Archiv rubriky: nápady


DIY – pusinku! v předsíni

Musím říct, že dnešní den hodnotím jako úspěšný. Upekla jsem štrůdl, nasmažila řízky a dokonce i něco málo poklidila…, ale hlavně jsem se dneska konečně vrhla na projekt, který jsem měla nachystaný už tak čtvrt roku.
Naše předsíň je poměrně tmavá místnost s pouze jedním lustrem. Chtěla jsem jí dodat trochu šťávy a světla, vymyslela jsem si proto, že nám vyrobím nějakou svítící „uvítací“ ceduli. Slovo „pusinku“ nám přišlo do předsíně jako nejpříhodnější, protože vítání a loučení vždy probíhá právě tu. 
Zde zhasnuto:

Na tenhle projekt jsem potřebovala:

  • papír a tužku
  • provázek
  • ohebný drátek
  • svítící LED drátek, ten můj se 100 žárovkami jsem pořídila v Bella Rose
  • plastovou hadičku
  • nůžky
  • bodly by mi kleště, ale vystačila jsem si s nůžkama

Věděla jsem, že světlo půjde do předsíně nad zrcadlo, takže jsem si rozměřila, že nápis potřebuju o rozměrech cca 90 x 20 cm. Na papír jsem pak tužkou napsala „pusinku“ a provázkem jsem změřila délku linky. Podle provázku jsem si pak ufikla drátek.

Další fáze byla ta nejhorší a nejdelší – prostrčit drátek hadičkou. Ze začátku do jde dobře, pak blbě a nakonec vůbec. Ale s trochou trpělivosti jsem po několika hodinách u filmů (který byly tak děsný, že sem si fakt snažila pohnout) drátek prošoupla až na konec. Můžete ale zkusit nápis vyrobit i bez hadičky – v tom případě budete ovšem potřebovat silnější drát, který bude ovšem o dost dražší.

Jakmile bylo prostrčeno, podle nápisu na papíře jsem začala formovat nápis.

Který jsem následně ještě zpevnila a komplet nadvakrát omotala LED drátkem s žárovkami. A pak už stačilo nápis pověsit na hřebíčky, zapnout a kochat se… Tadááá

Bohužel teda tento projekt nende moc vyfotit, musíte mi teda věřit, když řeknu, že je to boží!
Krásný zbytek neděle
post signature

Read More »

DIY – pusinku! v předsíni

Musím říct, že dnešní den hodnotím jako úspěšný. Upekla jsem štrůdl, nasmažila řízky a dokonce i něco málo poklidila…, ale hlavně jsem se dneska konečně vrhla na projekt, který jsem měla nachystaný už tak čtvrt roku.
Naše předsíň je poměrně tmavá místnost s pouze jedním lustrem. Chtěla jsem jí dodat trochu šťávy a světla, vymyslela jsem si proto, že nám vyrobím nějakou svítící „uvítací“ ceduli. Slovo „pusinku“ nám přišlo do předsíně jako nejpříhodnější, protože vítání a loučení vždy probíhá právě tu. 
Zde zhasnuto:

Na tenhle projekt jsem potřebovala:

  • papír a tužku
  • provázek
  • ohebný drátek
  • svítící LED drátek, ten můj se 100 žárovkami jsem pořídila v Bella Rose
  • plastovou hadičku
  • nůžky
  • bodly by mi kleště, ale vystačila jsem si s nůžkama

Věděla jsem, že světlo půjde do předsíně nad zrcadlo, takže jsem si rozměřila, že nápis potřebuju o rozměrech cca 90 x 20 cm. Na papír jsem pak tužkou napsala „pusinku“ a provázkem jsem změřila délku linky. Podle provázku jsem si pak ufikla drátek.

Další fáze byla ta nejhorší a nejdelší – prostrčit drátek hadičkou. Ze začátku do jde dobře, pak blbě a nakonec vůbec. Ale s trochou trpělivosti jsem po několika hodinách u filmů (který byly tak děsný, že sem si fakt snažila pohnout) drátek prošoupla až na konec. Můžete ale zkusit nápis vyrobit i bez hadičky – v tom případě budete ovšem potřebovat silnější drát, který bude ovšem o dost dražší.

Jakmile bylo prostrčeno, podle nápisu na papíře jsem začala formovat nápis.

Který jsem následně ještě zpevnila a komplet nadvakrát omotala LED drátkem s žárovkami. A pak už stačilo nápis pověsit na hřebíčky, zapnout a kochat se… Tadááá

Bohužel teda tento projekt nende moc vyfotit, musíte mi teda věřit, když řeknu, že je to boží!
Krásný zbytek neděle
post signature

Read More »

Můj první (a poslední) podnájem – complete photostory

I když už skoro všechny tyhle fotky na blogu byly, dneska jsem se rozhodla konečně vám ukázat můj bývalý pokoj v celé své kráse tak, jak jsem si ho skoro rok piplala.
Když jsem dodělala školu a našla si práci, hledání vlastního bydlení bylo dalším logickým krokem v mém dospělém životě. Protože jsem měla to štěstí, že jsem studovala ve svém rodném městě, k stěhování od rodiny mě jinak nic nenutilo. Jen jsem v těch šestadvaceti začala mít už poměrně intenzivní pocit, že bych se odstěhovat už fakt měla. A to, jak hrozně smutno mi bylo první noc v novém bytě, mě v tom jenom utvrdilo. Kdybych se totiž od rodičů neodstěhovala tenkrát, tak už asi nikdy :))
Svůj první (a myslím, že i poslední) podnájem jsem pojala jako projekt. Nechtěla jsem dělat žádná polovičatá řešení, takže mi dlouho trvalo, než jsem pokoj zařídila podle svých představ. Leccos jsem sice nestihla (třeba DIY čelo postele), ale i tak jsem byla s výsledkem spokojená.
Tak vás zvu na krátký exkurz do minulosti – protože v současnosti už intenzivně pracuju na projektu č. 2., kterým vás doufám budu zásobovat budoucnu!


O křesílku jsem toho nadrásala už mraky, nejvíc jeho story shrnuje článek o jeho vzniku ZDE.

O pracovním koutku jsem zase psala TADY.

A o toaletce TU. To dokonce i svítilo slunko či co.

I o mé šatně jsem udělala samostatný článek

Takže už vlastně ani nemám co dodat. Ony ty obrázky stejnak mluví samy za sebe, i když některé byly focené víceméně ve tmě, takže jejich kvalita není valná. Bydlelo se mi krásně, ale teď už je čas říct mému minulému bydlení čus bus. Příští sneak peek už snad bude z naší nové domácnosti. 

Tak hezký zbytek valentýnské neděle!

post signature

Read More »