Archiv rubriky: domácí galerie


Naše chodba s kelimem a galerií

Volejte sláva a tři dny se radujte! Na podzim jsme po třech letech (!) konečně dodělali chudáka otloukánka našeho bytu – chodbu. Je dost neomluvitelný, že nám (ehm, mně) to trvalo tak dlouho, ale na mou obranu – s chodbama je to prostě těžký a o naší to platí myslím ještě o chlup víc. Je to totiž dlouhá tmavá nudle s jedním světlem, ve které nám dlouho stačila jenom DIY čalouněná lavice, zrcadlo a věšák. Jinak tu nebylo nic, až na obrovskou holou bílou stěnu, ze které mi sice trochu tikalo voko, jenže prostě galerie na stěně prostě není jen tak hele. Vyladit obrázky tak, aby šly pěkně k sobě, je proces. Teda minimálně pokud jste já. No a taky co si budem vykládat, nedodělaná chodba člověka tíží vo dost míň než třeba ložnice, že.

Po svatbě jsme rozšířili sbírku obrazů u nás doma, takže v létě jsem začala vhodné kousky štosovat opřené o zeď a přemýšlet, jak s nima naložím. Jiří byl „nadšenej“, jak perfektně se to těch pár měsíců luxovalo. Nakonec jsem v bytě provedla mírnou rošádu, dovezla si ještě jeden zarámovaný plakát od rodičů….a všechno to k sobě zapadlo jak zadnice na hrnec. Nechat tomu čas se prostě vyplatilo, fakt. Ale vyfotit to, to je teda dost čelindž, protože nemám širokoúhlej objektiv a chodba má asi metr na šířku. Ale je to fakt moc hezký! Musíte mi to věřit.

Zde moje obrázky našich konstelací, které jsme měli původně nad postelí, a plakát z Petersborough petroglyfů v Kanadě, který jsem si odtamtud v deseti letech dovezla. Níže plakát od Hanny Konoly, plakát z art eventu IKEA (se kterým jsem provedla naprosto nevyslovitelnou svatokrádež, ehm, to vám ani nemužu napsat) a grafika od Blažka. Na fotku už se nevešel tisk Alenky na čajovém dýchánku od Anny Bond, moje zarámové swatche akvarelek a zelená kovová hlava.

Další velmi zásadní prvek, který této části našeho interiéru hrozně pomohl od jeho nehostinnosti, je náš milovaný afghánský kelim z Maimany, o které jsem někdy před rokem psala článek TU. Miluju orientální vlněné koberce a kelim jsme si přála už dlouho. Teď už mi do sbírky chybí akorát jeden azilal a mám to komplet. Koberec hned po položení zafungoval v podstatě jako kouzlo. Naše chodba najednou není jenom naprosto prázdný prostor mimo kontext našeho bytu, ale jeho součást, na kterou mě těší se koukat stejně jako na všechny ostatní. Dává to smysl? No prostě mám děsnou radost z naší chodby, tak jsem vám to musela nafotit, i když je to prostě „jenom“ chodba.

Ačkoliv jsme v bytě renovovali parkety, v chodbě nešly udělat zaráz s pokojema. Teď s kobercem to už ale ani vlastně není potřeba.

S kelimem doma žijeme už rok, tak jenom pár poznatků k jeho údržbě: je super. Vypadá furt stejně (a to se po něm dost chodí), nijak se nehýbe a neklouže (máme pod ním ale protiskluzovou podložku z IKEI) a dokonce i obavy z toho, že na červené bude hodně vidět jakýkoliv bordel, se ukázaly jako vcelku liché nebo minimálně přehnané. Rohožku musíme rozhodně luxovat častěji a těch pár bílých nití, co se občas někde vyskytnou z prádla, když tak člověk sebere. Jenom nedoporučuju stavět nad něj sušák s prádlem – ve vlhku totiž může trochu pouštět.

Článek vyloženě o kelimech jsem psala zde, o malé skvělé české značce Maimana, ze které je ten náš, zase ZDE
Jak očalounit lavici KLIK

K naší chodbě samozřejmě patří i mé DIY „pusinku“, které žel bohu nende moc vyfotit. Návod najdete ZDE.

No když se to veme kolem a kolem, dalo to docela dost práce, aspoň mojí hlavě teda. A přitom taková blbost, co?
Dali jste si na předsíni/chodbě u vás doma záležet anebo utřela?
Krásnou neděli vinšuju

post signature

Read More »

Jak to u mě visí & SOUTĚŽ s posters.cz

Dneska vám chci ukázat zase něco málo ode mne z pokoje, konkrétně čtecí koutek a domácí galerii, kterou se mi konečně po dost dlouhé době podařilo nainstalovat. A jako bonus si dáme i soutěž s eshopem www.posters.cz, za odměnu, že jsme se ještě neupekli! To ale budete muset číst až do konce :)

Tak začnem z rohu. Křesílko určitě znáte, bylo součástí mého loňského Ikea projektu na Designblok, ale článek o tom, jak jsem ho čalounila, jsem já ostuda doteď nebyla schopná udělat. Hrůza. Ale furt je v plánu! Hehe.
Fotku na stěně mám moc ráda, byl to dárek autorky i s věnováním a fotka si tak zasloužila svou vlastní zeď. Prostor nad křeslem je prázdný a zatím tak i zůstane, ale uvidíme, třeba to přehodnotím. No a o tripod lampě toužím už asi tisíc let, taky jsem o nich kdysi psala tady, takže vlastně žádný velký překvapení…

Moje „galerie“ je přímo naproti postele, když se mi tedy zrovna zadaří probudit se na zádech, je po ránu to první, co uvidím. A to vůbec nejni špatný! Oblíbené obrázky, tisk od Lenky, další z etsy a pak největší plakát od finské Hanny Konoly jsem tak vyhodnotila jako vzájemně ladící mixturu, která se mi bude na zdi hezky vyjímat dohromady.
Pokud se chystáte na instalaci takovéto domácí galerie, mám pár tipů, který mi dost ulehčily práci. Jako první jsem udělala to, že jsem si obrázky vyskládala na podlahu, a šontala s nima do té doby, než mi z toho vylezla finální a ideální konstelace. Tu jsem si pak změřila metrem, abych věděla, jak bude celé to veledílo vysoké, a kde mám vůbec začít. Vyšlo to až u stropu. Měla jsem z toho obavy, ale vůbec nevim proč, protože je to super!
Následně jsem začla od nejvyššího obrázku. Pomáhala jsem si vodováhou a masking tape, kterou jsem nalepila tam, kde bych si představovala horní hranu…a to jsem následně zkontrolovala z odstupu, jestli jako fakt jó. Od toho prvního pověšeného jsem se pak orientovala dál.
Prádelníček jsem splašila na aukru a je sice malinký, ale dost ho miluju! Akorát sem přebrousila a natřela desku a jinak byl hned ready.

Co se týče mých dalších zdí, nemám ještě úplně jasno. Nicméně jsem si vždycky dost přála nějakej fakt dobrej filmovej plakát, tak jsem tak jako sondovala co z toho, načež se mi ozval eshop http://www.posters.cz/, jestli něco nepodniknem, čímž mi značně kápl do noty. Jejich nabídka filmových plakátů mě totiž poměrně dost baví a kupříkladu původní plakáty Hvězdnejch Válek jsou něco, nad čím pošilhávám už asi miliardu let. Hele:
Ale marveláckej Iron Man by mi teda taky nevadil (sice trochu guilty pleasure, ale co jako? Je vtipnej, no!)
Pak jsem taky zauvažovala nad něčím něžnějším, ale to ve výsledku asi neprojde, protože mám radši knížku s blbým koncem, jak film s dobrým. Ale Audrey je zkrátka Audrey…
obrázky via posters.cz
Zarámovaný plakát je hrozně fajn věc. Stojí to relativně málo peněz, dobře to vypadá a jde to snadno obměňovat. Sama mám v záloze už jeden velkej rám na něco příštího. No a abyste z toho taky jednou něco měli, mám tu pro vás tu slíbenou soutěž!
Nákup v hodnotě 500 korun na eshopu http://www.posters.cz/, který má ovšem nejenom plakáty, ale i obrazy, fototapety, cedule a spoustu dalších věcí, vyhraje ten, kdo mi tu do příštího pondělka 17.8. nechá v komentářích odpověď na soutěžní otázku „Kolik plakátů si musíte na www.posters.cz koupit, abyste dostali jeden zdarma?!“. (Odpověď hledejte na jejich stránkách….) K tomu přidejte kontakt a ideálně lajk mému facebooku a já pak někoho vylosuju. Co vy na to? Dobrej dýl, no ni?

Tak mi dejte vědět, jak to máte s plakátama vy a co vám doma všecko visí! Krásný zbytek nedělního večera

post signature

Read More »