Archiv rubriky: Články


Jak to u mě visí & SOUTĚŽ s posters.cz

Dneska vám chci ukázat zase něco málo ode mne z pokoje, konkrétně čtecí koutek a domácí galerii, kterou se mi konečně po dost dlouhé době podařilo nainstalovat. A jako bonus si dáme i soutěž s eshopem www.posters.cz, za odměnu, že jsme se ještě neupekli! To ale budete muset číst až do konce :)

Tak začnem z rohu. Křesílko určitě znáte, bylo součástí mého loňského Ikea projektu na Designblok, ale článek o tom, jak jsem ho čalounila, jsem já ostuda doteď nebyla schopná udělat. Hrůza. Ale furt je v plánu! Hehe.
Fotku na stěně mám moc ráda, byl to dárek autorky i s věnováním a fotka si tak zasloužila svou vlastní zeď. Prostor nad křeslem je prázdný a zatím tak i zůstane, ale uvidíme, třeba to přehodnotím. No a o tripod lampě toužím už asi tisíc let, taky jsem o nich kdysi psala tady, takže vlastně žádný velký překvapení…

Moje „galerie“ je přímo naproti postele, když se mi tedy zrovna zadaří probudit se na zádech, je po ránu to první, co uvidím. A to vůbec nejni špatný! Oblíbené obrázky, tisk od Lenky, další z etsy a pak největší plakát od finské Hanny Konoly jsem tak vyhodnotila jako vzájemně ladící mixturu, která se mi bude na zdi hezky vyjímat dohromady.
Pokud se chystáte na instalaci takovéto domácí galerie, mám pár tipů, který mi dost ulehčily práci. Jako první jsem udělala to, že jsem si obrázky vyskládala na podlahu, a šontala s nima do té doby, než mi z toho vylezla finální a ideální konstelace. Tu jsem si pak změřila metrem, abych věděla, jak bude celé to veledílo vysoké, a kde mám vůbec začít. Vyšlo to až u stropu. Měla jsem z toho obavy, ale vůbec nevim proč, protože je to super!
Následně jsem začla od nejvyššího obrázku. Pomáhala jsem si vodováhou a masking tape, kterou jsem nalepila tam, kde bych si představovala horní hranu…a to jsem následně zkontrolovala z odstupu, jestli jako fakt jó. Od toho prvního pověšeného jsem se pak orientovala dál.
Prádelníček jsem splašila na aukru a je sice malinký, ale dost ho miluju! Akorát sem přebrousila a natřela desku a jinak byl hned ready.

Co se týče mých dalších zdí, nemám ještě úplně jasno. Nicméně jsem si vždycky dost přála nějakej fakt dobrej filmovej plakát, tak jsem tak jako sondovala co z toho, načež se mi ozval eshop http://www.posters.cz/, jestli něco nepodniknem, čímž mi značně kápl do noty. Jejich nabídka filmových plakátů mě totiž poměrně dost baví a kupříkladu původní plakáty Hvězdnejch Válek jsou něco, nad čím pošilhávám už asi miliardu let. Hele:
Ale marveláckej Iron Man by mi teda taky nevadil (sice trochu guilty pleasure, ale co jako? Je vtipnej, no!)
Pak jsem taky zauvažovala nad něčím něžnějším, ale to ve výsledku asi neprojde, protože mám radši knížku s blbým koncem, jak film s dobrým. Ale Audrey je zkrátka Audrey…
obrázky via posters.cz
Zarámovaný plakát je hrozně fajn věc. Stojí to relativně málo peněz, dobře to vypadá a jde to snadno obměňovat. Sama mám v záloze už jeden velkej rám na něco příštího. No a abyste z toho taky jednou něco měli, mám tu pro vás tu slíbenou soutěž!
Nákup v hodnotě 500 korun na eshopu http://www.posters.cz/, který má ovšem nejenom plakáty, ale i obrazy, fototapety, cedule a spoustu dalších věcí, vyhraje ten, kdo mi tu do příštího pondělka 17.8. nechá v komentářích odpověď na soutěžní otázku „Kolik plakátů si musíte na www.posters.cz koupit, abyste dostali jeden zdarma?!“. (Odpověď hledejte na jejich stránkách….) K tomu přidejte kontakt a ideálně lajk mému facebooku a já pak někoho vylosuju. Co vy na to? Dobrej dýl, no ni?

Tak mi dejte vědět, jak to máte s plakátama vy a co vám doma všecko visí! Krásný zbytek nedělního večera

post signature

Read More »

V Provence za zelenými dveřmi…

Tak. A je po dovolené. Ač to vypadalo, že se letos na déle jak na prodloužený víkend nikam nepodívám, moji nejskvělejší rodičové se nade mnou slitovali a vzali mě s sebou na prázdniny. Jeden z nejkrásnějších zážitků byla bez pochyb Provence a naše airbnb bydlení v domě za zelenými dveřmi. 
Krásné tři noci jsem tak usínala v domě ze sedmnáctého století, který s francouzskou lehkostí zařídila jeho majitelka, interiérová stylistka a snad nejtypičtější Francouzka, kterou jsem kdy potkala, Dominique. I když mi Dominique s manželem Jean-Nöelem článek povolili, přeci jen jsem nechtěla udělat obří fotoromán jejich domova, nafotila jsem tak spíš pár zákoutí, která mě nejvíc zaujala. Tak pojďte taky na chviličku dál… Vy se zasníte a já zamáčknu slzu!

Jestli Vám přijde, že je ta fotka celá taková šišatá, máte vlastně pravdu. Není ale šišatá ani tak ta fotka, jako spíš podlaha a střecha. S vodováhou by tady nikdo neuspěl, ale koho to zajímá?

Celý dům je plný vtipných a hravých řešení, umění, kousků z blešáků, moderních doplňků a kousků nábytku a i bizarních šíleností. Všechno dohromady vytváří naprosto jedinečný koktejl, který mě prostě dostal. Kytky ze stropu? Jo.

Letní večer na terase s lahví vína, olivami, sýrem, salámem, domácí tapenádou a hummusem je něco, co bych chtěla zažívat minimálně jednou týdně. Když ta terasa navíc vypadá takhle, jsem ochotná na ní vydržet i o chlebu a vodě! Koberečky jsou podle mě z Ikei a jsou z materiálu, který nějaká ta letní bouřka nemůže rozhodit.

To nejsou limetky. To jsou grapefruity. Respektive budou. Faktžejo!

Velká tabulová okna byla většinu času dokořán a i přes vedro tak celý kamenný dům příjemně profukoval. V zimě to musí být asi jiná káva, ale na léto je takový dům naprosto ideální!

Dům Dominique a Jean-Nöel pořídili zhruba před deseti lety. Stojí v malé vesnici, která není tolik zatížená šíleným letním turismem, ze strany druhé je ale živá a se skutečnými lidmi – ty nejmalebnější (a tudíž nejturističtější) provensálské vesničky jsou totiž spíše letní sídla zazobanců, takže nemají skoro žádné trvalé obyvatelstvo.

Všimněte si reliéfu na zdi. Docela by mě zajímalo, jestli je úplně původní a jak byl předtím barevný, fm fm fm (inner kunsthistorik otevřel jedno oko).
Kromě vína dozrává v Provence i hodně oliv a meruněk. K snídani je tak nejčastější brioche (sladký mňam mňam chleba) s marmeládou. Domácí pochopitelně. To chceš!

Abyste si nemysleli, fotky jsem nacvakala během několika minut poslední den před odjezdem před snídaní. Všechno je tedy 100% in natura, neproběhl absolutně žádný styling ani poposouvání čehokoliv – přesně takhle to tam všechno leží a běží. I ty káble od routeru, který sice v Elle Decoration nepotkáte, ale jenom proto, že jsou schovaný ve skříni, případně odstraněný ve fotošopu.

Kdybyste někdo chtěli strávit několik dní v Provence, krásný dům a naprosto úžasnou a vřelou společnost Jean-Nöela a Dominique můžu jen doporučit. Pro další fotky a info mrkněte sem.

Hmph, myslím, že potřebuju dovolenou. Krásný srpen přeju,
post signature

Read More »

Žárovkový řetěz venku vs. vevnitř

Takový řetěz ze žárovek, to je príma věc. Kdybych měla balkón nebo terasu, rozhodně mi tam jeden takový podobný svítí každý večer…. a já pod ním večeřím a liju do sebe červené. Klasický vzhled žárovek se rozhodně hned tak neomrzí jako třeba blikající vánoční řetězy, navíc jej lze využít jak v zimě, tak v létě, na jaře či na podzim (zkrátka furt), a to jen tak nebo třeba jako výzdoba na svatbu, zahradní večírek a tak všelijak podobně. A kromě toho všeho vypadají skvěle i v interiéru. Zkrátka věc, kterou hrozně nutně potřebuju nebo co!
1. Tahle fotka má sice otřesný rozlišení, ale mně se tak hrozně líbí, že jsem kvůli ní tenhle článek splácala. Těmahle dveřma se chci vracet domů každej den!
via
2. Večerní posezení na terásce vyloženě vyžaduje tematické osvětlení. Tady se teda musí hovět výborně.
via

3.

via

4. V podstatě by se chtělo říct, že na verandu patří řetěz ze žárovek a nazdar.

via
5. Natáhnout řetěz po stromech a odnést jídelní stůl někam doprostřed zahrady….jak z filmu, přitom vlastně úplně proveditelné – stačí k tomu dlouhý kabel, kteří stejně všichni čeští sekači trávníků vlastní tak jako tak.
via
6. Pokud nemáte ani zahradu, ani terasu a ani verandu, ale řetěz stejně jako já hrozně nutně potřebujete, není nic snazšího, než ho vrznout do interiéru. Nejvděčnějším umístěním je podle mého soudu ložnice.
via
7. Nicméně parádu nadělá prakticky kdekoliv. V kuchyni a jídelně připomene léto i za dlouhé zimy, v obýváku zase zimu i v létě.
via
8. Ale ložnicím fandím nejvíc a to nejsu úplně prvoplánovej romantik. Ti, cosi taky hrozně rádi hoví v posteli s knížkou a svíčkou na stolku, mi určitě budou dobře rozumět.

via

 9.

via

10.

via
Kam byste si takový řetěz dali vy, dovnitř nebo ven?
Krásnou neděli
post signature
Read More »

Interiérové žebříky & kam s nima

Žebříky jsou tradičně spjaty se svou praktickou funkcí typu „jdu natrhat meruňky“, „nedosáhnu do špajzu“, popřípadě „spadl mi badmintonovej míček do okapu“. Pak se ale velice pravděpodobně někomu nechtělo zmíněný žebřík uklidit zpátky do sklepa, a tak mu začal zavazet v předsíni, kde se na něj postupně začaly věšet kabátky, klíčky, boty a obojky. Nebo aspoň takhle nějak si představuju zrod žebříku jako netradičního úložného prostoru. A jak nad tím tak přemýšlím, možná to byl poměrně šťastný výstup jednoho takového záchvatu lenosti.
Dekorativní žebřík má totiž v interiéru překvapivě hodně využití. Jako stojan na časopisy, na ručníky v koupelně, na boty a šátky v šatně, jako němý sluha, věšák, držák prakticky čehokoliv. Je navíc dobře skladný, netřeba ho montovat a můžete jej umístit i na „hluchá“ místa v bytě, jako třeba prostor za dveřmi.
1. Na časáky se hodí do pracovny, obýváku, ale klidně i vedle postele.
via

2. Pokud žebřík přimontujete za zeď, rázem z něj máte stojan na oblečení, na který můžete i něco postavit.
via
 3.
via
4. Baví někoho hledání hrnců v útrobách kuchyňských skříněk? Mě teda ne, todle bych brala hned.
via
5. Co lze dneska taky sehnat jsou nejrůznější policové systémy, které si z žebříku přebírají hlavně tu skladnost a variabilitu, ale laťky rozšiřují na klasické police.
via
6. Mňo. Nevim nevim, jestli taky nebudu jeden žebříček brzy potřebovat…
via
7. Prosimvás, kam odkládáte „načaté oblečení“? Já ho přehazuju přes židlu, ale to není dostatečně designový, asi potřebuju žebř.
via
 8. Aha! Hluchý místo za dveřma. Tumáš!
via
9. Hezký nápad je na takový žebřík zavěsit třeba kytičky. Nebo šperky. Klobásy?
via
10. Další police, tentokrát v kuchyni, zabere minimum prostoru a ještě interiér oživí o něco extra.
via
11. Pokud na šprušle přidáte háčky, můžete pak věšet fakt úplně cokoliv. Úložné boxy, sušené šunky, tašky, vánoční ozdoby, sáčky s jarmilkama, klobouky, tavicí pistole…..
via
12. Taky se mi líbí nápad využít žebřík na časopisy a ještě jej omotat světelným řetězem nebo na něj přišpendlit lampu na skřipci. Dva v jednom!
via
 13. V koupelně na ručníky…a ještě je zelenej, ach
via
14. O knižečky bych se asik trochu bála, ale přehodit přes něj třeba župan a přehoz, který v noci nevyužívám, to mi přinde supr.
via
 15. A předsíňový věšák podruhé.
via
Opřeli byste si doma o zeď žebřík jenom tak? Taky se tak vaříte ve vlastní šťávě? Čus bus
post signature
Read More »

Energický byt v Paříži

První víkend v červenci jsem letos strávila v Paříži. Sice nevim, co to byl za nápad jet tam v červenci, protože bylo vedro k padnutí (ale naposledy v listopadu zas byla pěkná klendra, si prostě nevybereš), i tak to bylo ovšem dost prima, protože Paříž je zkrátka Paříž. Foťák si na místa, kde jsem už byla, zásadně neberu. Chci se nadejchat atmosféry, vidět všechno svýma očima a ne přes hledáček, takže fotoreport ničeho nejni. Chtěla jsem při té příležitosti ale najít na netu aspoň nějaký pořádný pařížský byt, který bych sem mohla tématicky dát…no a našla jsem ho až teď. A je to jízda.

Tenhle byt kreativního ředitele pařížských módních domů fascinuje fotografy natolik, že byl nafocen hned několikrát. Na jiný úhel pohledu můžete mrknout tady.

Tenhle byt je plný velmi osobitých prvků. Originální svítidla, doplňky, které rozhodně nenajdete v každém druhém bytě, a sofistikovaně barevná paleta dávají dohromady úplně explozivní směs.

Poklop!

Co nemůže v pařížském bytě chybět ať je jakýkoliv? Řezané květiny!

Samej dyzajn, přitom tohle povlečení je podle mě z Ikei. Některé věci jsou zase z blešáků, jiné vypadají i dost „custom made“. A tak to mám ráda!

Boží svítidlo, které je navíc stylově propojené se stropem. Jednoduché, skvělé. Beru!

Ty svíčky před zrcadlem….ty jestli zapalujou všechny naráz, tak to teda doufám, že mají doma hasičák. A otázka do pranice: jsou ty špalky na ozdobu nebo na podpal?

Mé srdce plesá. Plesá vaše taky? Obrázky jsou odsud.
post signature
Read More »

Zaklop vyklop poklop

Dekorativní skleněné poklopy mě stejně jako geometrická skleněná terárka už dlouhodobě fascinujou. V práci mám na okně jeden s porcelánovým kaktusem a doma na prádelníku zas další s natahovacím tyranosaurem. Na těchhle poklopech je skvělý hlavně to, že si pod ně můžete vystavit úplně cokoliv a v jakémkoliv stylu – můžete to udělat romanticky, moderně, trochu hipstersky nebo jakkoliv jinak. Kromě toho, že se na vystavený kousek nebude prášit, vypadá poklop dobře i sám o sobě, čili na pořízení jednoho takovýho zařízení prostě nemůžete tratit.
Mně se ze všeho nejvíc líbí, když se pod poklop dá něco trochu absurdního. Třeba roboti. Che.
1.
via

2. Při googlení se většinou setkáte spíš s romantičtějším vintage pojetím, které taky není vůbec na škodu. Pod poklop se skvěle hodí suché květinové aranžmá, vaše první baletní střevíčky nebo třeba nějaký kýčovitý suvenýr se sentimentální hodnotou….poklop každý takový kousek pozvedne o úroveň výš, faktžejo.

via
3. Bezvadně vypadá i několik poklopů vedle sebe, nesmíte to ale překombinovat.
via
 4. Prima nápad je i nainstalovat pod poklop stojánek na šperky.
5.
via
6. Kolem každého z nás je spousta věcí, se kterými se setkáváme běžně každý den, ale ne vždycky jsme schopní docenit jejich vizuální hodnoty. Vrznout pod poklop žárovku je úplně triviální, ale přitom dost efektní, no ni?
via
 7. První botičky? Ťuťu ňuňu
via
8. Ovšééém, tohle se mi velice líbí takovej nápad. Některé moje střevíčky by si takovou výstavku rozhodně zasloužily!
via
 9. Pro něžné duše
via
 10. Taky fajn nápad. Pomponky se totiž jinak docela blbě udržujou…
via
11. Když mám dinosaura já, musela sem najít nějakýho i sem do článku. A navíc je růžovej!
via
12.
via
 13. Chudáček koloušek, vypadá, že je mu tam smutno
via
14. No a některý vystavený kousky můžou být i plnohodnotným písofárt!
via
15.
via
Co byste zaklopili vy? Krásný nedělní podvečer přeju
post signature
Read More »

Indiánské léto – jo, teď v červenci

Coby dítko ještě na základní škole jsem od třetí třídy jezdila na indiánské tábory. Indiány jsem jako děcko naprosto zbožňovala a doteď se občas loučím se slovy „ataka hí“, takže je vám asi jasný, že mě tato epizoda poznamenala až do současnosti. Svůj podíl na tom určitě nese i přístup k taťkovým mayovkám a taky častý opakování pokladu na stříbrným jezeře. A asi i to, že jsem ve dvanácti byla s rodičema na velikým roadtripu po Americe a indiánskou kulturu jsem viděla na vlastní oči. Ať už je to jak chce, na doby, kdy jsem pobíhala po bytě s modře natřeným klackem s kusem špagátu (lukem, kterej mi pak taťka zlomil, když z něj střílel, hehehehehe) a na všech starejch tričkách dělala třásně a fixkama na textil kreslila geometrický vzorky, jen tak nezapomenu. Indiáni mají pro mě nepopsatelný kouzlo, esenci dětství, romantiky a dobrodrůža.
No a protože je léto a všici víme, že mám drobnou úchylku na nějaký ten etno vzorek, dala jsem dohromady takovou možnost, jak tu moji vzpomínku na noci v tee-pee ( fakt jsme v nich jeden rok spali!) přetransformovat do současnosti.

1. Co takhle nějaký pěkný vzorovaný indiánský přehoz na postel? Ještě kaktus na noční stolek a ráno budete mluvit apačštinou.

via

2.

via

3. Nádobí s navajským vzorkem? To chcu.

via
Teď jsem s vzpomněla, jak nás na tom táboře křtili na indiány – pošlehali nás kopřivama, oplácali bahnem, zasypali pilinama, nechali nás vypít nějakej ocet či co a na závěr jsme dostali nový jméno. Já byla „Proutek“ (tak nějak jsem si odjakživa ráda strkala nohy za krk, no) – v USA jsme se pak nějakýho indiána ptali, jak se to řekne v jejich jazyce, a řikal, že „javošt“. To se mi ale nelíbilo, tak sem byla furt Proutek. A stejně mám podezření, že to znamená klacek nebo uschlá tráva a ten proutek se ztratil v překladu. Hernajs kde ty časy, kdy jsem se byla schopná bez jakýhokoliv pozastavení umýt jednou tejdně v řece, jsou…
4. Indiánský mobil s peříčky mi přijde jako bezva DIY projekt na léto, což?

via

5.

via

6.

via

7. S indiánskou tématikou asi nejvíc uspějete v dětských pokojíčcích.

via

8. Lapače snů – indiánský vynález na odchyt nočních můr je prima dekorací nad postel. Právě jsem dostala chuť si nějaký vyrobit. Zajímalo by vás to?

via

9. Tee-pee….jako děcko jsem naprosto zbožňovala nejrůznější bunkry. Pod stolem, nad stolem, na stromě, kdekoliv. Být mi osm a mít tohle doma = heaven.

via

10.

via

11.

via

12.

via

13.

via
14. Jak už jsme zmiňovala, jeden rok jsem na táboře spala v opravdickým tee-pee. Spacáky jsme měli rozložený na paletách a uprostřed „stanu“ byla vykopaná díra na ohniště, kam služba během noci přikládala. Z nějakýho důvodu si v této souvislosti pamatuju ještě plechový umyvadla ve venkovní „umývárně“, kde jsme s děckama testovali příchutě našich zubních past.

via

15.

via

Taky máte takovou úchylku na indiány? Krásné léto vinšuju!

post signature

Read More »