Jak já nesnáším drdoly! Jenže když se rozhodlo, jak budou vypadat moje šaty, bylo jasné, že k nim budu muset mít něco učesaného a že na to budu muset někoho povolat. Sice výsledný účes vypadal o dost jinak než na zkoušce, ale výsledek na fotkách vypadá pěkně, takže za mě dobrý. Trochu větší hlava byla spíš způsobena mojí tehdejší téměř podváhou a ne vlasama. Sice jsem neměla vlnitý účes a la old Hollywood, ale ty by asi celej den stejnak nevydržely a aspoň jsem mohla mít ten neviditelnej závod. Jaký z toho plyne ponaučení? Napřed vyřešte šaty, až pak se do krve hádejte s příbuzenstvem.

No a k makeupu. Jo. Tak ten jsem si dělala sama. A květnatě vám teď vysvětlim proč, i když tak ráda často zdůrazňuju, jak se nemaluju. Rozhodně to nebylo jenom kvůli prachům, i když to pro mě byl samozřejmě fajn bod, který jsem mohla z rozpočtu vyškrtnout. Mě už totiž v životě pár lidí líčilo, amatéři, poloprofesionálové i kovaní profíci. A víte co? Nikdy mě nikdo nenamaloval líp, než jak to umím já sama. Respektive tak, aby se mi to líbilo víc, než jak to zvládnu já sama. Já mám totiž problém s tím, že vizážistky často líčí tzv. na fotky. Protože foťák dycky vyžere spoustu barvy, na fotkách vypadají nevěsty krásně, i když jsou v reálu dost často prostě zmalovaný. Pardon, ale už jsem pár takových nevěst viděla a vždycky jsem věděla, že to Anka nece. Stejně jako se šatama jsem totiž opravdu nechtěla jednu věc – aby makeup přebil mě. JÁ jsem chtěla být ten den krásná, ne mít na ksichtě hustej makeup (a pak fotky )…dává to smysl? Doufám, že jo, já bych neměnila, i když jsem na fotkách trochu bledule a žádnej mejkap na nich není vůbec ale vůbec vidět, což byl ale stejně záměr.

Jediná fotka, na které jde při zvětšení mejkap vidět. Ale zas sem nemůžu nahrát plnou velikost, takže zase nic

Snažila jsem se namalovat tak, aby nebylo moc poznat, že jsem namalovaná – zaměřila jsem se na hloubku očí, použila hlavně hnědou do oblouku a hojně rozjasňovač. Jako bázi pod makeup a makeup samotný jsem použila vzorky ze Sephory – nechala jsem si dát do kalíšků nějaké vytipované produkty na zkoušku…a nakonec mi zbyly i na ostré použití v den D. V Itálii jsem si v mém oblíbeném KIKO koupila rtěnku, bázi pod oční stíny a nějaký stíny na voko, jako řasenku už roky „používám“ Hypnose od Lancome, nic jinýho mi nevyhovuje. Tvářenku, linky, pudr a rozjasňovač jsem taky měla z vlastních zdrojů, konturovat jsem fakt nic nepotřebovala. Makeup jsem si pochopitelně vyzkoušela jednou předem, ale jinak je to celé. Ačkoliv nechci nikomu vizážistku vymlouvat ( to je opravdu čistě individuální záležitost a nechť si to každý udělá po svém), osobně doporučuju se při zadání komukoliv zamyslet nad tím, jestli chcete mít krásný makeup anebo být krásná vy. Ono to totiž nejde vždycky ruku v ruce, i když samozřejmě kdo hledá, najde. Ale jak řikám, proti gustu…

Hele ale jako fakt sem si na ten ksicht něco patlala, dokonce i tvářenku! A u toho stihla dělat vopičky, že


Ženich

Ženich se řešil sám, takže nemůžu úplně mluvit za něj. Protože nevěděl, jaký budou moje šaty, jako překvápko jsem mu koupila v Itálii hedvábnou kravatu v podobné barvě. Taky jsem mu pořídila hedvábný kapesníček, na který jsem vyšila jeho iniciály – a tohle dostal ještě s placatkou jako můj svatební dar ve chvíli setkání. Jinak byl ženich komplet oděn z vlastních zdrojů a já mu do toho nijak nekecala, i když bych ho zpětně asi přemluvila ke koupi nových bot. Měl je maličko okopané, na což babičky pochopitelně nezapomněly upozornit. Co ještě možná stojí za zmínku je fakt, že si ženich bral s sebou na převlečení pro jistotu košili – a byl to super nápad, protože tu první si v průběhu večera zlil archivním vínem.

Takže tolik k tomuto. Příště už se podíváme akorát na program, faily, oddávajícího, rozpočet a podobně, čímž celou sérku o naší svatbě plánuju snad už konečně uzavřít. Čili jestli máte milé nevěsty jakýkoliv dotazy, sem s nima!

Narcis show fotky jako vždy the one and only Fotím.

post signature

Read More »

DIY flekatá dalmatíní zeď

Tak mi vážení přátelé odešel harddisk. A protože jsem stará konzerva, která elektroniku mění po dekádách, tak jsem místo rychlé koupě nového noťásku nechala opravit ten starý. Uplynulé týdny jsem tím pádem nestrávila civěním na youtube a psaním článků, ale zato jsem stihla hned několik vysoce uspokojivých DIY projektů. A první mám pro vás právě dnes!

Jestli jste četli můj předposlední článek o flekatých zdích a sledujete můj instáč, musí vám být hned jasný, odkud vítr vane. Jo, tentokrát se opravdu nejednalo o prázdný řeči, ale o plán. U nás v ložnici totiž dlouho zbýval takový nedodělaný koutek, kde se tak nějak nic nedělo. A protože jsem poslední půlrok strávila víceméně doma, z toho značnou část v posteli téměř naproti němu, už mě úplně přestal bavit. A jak jistě chápete, najednou bylo třeba jednat.

Tenhle projekt byl tak trapně jednoduchej, že nechápu, proč jsem se do něj nepustila dřív. Samozřejmě velká část flekatých stěn z minulého článku byla draze a komplikovaně otapetovaná, ale věřte mi, že to fakt nepotřebujete. Celej dům byste zvládli oflekatět za pár hodin, mně tenhle kousek netrval snad ani hodinu a to jsem si to poměrně vychutnávala. A cena téhle švandy? Sedmdesát korun prosím pěkně. Respektive v reálu tak deset, většina barvy mi zbyla. Koupila jsem tónovací barvu na stěny v Bauhausu, která se – světe div se – bezvadně hodí i nezředěná na jakýkoliv malůvky. Balení stálo 70 káčé a do misky jsem si kápla jenom jednou trošku s pár kapkami vody. Kdybych chtěla šedou, stačilo by přimíchat trochu bílé, kterou máme doma vždycky na zatírání děr po vrtání a podobné faily. Stejně tak byste s jinou barvou docílili pastelových tónů dle libosti, pořád s minimálními náklady.

Pokud byste se rozhodli, že do toho půjdete též, rozhodně si předem vyzkoušejte pár štětců a jejich stopu (respektive různé stopy) na papíře. Za sebe určitě doporučuju jemný štětec s rovně ustřiženou špičkou. Původně jsem měla přímo na tohle koupený jiný, ale ten neprošel testovacím papírem. Neustřižené štětinky si dělaly co chtěly a stopa byla hrozně „chundelatá“. Můj štetec je 2 cm široký výtvarný, určený na akrylovky.

Flekatět jsem začala odspodu nahóru a dala jsem si záležet na tom, aby mi nikde nevycházel žádný vzorek, ale aby byly fleky co nejmíň pravidelné. Na to je potřeba dávat si pozor – oko i hlavu (minimálně ty moje) to automaticky hrozně svádí dělat do vzorku a vytvářet „šachovnici“,  jenže to pak nejni vono.

Fleky jsem dělala různé, ale zhruba stejně veliké. Na základě výzkumu z minula jsem věděla, že nechci fleky moc blízko u sebe, ale ani tak daleko, jako je měla např. Mr. Kate. Prostě něco mezi. Řeknu vám, když jsem začla, trochu jsem se bála. Ale čím víc fleků jsem měla hotových, tím nadšenější jsem byla.

Protože se nejedná o samostatné zdi, ale jenom koutek, který oddělují dvoje dveře, neflekatěla jsem až do stropu, ale jen po konec rámu dveří. Chvilku jsem koketovala s nějakým sofistikovanjším ukončením do ztracena apod., ale nakonec jsem to udělala víceméně do rovna, kam až jsem ze židle dosáhla. No a takhle to dopadlo.

Teď na to čumím z postele, chrochtám si spokojeností a už plánuju další zútulňování. Coming soon!

Krásný nedělní večer přeju
post signature

Read More »

Americký interiér, který mě dostal

Jak jsem u předposledního interiéru říkala, že americký dyzajny moc nemusím, tak tu mám kupodivu zase jeden další. Proklikala jsem se k němu skrz hledání podkladů do minulého článku a hezky jsem si u toho spravila voko, to vám povim! O tomhle interiéru nevím prakticky nic, jenom že je v USA a pochází z dílny realitky a interiérovéhos studia v jednom City Home Collective.

Fotky z dílen interiérových studií skoro nikdy nepostuju, protože jsou většinou hodně stylizované a chybí tomu autentičnost. Musím ale říct, že tady to podle mě vůbec nepla. Tož snad se mnou budete souhlasit! Já jsem dost nadšená.

Kachličky s ostrejma hranama se dneska málokdy vidí. Přitom vypadají podle mě nejlíp

Čekujte to nádherný svítidlo, krásnou barevnost a super nápad v podobě kachliček na zdi, které jsou protáhlé z kuchyně až do jídelního koutu. Vhodné řešení pro ty, co hodně prskaj anebo rádi do pusy natahujou špagetu s červenou omáčkou.

Ačkoliv osobně bych se černé barvy v kuchyni bála, v takto velkém prostoru a navíc s přiznanou strukturou dřeva mi to přijde boží. A zase svítidla zn. skřípám zubama závistí a touhou

Ten výhled za oknem spíš tuším, než vidím, ale i tak mám zas nutkání vsadit sportku. A jejich fikus… jako, no comment. Čím to v tom améru xakru hnojej?

To okno. Prostě…..uhe….ehe….trošku pláču

A tohle už je vážení úplnej vrchol. Tapeta s labutěma v koupelně? Chcete mě zničit?? Akorát jestli do toho stolečku po odchodu fotografů postaví Domestos s Ciffem a horu hajzlpapíru, tak to pak asi trochu ztrácí kouzlo, hehe.

Tak a teď bych ráda zjistila, čím bych se ve svým životě musela stát, abych si mohla něco takovýho dovolit. Programátorem? Poslancem? Kosmonautem? Šlo by to i v ženské verzi?

Hořkost stranou, mají to krásný. A já jim to pochopitelně moc přeju! Akorát bych to teda přála i sobě, ehuum. Krásné barvy, kvalitní materiály, vzdušnost, elegance, nadčasovost. No eště abych z toho neslzela, že!

Mňo. Originální fotky ze stránek City Home Collective, kam určitě mrkněte, protože jejich realizace mají fakt ducha. Já si jdu dát kakao a třeba mě u toho konečně napadne ten geniální podnikatelskej plán, na kterej čekám už asi deset let. Co si myslíte například o lektorovi správné relaxace? Ujalo by se to?

Krásný nedělní večer přeju

post signature

Read More »

Stěny v kůži dalmatina

Možná se měním v pacifistickou verzi Cruelly de Vil, každopádně flekatý dalmatinový stěny mi zalezly do hlavy natolik, že už mám doma koupenou barvu (ha!). Poprvé jsem se s tímhle nápadem setkala u Mr. Kate, ale spát mi nedá až od chvíle, kdy jsem na instagramu začala sledovat paní Erin ze @sunnycirclestudio. V hlavě se mi začala pomalu formovat myšlenka, že ozdobit takhle jeden nudný koutek v naší ložnici možná není vůbec špatnej nápad! Je to hravé, vtipné, přitom nijak infantilní a hlavně extrémně lehké a levné na výrobu (si myslim). Pokud teda nechcete tapetu, ta se krapet prodraží. Já pochopitelně plánuju ťupkovat růčo. Ale napřed je nutno udělat si trochu výzkumu:

1. Zde to oné foto, které mě tolik namlsalo

zdroj

2. A zde foto, kdy jsem se s tímhle prima nápadem setkala poprvé. Kate měla několik různých štětců a puntikovala ručně.
zdroj
3. Dost mě zaujal i současný mega trend – tapeta napodobující terazzo. To už by bylo na výrobu růčo trochu náročnější, ale furt by to taky šlo.

zdroj

4. Chodba je obecně místo, kde si můžete dovolit i nějakej úlet. Jednoduše proto, že tam netrávíte tolik času, takže se vám daný úlet jen tak neokouká.

zdroj

5. Mně se hrozně líbí, jak ta kombinace černých flíčků na bílé krásně ladí se zelenou barvou rostlinek. Ale i pastelovýma barvama, kůží, kovem….zkrátka ledasčím

zdroj

6. Stačí jedna stěna a srandy kopec! Celý pokoj by tak asi úplně nešel, leda v jemnějším vzorku nebo s obložením do třetiny zdi.

zdroj

 7. Zase ta Erin, ach ich

zdroj

 8. Na růžový taky vtipný!

zdroj

 9. A pro ty, na který je to moc, jedna něžná zlatá verze. Čekujte ten lustr!

zdroj
10. Velmi najs IG účet, mrkněte!
zdroj
Tak jsem se poučila a teď už nezbývá než sebrat odvahu a dát se do díla. Tak za čtvrt roku čekejte článek :D Ale momentálně jsem tak nadšená, že to možná klapne i dřív, uvidime.
Čus bus

post signature

Read More »

Poličky v kuchyni a svatební dar na nich

Některý věci mi zkrátka trvaj. Nemám ráda dočasná řešení, takže když si nejsem něčím jistá, čekám, až se to tak nějak vystříbří. Stejně jako s těmahle poličkama na porcelán v kuchyni.
Jako svatební dar jsme od babičky dostali kávovou sadu anglického porcelánu. Sami jistě uznáte, že strkat todlencto někam do skříně by byla téměř svatokrádež. Dlouho předlouho jsem hledala a přemýšlela, kam s tim? Koukala jsem na poličky na talíře, prosklený skříňky… a nic ideálního ne a ne najít. Několik měsíců jsem tak při žvýkání snídaní a večeří koukala na krabici těchle krasavců v rohu kuchyně, až jsem konečně dostala nápad a vyřešila to – ikeou. Tohle jsou prosím poličky na kořenky. Cha! No nejsem já vobčas praktická?

Ééé, vono to to teda trvalo ještě i několik měsíců potom, takže kromě krabice s porcelánem jsem na zemi koukala i na ty poličky. Ale nedávno se mi konečně povedlo půjčit si vrtačku a vrhnout se na to. Bylo to děsný. Ačkoliv si myslím, že s vrtačkou docela zacházet umím, pochopitelně jsem ve stěně narazila na šutr velikosti dlažební kostky, na který běžná vrtačka nestačí. Šroubovákem jsem pak hledala jeho okraj, který jsem naštěstí našla asi o cenťák níž, takže hmoždinku stačilo do zdi zadělat pod úhlem. Chvilku jsem ale pojala podezření, že kvůli šutru mi tenhle projekt padne. Když nad tím zpětně dumám, mrňavá vztekající se Anka v pyžamu s vrtačkou v ruce musela být opravdu zajímavá na pohled.
Po vyvrtání jsem byla nucena zadělat krátery okolo a všechno zatřít barvou. Je zvláštní, že někdy to vůbec není potřeba, v našem starým bytě je to ale potřeba skoro vždycky. Celý proces se tím bohužel natahuje o celé dny. Než zaschne stěrka, než vybroušená stěrka zaschne podruhé, než zaschne barva… Taky vás to tak baví tohle?

Hele ale nakonec to dopadlo dobře! Zeď byla dlouho zbytečně prázdná, teď mám při jídle na co koukat. Jakože konečně nekoukám k zemi na krabici, ale do výšin na krásnej porcelán. Vzala jsem to rovnou i s mírnou debordelizací a ministylingem stolku pod, takže je teď mnohem čistější na voko.

No a to je v podstatě celý. Miniproměnu jsme završili rodinným brunchem, kdy jsem vlastnoručně uvařila 12 ztracených vajec téměř naráz. A teď to říkám všem, kdo je jen ochotnej poslouchat, protože jsem tím překonala jeden ze svých velkých strachů. Strach z tvorby ztraceného vejce. Znáte?

Tak krásnou neděli vinšuju!
post signature

Read More »

Povedený jarní fotošůt 2019 Hübsch – a že bylo na čase

Jako zatím-furt-ještě-nákupčí to mám s těma ročníma dobama oproti ostatním trochu přeházený. V únoru objednávám Vánoce, v červenci podzim a zimu… takže se asi nebudete divit tomu, že jaro a léto na rok 2019 mám už letos skoro celý hotový. Objednávat novinky na e-shop je pro mě odjakživa spíš odměna než práce, takže jsem s touto činností s radostí pokračovala i na jipce s hadicema v těle. Akorát pak nikdy nevím, kdy s tím jarem můžu začít opruzovat i všechny ostatní? No myslím, že po tomto neuvěřitelně jarním víkendu, kdy i u nás na ulici v centru cvrlikali ptáčci nadšením, můžu dneska. Jo?

Mně se totiž letos strašně líbí fotky od Hübsche. A fakt bylo na čase, protože několik předchozích kolekcí bylo nafoceno tak nějak divně, tmavě, smutně…a nikde nic moc nevyniklo. Letos asi vyměnili stylistu a i mám takovej pocit, že z jedné nejmenované firmy přetáhli pár designérů, protože některý novinky jsou letos fakt dost prima. Hübsch obecně platí za nadčasovou značku, která nechrlí stovky novinek za sezónu, ale spíš míň nadčasových kousků, který dokáže točit i x let v kuse. A to všechno navzdory tomu, že za posledních deset let tato značka prošla naprosto neuvěřitelnou transformací, která je ovšem na poli bytového designu docela běžným jevem. Čím dýl prostě něco děláte, tím spíš máte tendenci zjednodušovat. Schválně, mrkněte na článek, který jsem o této značce psala v roce 2013 a srovnejte si to s tímto. Hustý, co? No a teď si představte, že spoustu věcí z toho pět let starýho článku furt maj. Podle mě dost dobrý.

Kvůli fotce hore jsem se rozhodla vám ten spring summer 2019 photoshoot ukázat tu na blogu. I když je konvička už starší, tohle zátiší se mi prostě strašně líbí. Dumám čím to – a asi těma barvama a kombinací materiálů.

Kvalitní materiály (Hübch je expertem na dub), jednoduchý nadčasový tvary a letos i zajímavý barvy – to na mě prostě funguje. Slint.

Ty skandinávský lokace na focení mě teda taky dycky vezmou. Já chci taky takový vokno s výhledem! (Ten stůl, židle a krb by mi ovšem taky nevadily.)

Už jsem vám někdy vykládala o mojí úchylce na vázy? Ne? Tak to zas někdy jindy, haha

Další jednoduchá, ale moc krásná fotka. A to prkýnko!

Trochu podobnou lavičku (v červené) mají letos i v IKEi. S tou chatou u jezera už to ale bude horší…

Jednoduché, nadčasové a krásně nastylované. Autory stylingu i fotek si asi pečlivě hlídají, protože se mi v katalogu nepodařilo žádná jména najít. Ale na to si ještě posvítím, ha!

Novinky, které jsem objednala, by se měly v následujících pár týdnech objevit na Bella Rose. Těším se dost. Tož krásné jaro vinšuju! A jestli tento týden zase začne mrznout a sněžit, tak už fakt nehraju.

post signature

Read More »

Jak jsem dekorovala podzimní svatbu (ne tu moji)

Týden před Vánoci je to asi trochu offtopic, ale už delší dobu jsem vám chtěla ukázat nějaké fotky z toho, jak jsem si zase jednou hrála na dekoratérku. A to rovnou na svatbě!

Dekorování „cizí“ svatby jsem se děsně bála, zadání bylo dost výzva. Jednalo se totiž o moravsko-francouzskou svatbu a jako barvy chtěli ženich s nevěstou trikolóru. Červená, bílá a modrá jsou totiž barvy, které spojují obě země. Rozhodně to teda není kombinace, se kterou bych předem počítala, ale nakonec to myslím klaplo a spokojená byla jak nevěsta, tak i já. Jinak jsem měla v podstatě úplně volnou ruku, nevěsta akorát měla k dispozici nějaká světýlka, která chtěla zužitkovat.

Protože ze své vlastní svatby vím, jak hrozně důležité jsou květiny (a jak často se opomíjí), jedním z prvních bodů programu bylo zapojit do procesu Dominiku Za Kapradím, která vytvořila veškerou květinovou výzdobu. Byli jsme i s nevěstou domluvení na aranžmánech na stoly a oltář, malé vázičky na bistro stolky a nějaký eukalyptus a pistácii na dozdobení. A pak samozřejmě i vazby pro nevěstu, maminky a podobně, ale to už šlo mimo mé pole působnosti.

Ačkoliv jsem na začátku zkoušela i klasické barvy trikolóry, to fakticky nešlo. Červenou a modrou jsem tedy ladila do tmavých odstínů, které šly krásně dohromady s barevným říjnovým podzimem. Vyráběla jsem několik látkových girland, banner se jmény, fotokoutek a nějaké drobné doplňky. Svícny, vázy a lucerny byly vypůjčené z Bella Rose. Do malých váziček dole na polici jsem před obřadem ještě přidala nějaké kvítka (na fotce jsou zatím v chladu) a do velkých váz se po obřadu odložily květiny svatebčanů. Mimochodem – na to se často zapomíná, ale kytice můžete normálně využít jako součást stylingu, protože po obřadu je stejně musíte dát někam do vázy. Rozhodně je lepší s tím předem počítat a pugét využít, než mít pak květiny někde odložené bokem.

Ženich s nevěstou měli svatební oznámení s motivem puzzle, aspoň takhle něžně jsem tento motiv zopakovala na jedné z dekorací.

Obřad proběhl v altánu, kde jsem udělala pozadí s jednoduchých záclon z Ikei, světýlek a látkové girlandy.

Stoly byly prostřeny bez talířů, ale s příbory a ubrousky. Ty byly bílé látkové a na nich na přeskáčku papírové tmavě modré a červené se snítkou eukalyptu. Na některé stoly jsem vyráběla jmenovky, jinde byl zasedací pořádek volný.

Jinak ta divná věc vpravo – to je prosím fotokoutek. Za hodně málo peněz a času hodně muziky, někdy na to asi dáme samostatný DIY.

Kromě látkových girland jsem využila i stuhy, ale látka natrhaná na proužky je jednak mnohem levnější a jednak mnohem měkčí a splývavější. Na něco jsou ale stuhy zase lepší (třeba když chcete omotat něco dlouhého), je fajn mít k dispozici obojí.

Tož tak.
Krásnou třetí adventní neděli vinšuju a svatbám zdar! Já vloni dostala prstýnek pod stromečkem a letos už jsem vdaná paní. Sou věci, co?
post signature

Read More »

Letošní DIY adventní věnec…

Letošní věnec má stejnou historii vzniku jako ten loňský. Nevěřila jsem si totiž, že kdybych to nechala jenom na sobě, že bych to stihla (a reálně nějakej vyrobila). Pravděpodobně bych to nestihla a nakonec akorát vytáhla ten loňský. Ten mimochodem dostal nové svíčky a sedí v kuchyni, pořád relativně při síle. Workshopem jsem se každopádně dobře pojistila proti své neschopnosti a dobře jsem udělala! 
Letošní věnec má v sobě eukalyptu jenom trošku a hlavním materiálem se tak stal jalovec a střapatá borovice i se šiškama. Kromě toho jsem sem tam připletla i větvičky modřínu s lišejníkem a plody olše.

Kouliček jsem do věnce přidala pár víceméně tak nějak inkognito, zato jsem tam prostě nemohla neposadit toho růžovýho ptáka. Doufám, že mě chápete!
Jinak momentálně jsem v procesu učení se zacházet s mým novým foťákem. Zatím je to tedy takový rozmazaný punk, ale baví mě to. Vzhledem k tomu, že jsem věnec fotila dnes, když u nás byla supr tma – chrochtám blahem.

Hele tahle se mi myslím fakt povedla:

Taky jste letos vyráběli? A už pálíte?
Krásný advent vinšuju
post signature

Read More »

Moje nejoblíbenější youtube kanály o bydlení (cizojazyčné)

Přátele a kamarádi, jak jste si asi všimli, ten pozdní podzim fakticky nejni moje roční období. Moje neaktivita zde a na sockách tedy neznamená, že bych si užívala skvělého offline života nebo pobíhala v plavkách někde na jižní polokouli, ale že kromě práce akorát ležím jak placka a toužím po jaru. Jediná má mimopracovní činnost komě spánku momentálně zahrnuje civění na youtube, což už mě teda taky přestává bavit. Ale říkala jsem si, že bych se o těch pár účtů, které s oblibou sleduju, s váma mohla podělit. Všechny se týkají bydlení a DIY a všechny jsou teda v angličtině, což doufám nebude vadit. Ony některý ty videa jsou stejně lepší bez zvuku, viz. první kategorie:

I. Uječené Američanky

Vždycky, když si na YT pustím jeden z těchto dvou kanálů, Jiří nasazuje sluchátka a odchází do vedlejších místností. Fakt nevim proč ty Američanky tak ječí a přehání a objímají se, každopádně po čase si zvyknete. Partneři nikoliv. Pokud jde ale o obsah, rozhodně na tyhle dámy koukám ráda:

Mr. Kate

Tuhle paní s manželem sleduju už mnoho let. Ze začátku to nebylo vždycky úplně na stopro, ale dneska už to dotáhli na jinej level a ten progres mě hrozně baví. Nejvíc se mi líbí epizody „on a budget“, kdy zařizujou za pár šušňů, anebo „what’s my aesthetics“ kde zařizujou podle stylu. Taky se mi líbila série z renovace jejich studia a i sérka o jejich vlastním baráku stojí za mrknutí. Jinak i když Kate dost ječí, s Joeym jsou furt poměrně sympatická dvojka, na jejich videa se vždycky moc těším a pouštím si je hned po vydání.

zdroj

Moje oblíbené epizody:

A eště tato, ale od té mi nejde přidat náhled.

The Weekender

Show amerického obchodu se stavebníma potřebama Lowe’s (něco jak náš Bauhaus a spol.) dyzajnuje značně uječená Monica Mangin, ale ta baba je jinak fakt hustá. S prstem v nose si stoupne k cirkulárce a vyrobí třeba skříň, no problemo. Málem jsem se kvůli ní přihlásila na truhlářskej kurz (a možná to furt ještě udělám). Show se věnuje pouze proměnám „za víkend“, některé jsou super, některé nic pro mě. Obecně rozhodně doporučuju. Všechny díly.

zdroj

Moje oblíbené epizody:


II. Zrelaxovaní Kanaďani

V Kanadě naštěstí tolik neječí, ze strany druhé ale ani leccos zas tak úplně neřeší. Ne vždycky tedy videa stojí za shlédnutí anebo si na nový díl musíte počkat i několik měsíců.

Wabi Sab – E

Jednoznačně můj nejoblíbenější kanadský kanál, možná vůbec nejoblíbenější. Na nové díly se se mnou dívá dokonce i Jiří! Sympatická dvojka svépomocí rekonstruuje starý barák po prarodičích a jsou fakt neuvěřitelně šikovní a sympatičtí. Akorát ty pauzy mezi novejma dílama jsou fakt na nervy. Je to ale pochopitelný – já v aťáku taky maluju už od léta.

Moje oblíbené epizoda je hned ta první, ale pustťe si všecky:


The Sorry Girls

Tyhle mladý ženský sice občas vytvoří nějakou prvotřídní hrůzu a tváří se, jak je to kůl, ale jindy zas trefí jackpot. Sice je to každej pes, jiná ves, ale třeba svatební sérku jsem dost hltala, loft vibes je taky prima a bavily mě i některé proměny a DIY.

zdroj

Moje oblíbené epizody:

The Home Primp

Na Alexandru, editorku bydlení v časopise Chatelaine, jsem narazila teprve nedávno. Přiznám se tedy, že všecko jsem neviděla, ale těch pár dílů mě fakt oslovilo. Alexandra má nově i vlastní kanál, ale tam mě ty videa zatím tolik nezaujaly, nevim proč. Určitě ale mrkněte, je to hravý, barevný, milý.

zdroj

III. „Zbytek světa“

Hermione Chantal

Tuhle slečnu z Anglie taky nesleduju dlouho, ale obzvlášť její sérku o rekonstrukci domu naprosto žeru. Tahle éterická blondýnečka s něžným vkusem si totiž s přítelem pořídila rozpadlej viktoriánskej dům a v rámci úspor fakt dost maká, natírá, brousí, renovuje…. Ačkoliv nesdílím její oblibu v nakupování levných sezónních kravin, Hermiona je fakt hafo šikovná a tuhle její cestu jí dost závidím, jakkoliv to musí být příšerná makačka. Kdo by nechtěl brousit obložení krbu ve svým vlastním viktoriánským baráku? Já teda rozhodně jo.

zdroj


Three Bird Renovations

Tyhle tři australský paní vás odzbrojí svojí roztomilou australskou angličtinou, kterou běžně nemáte moc šanci slyšet. Pokud to správně chápu, tak renovujou baráky podle dyzajnů jedné z nich, Bonnie, který pak asi prodávaj či co. Je to už hodně high end, žádný úsporný tipy pro našince, ale jako inspirace super. Však víte, jak to mám s tím aussie designem, žejo…. V každé sérce dycky dělají jeden barák.

zdroj

Tož, to by myslím docela stačilo. Ještě mám tedy jednu chuťovičku v záloze, ale z té bych vám chtěla ukázat celej interiér zvlášť, tak to si nechám na jindá.

Znáte a sledujete některé z youtuberů výše? Jestli znáte někoho podobného, určitě mi prosím prosím napište do komentu, s „novým“ algoritmem se fakt strašně blbě hledá něco novýho podobnýho a já tenhle typ obsahu na YT fakt dost můžu. Dííík!

Tak čau mňau
post signature

Read More »

Moje nejoblíbenější youtube kanály o bydlení (cizojazyčné)

Přátele a kamarádi, jak jste si asi všimli, ten pozdní podzim fakticky nejni moje roční období. Moje neaktivita zde a na sockách tedy neznamená, že bych si užívala skvělého offline života nebo pobíhala v plavkách někde na jižní polokouli, ale že kromě práce akorát ležím jak placka a toužím po jaru. Jediná má mimopracovní činnost komě spánku momentálně zahrnuje civění na youtube, což už mě teda taky přestává bavit. Ale říkala jsem si, že bych se o těch pár účtů, které s oblibou sleduju, s váma mohla podělit. Všechny se týkají bydlení a DIY a všechny jsou teda v angličtině, což doufám nebude vadit. Ony některý ty videa jsou stejně lepší bez zvuku, viz. první kategorie:

I. Uječené Američanky

Vždycky, když si na YT pustím jeden z těchto dvou kanálů, Jiří nasazuje sluchátka a odchází do vedlejších místností. Fakt nevim proč ty Američanky tak ječí a přehání a objímají se, každopádně po čase si zvyknete. Partneři nikoliv. Pokud jde ale o obsah, rozhodně na tyhle dámy koukám ráda:

Mr. Kate

Tuhle paní s manželem sleduju už mnoho let. Ze začátku to nebylo vždycky úplně na stopro, ale dneska už to dotáhli na jinej level a ten progres mě hrozně baví. Nejvíc se mi líbí epizody „on a budget“, kdy zařizujou za pár šušňů, anebo „what’s my aesthetics“ kde zařizujou podle stylu. Taky se mi líbila série z renovace jejich studia a i sérka o jejich vlastním baráku stojí za mrknutí. Jinak i když Kate dost ječí, s Joeym jsou furt poměrně sympatická dvojka, na jejich videa se vždycky moc těším a pouštím si je hned po vydání.

zdroj

Moje oblíbené epizody:

A eště tato, ale od té mi nejde přidat náhled.

The Weekender

Show amerického obchodu se stavebníma potřebama Lowe’s (něco jak náš Bauhaus a spol.) dyzajnuje značně uječená Monica Mangin, ale ta baba je jinak fakt hustá. S prstem v nose si stoupne k cirkulárce a vyrobí třeba skříň, no problemo. Málem jsem se kvůli ní přihlásila na truhlářskej kurz (a možná to furt ještě udělám). Show se věnuje pouze proměnám „za víkend“, některé jsou super, některé nic pro mě. Obecně rozhodně doporučuju. Všechny díly.

zdroj

Moje oblíbené epizody:


II. Zrelaxovaní Kanaďani

V Kanadě naštěstí tolik neječí, ze strany druhé ale ani leccos zas tak úplně neřeší. Ne vždycky tedy videa stojí za shlédnutí anebo si na nový díl musíte počkat i několik měsíců.

Wabi Sab – E

Jednoznačně můj nejoblíbenější kanadský kanál, možná vůbec nejoblíbenější. Na nové díly se se mnou dívá dokonce i Jiří! Sympatická dvojka svépomocí rekonstruuje starý barák po prarodičích a jsou fakt neuvěřitelně šikovní a sympatičtí. Akorát ty pauzy mezi novejma dílama jsou fakt na nervy. Je to ale pochopitelný – já v aťáku taky maluju už od léta.

Moje oblíbené epizoda je hned ta první, ale pustťe si všecky:


The Sorry Girls

Tyhle mladý ženský sice občas vytvoří nějakou prvotřídní hrůzu a tváří se, jak je to kůl, ale jindy zas trefí jackpot. Sice je to každej pes, jiná ves, ale třeba svatební sérku jsem dost hltala, loft vibes je taky prima a bavily mě i některé proměny a DIY.

zdroj

Moje oblíbené epizody:

The Home Primp

Na Alexandru, editorku bydlení v časopise Chatelaine, jsem narazila teprve nedávno. Přiznám se tedy, že všecko jsem neviděla, ale těch pár dílů mě fakt oslovilo. Alexandra má nově i vlastní kanál, ale tam mě ty videa zatím tolik nezaujaly, nevim proč. Určitě ale mrkněte, je to hravý, barevný, milý.

zdroj

III. „Zbytek světa“

Hermione Chantal

Tuhle slečnu z Anglie taky nesleduju dlouho, ale obzvlášť její sérku o rekonstrukci domu naprosto žeru. Tahle éterická blondýnečka s něžným vkusem si totiž s přítelem pořídila rozpadlej viktoriánskej dům a v rámci úspor fakt dost maká, natírá, brousí, renovuje…. Ačkoliv nesdílím její oblibu v nakupování levných sezónních kravin, Hermiona je fakt hafo šikovná a tuhle její cestu jí dost závidím, jakkoliv to musí být příšerná makačka. Kdo by nechtěl brousit obložení krbu ve svým vlastním viktoriánským baráku? Já teda rozhodně jo.

zdroj


Three Bird Renovations

Tyhle tři australský paní vás odzbrojí svojí roztomilou australskou angličtinou, kterou běžně nemáte moc šanci slyšet. Pokud to správně chápu, tak renovujou baráky podle dyzajnů jedné z nich, Bonnie, který pak asi prodávaj či co. Je to už hodně high end, žádný úsporný tipy pro našince, ale jako inspirace super. Však víte, jak to mám s tím aussie designem, žejo…. V každé sérce dycky dělají jeden barák.

zdroj

Tož, to by myslím docela stačilo. Ještě mám tedy jednu chuťovičku v záloze, ale z té bych vám chtěla ukázat celej interiér zvlášť, tak to si nechám na jindá.

Znáte a sledujete některé z youtuberů výše? Jestli znáte někoho podobného, určitě mi prosím prosím napište do komentu, s „novým“ algoritmem se fakt strašně blbě hledá něco novýho podobnýho a já tenhle typ obsahu na YT fakt dost můžu. Dííík!

Tak čau mňau
post signature

Read More »