Archiv rubriky: DIY návody


DIY flekatá dalmatíní zeď

Tak mi vážení přátelé odešel harddisk. A protože jsem stará konzerva, která elektroniku mění po dekádách, tak jsem místo rychlé koupě nového noťásku nechala opravit ten starý. Uplynulé týdny jsem tím pádem nestrávila civěním na youtube a psaním článků, ale zato jsem stihla hned několik vysoce uspokojivých DIY projektů. A první mám pro vás právě dnes!

Jestli jste četli můj předposlední článek o flekatých zdích a sledujete můj instáč, musí vám být hned jasný, odkud vítr vane. Jo, tentokrát se opravdu nejednalo o prázdný řeči, ale o plán. U nás v ložnici totiž dlouho zbýval takový nedodělaný koutek, kde se tak nějak nic nedělo. A protože jsem poslední půlrok strávila víceméně doma, z toho značnou část v posteli téměř naproti němu, už mě úplně přestal bavit. A jak jistě chápete, najednou bylo třeba jednat.

Tenhle projekt byl tak trapně jednoduchej, že nechápu, proč jsem se do něj nepustila dřív. Samozřejmě velká část flekatých stěn z minulého článku byla draze a komplikovaně otapetovaná, ale věřte mi, že to fakt nepotřebujete. Celej dům byste zvládli oflekatět za pár hodin, mně tenhle kousek netrval snad ani hodinu a to jsem si to poměrně vychutnávala. A cena téhle švandy? Sedmdesát korun prosím pěkně. Respektive v reálu tak deset, většina barvy mi zbyla. Koupila jsem tónovací barvu na stěny v Bauhausu, která se – světe div se – bezvadně hodí i nezředěná na jakýkoliv malůvky. Balení stálo 70 káčé a do misky jsem si kápla jenom jednou trošku s pár kapkami vody. Kdybych chtěla šedou, stačilo by přimíchat trochu bílé, kterou máme doma vždycky na zatírání děr po vrtání a podobné faily. Stejně tak byste s jinou barvou docílili pastelových tónů dle libosti, pořád s minimálními náklady.

Pokud byste se rozhodli, že do toho půjdete též, rozhodně si předem vyzkoušejte pár štětců a jejich stopu (respektive různé stopy) na papíře. Za sebe určitě doporučuju jemný štětec s rovně ustřiženou špičkou. Původně jsem měla přímo na tohle koupený jiný, ale ten neprošel testovacím papírem. Neustřižené štětinky si dělaly co chtěly a stopa byla hrozně „chundelatá“. Můj štetec je 2 cm široký výtvarný, určený na akrylovky.

Flekatět jsem začala odspodu nahóru a dala jsem si záležet na tom, aby mi nikde nevycházel žádný vzorek, ale aby byly fleky co nejmíň pravidelné. Na to je potřeba dávat si pozor – oko i hlavu (minimálně ty moje) to automaticky hrozně svádí dělat do vzorku a vytvářet „šachovnici“,  jenže to pak nejni vono.

Fleky jsem dělala různé, ale zhruba stejně veliké. Na základě výzkumu z minula jsem věděla, že nechci fleky moc blízko u sebe, ale ani tak daleko, jako je měla např. Mr. Kate. Prostě něco mezi. Řeknu vám, když jsem začla, trochu jsem se bála. Ale čím víc fleků jsem měla hotových, tím nadšenější jsem byla.

Protože se nejedná o samostatné zdi, ale jenom koutek, který oddělují dvoje dveře, neflekatěla jsem až do stropu, ale jen po konec rámu dveří. Chvilku jsem koketovala s nějakým sofistikovanjším ukončením do ztracena apod., ale nakonec jsem to udělala víceméně do rovna, kam až jsem ze židle dosáhla. No a takhle to dopadlo.

Teď na to čumím z postele, chrochtám si spokojeností a už plánuju další zútulňování. Coming soon!

Krásný nedělní večer přeju
post signature

Read More »

DIY květinová fotostěna – WARNING – do not try this at home

Jestli jste někdo dumali, na co jsem použila tu miliardu papírových růží, jejichž výrobě jsem věnovala článek před pár měsíci, tak konečně můžete přestat dumat. Celý ten zdlouhavý proces měl za cíl vytvořit pozadí do našeho svatebního fotokoutku. A byl to nakonec docela dobrej nápad!
Dobrá zpráva je, že po růžích už je stěna vopravdu dost easy. Přesto mám pár tipů, který by se vám v případě snahy o replikaci tohoto projektu mohly hodit.

No fotostěnu o rozměrech 140 x 100 cm budete potřebovat:

– cca 55 papírových růží viz. tento návod
– dvě lepenkové desky o rozměrech 70 x 100 (sehnala jsem v Brně u Vágnera – běžné papírnické a kancelářské potřeby)
– papírové pásky, lepidlo a kovová očka na zavěšení

foto Fotím

Kdyby vás napadlo využít na fotostěnu random dřevěnou desku, co se povaluje doma – nedělejte to. Myslete na to, že stěnu pravděpodobně budete potřebovat zavěsit. Potřebujete proto, aby byla fotostěna co nejlehčí. Vlnitou lepenku v bílé barvě můžu vřele doporučit – prosvítající podklad není vidět, je lehká a růže se k ní lepí prakticky samy.

Určitě si napřed na lepenku růže naskládejte nanečisto. Pamatuje na to, že potřebujete zakrýt spoj uprostřed – ale přitom neslepit obě desky dohromady. Při převážení a skladování se fakt hodí mít oba panely zvlášť a zkompletovat je až na místě.

Já jsem postupovala tak, že jsem si vyskládané růže jednu po jedné brala, opatlávala lepidlem a vracela zpět. Když jsem přišla na spoj, opaplala jsem lepidlem jenom tu část kytky, která bude přilepená k podkladu. Čili kytky na spoji jsou přilepené jen půlkou pouze k jedné desce. Zpravidla jsem volila tu větší část, takže v luftě visí jen úplně krajíčky.

Po nalepení budete mít dvě části, které budou vypadat nějak takto:

A když je k sobě spojíte….

Tak do sebe takhle krásně zapadnou.

Mňo a teď k adjustaci.
V domácím fejkovém prostředí stačí desky opřít o cokoliv.
V seriózním prostředí máte víc možností. My měli panely zavěšené na kovových očcích, které Jiří k podkladu přichytil sešívačkou. Nemám svoje foto, ale jsou to v podstatě klasické trojúhelníkové háčky na rámy obrazů. Oba panely jsme pak měli zavěšené na vlascích, které se na místě naší svatby používají k věšení obrazů. K sobě pak panely stačí zezadu přichytit papírovou páskou.
Další možnost je prostě panely přibít ke zdi. To hodláme udělat doma, protože tenhle výtvor mě stál tolik potu, že si ho fakt musím nechat.
No a pak začíná ta pravá zábava, že!

My měli na svatbě Instax a nechávali jsme si fotky se vzkazama vlepovat do scrapbooku, který jsem pořídila v Bella Rose. Výsledek je fakt super vtipnej a jsem moc ráda, že jsme fotokoutek udělali. Dekorace do něj zařizovala a vyráběla moje sestra Marush a tohoto úkolu se zhostila opravdu se ctí – výběr masek byl věru značně povedený!
Pokud by se vám taky chtělo takovýhle pozadí vytvořit a využít ho na 100%, pak bych vám radila, abyste dali foťák na stativ anebo focením pověřili někoho šikovnýho. U nás to byl takovej punk, takže jsou některý fotky šejdrem, jiný z dálky a kromě fotostěny jsou vidět ještě dva metry nad, pod a vedle. Z druhé strany – to je půvab polaroidových fotek a já bych rozhodně neměnila, jenom varuju :)
Nevím proč, ale mám hroznou chuť pustit si prasátko Babe. No nic, článek hotov, jdem tu věc pověsit na zeď nad týfku. Držte nám palce!
Krásnou neděli
post signature
Read More »

DIY návod na velké papírové růže + šablona

Helou! Dneska mám pro vás návod na vytvoření téhleté šílené záležitosti, která je zároveň hlavním důvodem toho, proč se tu dlouho nic nedělo. Už od února vyrábím jak idiot miliardu těchletěch papírovejch kravin, tedy květin – a konečně mohu s uspokojením prohlásit, že mám hotovo! Čtvrt roku v obležení papírovejch odstřižků, vláken z lepidla, spálenejch prstů, marvelovek a naprosto nulové schopnosti koncentrovat se na jakejkoliv jinej projekt. Jestli to stálo za to? To se teprv uvidí, spíš asi ne, cha!
Na co jsem tyhlety růže vyráběla vám prozradím v některém z dalších článků, protože tenhle má už i tak zhruba deset kilometrů. Každopádně růže jsou samy o sobě fakt moc pěknou dekorací na zeď, na večírek, na dárkové balení, svatbu, do dětského pokoje…. Jedna tato růže o průměru cca 20 centimetrů vám po troše cviku zabere zhruba půl hodiny, ale při sledování filmu i dýl. Pokud se plně soustředíte, tak to zas frčí mnohem rychleji.

K výrobě těchto velkých papírových růží budete potřebovat následující:
  • papír vyšší gramáže – já měla křídový z vlastních zásob a dvě balení 130 g perleťového papíru z tohoto eshopu (z jednoho balení bylo tuším dvanáct nebo třináct růží)
  • tavnou pistoli a lepidlo
  • tužku, nůžky, podložku
  • šablony
  • trpělivost a odhodlání (jste teď namotivovaní se do toho pustit, co?)

Já jsem si šablonu vyrobila sama a bylo potřeba několika pokusů, než se mi podařil optimální výsledek. Dávám tedy všanc co jsem vyrobila, když si šablonu vytisknete ve správné velikosti, měli byste dojít ke stejnému výsledku jak já.

Na jednu růži budete potřebovat 8 lístků velikosti S, 12 lístků velikost M a 6 lístků L. Pokud budete chtít, eLek můžete teoreticky přidávat třeba donekonečna, až budete mít růži velikosti kola od traktoru.

Šablony doporučuju na papíry obkreslit v tomto rozložení a následně stříhat po šesti listech – ze dvou „balíčků“ po šesti listech získáte materiál na 3 růže, vždy budete ovšem muset zvlášť nastříhat ještě listy velikosti L. Ty se vejdou na A4 třikrát, čili k těmto dvakrát šesti listům budete potřebovat ještě dva listy se třemi Lky. Pokud chcete růži jenom jednu, stačí vám vystřihnout čtyři listy v tomto rozložení + dostříhat dvě Lka.

Vystříhané lístečky si pak jednoduše ohněte v ruce tak, aby víc připomínaly opravdické okvětní lístky. Na youtube jsem viděla jak lístky ohýbají tupou stranou nůžek jako pentle, ale mně se tento postup neosvědčil – je zbytečně zdlouhavý a jemný papír spíš ničí.

 Velikosti S si spojte do tvaru psích kostiček a můžeme se vrhnout na tvorbu středového poupátka!

Stačí nanést lepidlo na kulaté okraje a následně ohlé rožky zahýbat dovnitř.

První dva spojené lístky přilepte kapkou na další „kostičku“ tak, aby se vám střídal „směr“ lístků. Pak opět naneste trochu lepidla na oblé části papíru a přilepte…

…takto. A pořád dokola, dokud vám eSka nedojdou.

A teď bacha. Ohnete si Mkový lístečky stejně jako ty nejmenší, ale lepit je nebudete ohnuté dovnitř, ale ven. Jde to sice i naopak (zkoušela jsem), ale růže pak bude hodně taková nahuštěná a pořádně se vám neotevře. I když to bude ze začátku vypadat divně, věřte mi, bude to gut.

Čili zde názorně – lístky si přilepíte spodním okrajem k poupátku tak, že se vám oblé okraje budou ohýbat směrem dolů na podložku.

Lepidlo si teď nanesete ve dvou linkách po okrajích, zhruba do půlky lístku.

A pak je třeba si osvojit fígl – palec a prostředníček strčíte pod list, zatímco ukazováček nad něj. Ukazováčkem pak mezi prsty zatlačíte tak, až se papír prohne – a vy ho tím pádem k poupátku přilepíte s fukem uprostřed.

Takto. Oblé rožky pak ještě růčo ohněte směrem ven.

Takhle:

A na přeskáčku v tomto pokračujte do chvíle, než vám zbudou čtyři lístky.

Ty nelepte jak doposud, ale diagonálně – na rohy (či přímo mezery), které se vám na spodní straně růže vytvoří.

No a nakonec Lka. Ty mi přišlo nejlepší rozmístit tak, že napřed nalepím dvě naproti sobě, a pak do vzniklých mezer přidám vždy dva zbývající listy.

U eLek už zas není potřeba dělat lepidlem linky, ale stačí dva body. S velkými listy si při schnutí jde pomoct i tím, že si nový list přidržíte prsty, které strčíte dovnitř růže.

Došli jste až sem? Tož to přijměte mé srdečně gratulace, protože se z vás právě stali šťastní majitelé zbrusu nového a turbo efektního lapače prachu! Cha!

Tak. V příštích padesáti letech neplánuju udělat už ani jednu. Jestli vás zajímá, kolik jsem jich udělala, počkejte si na výsledné DIY, které bude brzy! Jako určitě ještě letos…

Tak co půjdete do toho?

Krásný nedělní večer vinšuju
post signature

Read More »

DIY – potahovací rychlovka

Nedávno jsem se rozhodla, že konečně přišel čas potáhnout naši lavici v předsíni. Ulovili jsme ji asi před rokem v bazaru s tím, že jí akorát pořídíme nový potah, ale vhodná látka se furt nějak nechtěla objevit. Takže jsem se jednoho krásného dne v práci sbalila dřív a velice odhodlaně vyrazila do města směr látky s tím, že napopadesáté už budu určitě úspěšná! A taky že jo! Na některý věci se zkrátka vyplatí si počkat.

V galanterii v sekci dekoračních látek jsem ulovila krasavici s potiskem květin a la holandská barokní malba, kterou sama sobě momentálně docela závidím. V trochu jiném barevném provedení mi tahle látka padla do oka už dřív, ale v té původní bylo hodně fialové. Tím jsem si nebyla úplně jistá, takže jsem se rozhodla si to nechat ještě trochu projít hlavou – a dobře jsem udělala!

No a takhle to celý dopadlo:

Postup jsem tentokrát nefotila z jednoho prostýho důvodu – je prakticky stejný, jako když jsem čalounila čelo postele zde. Stačilo odmontovat sedák, odstranit lemovku, a pak už jen velice jednoduše potáhnout pomocí sponkovačky. Největší fuška byla jako obvykle dobře vypnout rohy, jinak mi celá tato zábava zabrala maximálně hodinu času! Čtverce a obdélníky jsou na potahování rozhodně level začátečník, takže jestli máte podobné plány, určitě se toho nebojte.

Další challegne byla nějak použitelně to vyfotit. Lavice je v chodbě bez oken a zapnutý světelný nápis se fotí poměrně blbě, navíc ještě naproti zrcadlu… Nakonec jsem tento problém vyřešila papírovou kuchyňskou utěrkou přelepenou přes blesk. Zní to trochu dementně, co? To byl prosím tip, který na mě vyskočil na fejsbuku, a který jsem tedy nutně musela ihned vyzkoušet. Respektive – radili použít nafouknutý igelitový pytlík. Jenomže jediný „bílý“, který jsem doma našla, měl na sobě modrý nápisy Albert. První pokusná fotka byla celá modrá a na druhý nebylo vidět vůbec nic, jenom modrá svítící igelitka, která se odrážela v zrcadle. Hrozně mě mrzí, že jsem tu fotku smazala, protože jsem se jí chechtala asi pět minut.

Ať máte alespoň nějaký doplňkový obrazový materiál, zde je lavice „před“. Látka byla na omak jakože lněná, což by bylo fajn, ale ta barva byla k uzoufání nudná, pokud né vyloženě hnusná.

Pokud vám unikl článek o výrobě svítícího nápisu „pusinku!“, návod najdete tady.

Jinak látka na ploše vypadá takto:

A to je prosím konec story naší lavice. Dobrý, ne?
Krásný zbytek víkendu
post signature

Read More »

Cestovatelské DIY s Vyvolej.to

Cestování je jednoznačně na vrchních příčkách toho, co mám na světě nejradši. V mém pokojíčku u rodičů jsem mívala velikou mapu, na kterou jsme s tátou s oblibou zírali a přemýšleli, kam všude bychom se chtěli jednou podívat. Do této chvíle jsem už byla leckde, můj list vysněných destinací ale spíš narůstá (a pravděpodobnost toho, že vlezu do letadla letícího dýl jak tři hodiny, stále klesá). 
Ačkoliv mám z většiny výletů hromady fotek, mám jen takový matný tušení, kde je jim všem konec. S objevením geniálních stránek Vyvolej.to jsem se před časem rozhodla dělat to trochu jinak a každý rok vyrobit klasické papírové fotoalbum. Žádné tuny fotografií pamětihodností, na které nikdo nemá chuť koukat – z každého výletu jenom čtyři pět fotek, které přesně vystihnou, jak dobře nám na daném místě bylo.
No a pak tu máme naši chodbu. Kromě věšáku, stále neočalouněné lavice a Pusinku nápisu v ní není nic, což už je po roce a něco fakt docela trapný. Takže! Přišel čas na jednoduché cestovatelské DIY. Slabost pro mapy bychom tu měli, fotky z výletů, které jsme podnikli společně s Jiřím, by tu taky nějaké byly. Nezbývá než to hezky zkombinovat v jednoduchém nedělním projektu! Holá zdi v předsíni, jdu na tě, kámo.

Na tento projekt bude potřebovat:

  • mapu dle vlastních preferencí – doporučuju spíš geografickou než politickou, ta moje s obrázkama stála asi tři kila a koupila jsem ji normálně v knihkupectví
  • fotky z cest – vřele doporučuju Vyvolej.to, od kterých mám fotky já – obrázky jednoduše nahrajete k nim na stránky, zvolíte požadovaný formát…a tak za půl hodiny vám je někdo hází na poštu, nechápu, jak to dělaj. Hlavně se u nich dobře vyvolává čtvercový instagramový formát z mobilu, což se hodí. Fotky mají i rámeček na popisek, což se hodí rovněž.
  • masking tapes – na přilepení
  • pěkný špendliky, špagát, nůžky, lihovky na popsání fotek
V první kroku jsme páskama přilepili mapu na zeď. Pokud máte opravdické masking tapes, nemusíte mít strach, že by nedržely, ale u jiných značek bych byla opatrnější a radši použila hřebíčky. Vybrané fotky (já vždycky volila takové, na kterých jsme s Jiříkem oba) jsem pak ve dvou bodech přilepila páskou přímo na mapu. Tady jsem se snažila lepit je vždycky trochu bokem – do toho konkrétního bodu jsem pak totiž zapíchla špendlíček s provázkem, který je ve druhém bodu přilepený pod fotkou.
Na provázku jsem udělala uzlík a tím propíchla špendlík:

A pak to dala následujícím způsobem dohromady. Špendlík není zapíchnutý do zdi – pouze propíchnutý mapou.

A bylo hotovo! Společných cest za sebou zatím nemáme tolik, ale myslím, že to prázdné místo na moři blízko Islandu, Irska a Portugalska by si zasloužilo zaplnit! Akorát nevím, co s tím Ruskem vpravo, to moc nevidim hele.
Zbytek lepím do alba. To jsem koupila u Papelote.

Kam asi pojedeme příště, to by mě zajímalo. Moc bych si přála na Island, do Irska, Portugalska, Peru, Japonska, na Nový Zéland, na Kubu….éééé, no, já bych nejraději všude, co vám budu vykládat. Jaké jsou vaše vysněné destinace? A kde jste byli nejdál?

Krásnou neděli vinšuju
post signature

Read More »

DIY vánoční aranžmá nad stolem

Já už se toho stromečku prostě nemůžu dočkat. Jenže protože jsem zvyklá zdobit víceméně až na Štědrý den nebo maximálně jeden den před, eště si chvilku počkám. A mně se už nechce čekat. Tak jsem to vyřešila po svým, dočasně odmontovala lustr v kuchyni a pověsila místo něj větev. No co no.

Vlastně to vzniklo na základě dvou věcí – nových českých skleněných baněk z Garlo.cz, které jsem si nutně hned potřebovala pověsit, a pak taky této fotky, co na mě vybafla na Pinterestu:
zdroj

Mně se vždycky líbily závěsné dekorace nad stolem, tak jsem se včera v jedenáct večer rozhodla, že si ji taky vyrobím. Když máte doma všechno potřebné, zabere vám tohle DIY dohromady asi patnáct minut. To chceš!

Kdybyste se do toho někdo chtěli pouštět, tak budete potřebovat:

  • jakoukoliv větev – já mám jedlovou, modřínová z fotky hore je ale taky krásná. Bacha na smrčky, bude vám padat do jídla jehličí
  • provázek nebo drátek na zavěšení – větev je třeba zavěsit minimálně za tři body, jinak se bude přetáčet
  • baňky a jiné ozdoby – já nedám dopustit na tradiční české skleněné, které jsou ručně foukané. Ze zásady jiné nekupuju, protože české sklářství považuju za podnik, který je třeba podporovat. Ty barevné jsem během let posbírala v povánočních slevách všude možně i nemožně, ty modré s třpytkama mám odsud.

Větev pod žárovkou vrhá fakt krásný stíny, na slavnostní večeři v potemnělé atmošce je to fakt jak dělaný!
Tak co, už taky zběsile zdobíte?
Krásné nedělní odpoledne přeju

post signature

Read More »

DIY polstrované čelo postele (konečně!)

Je to dost neuvěřitelný, ale po letech se mi konečně podařilo zrealizovat jeden vytoužený projekt, a to sice vlastnoručně vyrobené a očalouněné čelo postele. Poprvé jsem o DIY čelech psala již na začátku roku 2013, můžete mi tak směle gratulovat k největšímu prokrastinátorovi na zeměkouli. 
Realizace se samozřejmě neobešla bez vydatné pomoci mého Jiřího, bez kterého bych tu OSB desku vezla z Bauhausu asi autobusem. A taky bych měla spousty třísek v prstíčku. A neměla bych čalounický knoflíky. Nicméně! Nejhorší je na tom všem ta příprava – samotná realizace je na jedno odpoledne, v podstatě na tom nic až tak není. Možná je to ale tím, že mám za sebou čalounění křesla, tak mi to teď přišlo děsně easy. 

Ze všeho nejdřív je potřeba sehnat si desku. My pořídli OSBéčko klasicky v Bauhausu, kde nám ji i ořezali na požadované rozměry 180 x 125 cm (respektive chtěli jsme 130, ale šířka byla daná takto). Tahle sranda nás vyšla na něco přes 400 korun. V témže obchodě jsem pořídila i molitan, tloušťka 2cm, dvě role, cena asi pětikilo za obě. I když už se v této chvíli blížíme tisícovce, celková pořizovací cena se oproti čelu koupenému furt dost vyplatí. Jakože o několik tisíc vyplatí. Fakt!

Deska nám přes noc provoněla chodbu (Vánocééé), ale trochu zacláněla – hned druhý den jsme se tak vydali pořídit zbytek zásob a vrhli se na to.
Jeden z důvodů, proč jsem tento projekt tak odkládala, byl ten, že jsem nemohla natrefit na tu správnou látku. Nakonec jsem vzala jednu ze dvou použitelných, které v brněnském Řempu měli. A sice jsme chtěli světlou šedou (když už se u nás nedá sehnat žádná mexická výšivka), ale nakonec máme zelenou. Člověk míní, prodejny Kars mění. Místo světlé a studené ložnice máme najednou bohémsky teple útulnou. Málem jsme z té postele dneska nevylezli.
Ale zpátky k věci – kromě látky jsme napoosmdesáté sehnali i čalounické knoflíky, tři koruny za kus u Stoklasy. Na ty ale bylo potřeba vyvrtat do desky díry. Rozhodla jsem se pro čtyři knoflíky v jedné lajně (stejně s molitanem o tloušťce 2 cm bychom „diamantového“ efektu nedosáhli), které jsem předem rozměřila a Jiří vyvrtal. Stačí fakt tenučké, jenom aby prošla jehla…

Následně přišel na řadu molitan. Ten jsme přilepili po sekcích tavnou pistolí, můžete zkusit i lepidlo ve spreji, ale to mně naposled vůbec nefungovalo.

Desku jsme pak položili na vatelín (z Řempa), který jsem pak kolem dokola pořádně přisponkovala.

To nejsem já!

Víceméně stejně jsme pak postupovali i u látky, u které jsme se ale rozhodli desku zvednout, abychom měli přehled o tom, jak je látka vypnutá.

Následně přišly na řadu knoflíky. Chce to trochu trpělivosti, ale za ten efekt to stojí!

Knoflíky jsem pak prošila skrz naskrz a pořádně utáhla. S tím mi pomohly obyčejné knoflíky, protože tak velký uzlík, aby neprošel dirkou po vrtačce, asi jen tak neuděláte. Co se mi zdálo volné jsem ještě víc dotáhla a přišpendlila sponkovačkou.

A takhle to dopadlo…
Nejtěžší fáze byla to v tý tmě vyfotit.

Čelo v tmavé zelené barvě komplet změnilo vyznění celýho pokoje, což je na jednu stranu super, ale na druhou taky trochu blbý. Můj milovaný háčkovaný přehoz, který jsem ulovila na blešáku v Janově, se k čelu nehodí ani trochu. Byl nahrazen OYOY dekou z obýváku, která se k němu naopak hodí skvěle, akorát teď chybí v tom obýváku…. To sou trable, co?
Mňo, kdybych to shrnula, tak:
1. konečně máme čelo a ložnici jako normální člověk, jupí!
2. konečně mám doma něco zelenýho!
3. a ten zbytek holt počká, no
Krásný nedělní večer vinšuju a dlouho oddalovaným DIY projektům třikrát na zdar!
Zdar, zdar, zdár

post signature

Read More »

DIY – pusinku! v předsíni

Musím říct, že dnešní den hodnotím jako úspěšný. Upekla jsem štrůdl, nasmažila řízky a dokonce i něco málo poklidila…, ale hlavně jsem se dneska konečně vrhla na projekt, který jsem měla nachystaný už tak čtvrt roku.
Naše předsíň je poměrně tmavá místnost s pouze jedním lustrem. Chtěla jsem jí dodat trochu šťávy a světla, vymyslela jsem si proto, že nám vyrobím nějakou svítící „uvítací“ ceduli. Slovo „pusinku“ nám přišlo do předsíně jako nejpříhodnější, protože vítání a loučení vždy probíhá právě tu. 
Zde zhasnuto:

Na tenhle projekt jsem potřebovala:

  • papír a tužku
  • provázek
  • ohebný drátek
  • svítící LED drátek, ten můj se 100 žárovkami jsem pořídila v Bella Rose
  • plastovou hadičku
  • nůžky
  • bodly by mi kleště, ale vystačila jsem si s nůžkama

Věděla jsem, že světlo půjde do předsíně nad zrcadlo, takže jsem si rozměřila, že nápis potřebuju o rozměrech cca 90 x 20 cm. Na papír jsem pak tužkou napsala „pusinku“ a provázkem jsem změřila délku linky. Podle provázku jsem si pak ufikla drátek.

Další fáze byla ta nejhorší a nejdelší – prostrčit drátek hadičkou. Ze začátku do jde dobře, pak blbě a nakonec vůbec. Ale s trochou trpělivosti jsem po několika hodinách u filmů (který byly tak děsný, že sem si fakt snažila pohnout) drátek prošoupla až na konec. Můžete ale zkusit nápis vyrobit i bez hadičky – v tom případě budete ovšem potřebovat silnější drát, který bude ovšem o dost dražší.

Jakmile bylo prostrčeno, podle nápisu na papíře jsem začala formovat nápis.

Který jsem následně ještě zpevnila a komplet nadvakrát omotala LED drátkem s žárovkami. A pak už stačilo nápis pověsit na hřebíčky, zapnout a kochat se… Tadááá

Bohužel teda tento projekt nende moc vyfotit, musíte mi teda věřit, když řeknu, že je to boží!
Krásný zbytek neděle
post signature

Read More »

DIY – pusinku! v předsíni

Musím říct, že dnešní den hodnotím jako úspěšný. Upekla jsem štrůdl, nasmažila řízky a dokonce i něco málo poklidila…, ale hlavně jsem se dneska konečně vrhla na projekt, který jsem měla nachystaný už tak čtvrt roku.
Naše předsíň je poměrně tmavá místnost s pouze jedním lustrem. Chtěla jsem jí dodat trochu šťávy a světla, vymyslela jsem si proto, že nám vyrobím nějakou svítící „uvítací“ ceduli. Slovo „pusinku“ nám přišlo do předsíně jako nejpříhodnější, protože vítání a loučení vždy probíhá právě tu. 
Zde zhasnuto:

Na tenhle projekt jsem potřebovala:

  • papír a tužku
  • provázek
  • ohebný drátek
  • svítící LED drátek, ten můj se 100 žárovkami jsem pořídila v Bella Rose
  • plastovou hadičku
  • nůžky
  • bodly by mi kleště, ale vystačila jsem si s nůžkama

Věděla jsem, že světlo půjde do předsíně nad zrcadlo, takže jsem si rozměřila, že nápis potřebuju o rozměrech cca 90 x 20 cm. Na papír jsem pak tužkou napsala „pusinku“ a provázkem jsem změřila délku linky. Podle provázku jsem si pak ufikla drátek.

Další fáze byla ta nejhorší a nejdelší – prostrčit drátek hadičkou. Ze začátku do jde dobře, pak blbě a nakonec vůbec. Ale s trochou trpělivosti jsem po několika hodinách u filmů (který byly tak děsný, že sem si fakt snažila pohnout) drátek prošoupla až na konec. Můžete ale zkusit nápis vyrobit i bez hadičky – v tom případě budete ovšem potřebovat silnější drát, který bude ovšem o dost dražší.

Jakmile bylo prostrčeno, podle nápisu na papíře jsem začala formovat nápis.

Který jsem následně ještě zpevnila a komplet nadvakrát omotala LED drátkem s žárovkami. A pak už stačilo nápis pověsit na hřebíčky, zapnout a kochat se… Tadááá

Bohužel teda tento projekt nende moc vyfotit, musíte mi teda věřit, když řeknu, že je to boží!
Krásný zbytek neděle
post signature

Read More »

Nedělní DIY – zachraňuju lampu

Před nějakou dobou jsem v showroomu Nordic Day ulovila lampičku, která měla zničený cylindr. Jak jsem ji uviděla, hned jsem věděla, že ji nutně potřebuju „zachránit“. Už hodně dlouho se mi líbil jeden lustr s modrým „akvarelovým“ stínidlem a moc jsem chtěla zkusit vyrobit si něco podobného sama – a tohle byla prostě ideální příležitost! Takhle to dopadlo:

Cylindr původně vypadal takto:

Pěkný, ale schovávat fleky směrem ke zdi blbý. Snažila jsem se stínidlo vyčistit, ve výsledku jsem tomu ale moc nepomohla – naším kohoutkem z mně neznámých důvodů zrovna v tu chvíli tekla úplně vřelá voda, která cylindr prohla. Ty nejhorší fleky se mi ale přece jen podařilo skoro odstranit, pod barvou tak není nic extra vidět.
Chtěla jsem zkusit způsob barvení, který jsem viděla kdysi kdesi ve vodách internetu, ale vůbec si nepamatuju, jak se jmenoval. Každopádně mi k tomu stačila akorát vodou ředitelná barva na textil, tácek s vyšším okrajem a voda.
Barvu jsem si rozmíchala v kalíšku s vodou a následně opatrně vylila na tácek. Jestli máte doma lavór, určitě to bude bezpečnější v něm.

Cylindr jsem pak do tácku postavila a nechala látku, ať si to sama nacucá jak chce.

V průběhu jsem se rozhodla, že nechám cylindr nabarvit z obou stran, několikrát jsem ho tak otočila.

Když mi přišlo, že už se nacucal dostatečně, nechala jsem ho doschnout na podložce. Barva se ještě nějakou chvilku rozlézala dál po látce a vytvořila moc hezké okraje. Dost mě na tom bavilo i to, že finální podobu cylindru jsem vlastně ani nemohla zas tak moc ovlivnit – výsledek byl tak i pro mě vcelku překvapení.

Cylindr po zaschnutí:

A celá lampa. 
Jupí!
Krásný zbytek neděle vinšuju
post signature
Read More »