Archiv rubriky: Portfolio


Slavím výročí s Bella Rose – něco o mé práci a SOUTĚŽ

Né že bych to někdy vyloženě tajila, ale že pracuju v brněnském e-shopu Bella Rose jsem na blogu rozhodně nikdy moc hlasitě nevykřikovala. I když teda předpokládám, že jste si to někteří možná domysleli. Přitom za svou práci vděčím v první řadě právě tomuto blogu, kterým jsem se při pohovoru prezentovala jako důkazem toho, že jsem kreativní, orientuju se v současném interiérovém designu a umím psát. (A ne že se teď začnete předhánět v hledání překlepů! :P) No a protože to v pondělí 1. října byly přesně čtyři roky od chvíle, co jsem v rámci extrémně vichřičného léta páně 2014 nastoupila v Brně-Modřicích na značku, rozhodla jsem se to teď konečně se slzou dojetí trochu okomentovat. A povědět vám něco o tom, co tam vlastně dělám. A taky se trochu pochlubit, žejo.

Jarní lookbook Bella Rose a já vykládám Domči ze Za kapradím něco děsně vtipnýho 


Celý to tenkrát bylo nějaký osudový. Dodělala jsem školu, odjela do Londýna (připomínám článek zde) a po absolvování kurzu interiérovýho designu rozhodila kariérní sítě. Po dvou měsících jsem si koupila letenku domů s tím, že nemám podzimní boty, už jsem dlouho neviděla rodinu a kocoura a že prostě potřebuju alespoň na skok domů. Než jsem navštívila všechny babičky, vyzvedla si diplomy a oběhala pojišťovny, byl konec září a já si řekla, že ty sítě zkusím rozhodit i tady. Měla jsem dvě firmy, který pro mě v Brně tenkrát slovy nabubřelého absolventa „přicházely v úvahu“ – IKEA a Bella Rose. Předesílám, že jsem se nehlásila na žádné inzerované pozice – prostě jsem tam poslala cvčko ve smyslu „tady mě máte a já u vás chci pracovat“. V Ikei mě naštěstí nechtěli, z Bella Rose mi paní majitelka Martina volala snad druhý den. To byla tuším středa. Na pohovor jsem šla v pátek. A v týdnu potom jsem nastoupila. Tohle jestli nezařídil vesmír, tak nerozumim ničemu.

Před těmi čtyřmi lety jsem nastoupila na pozici copywritera s tím, že bych se hrozně ráda v budoucnu stala nákupčí. No představte si to – nakupovat všechny ty krásný věci, listovat si voňavejma katalogama, hledat nový značky na veletrzích… Dream job! Neuplynul snad ani rok a hlavní nákupčí jsem se stala ofiko. I když ta práce zahrnuje většinu roku hromadu administrativy, pořád mě hrozně hrozně baví. Od copywritingu jsem se ale posunula asi před rokem o něco dál, a to k menidžování brandu. A to se pomalu dostávám k tomu chlubení.

Šťastný jouda s krepatou hlavou pod zářivkou na Formexu 2016. Tvářím se jako absolutní knedla, ale vidíte to štěstí? A tu horu jídla s edamame, co jsem si nabrala?

Jako brand manager se podílím na tom, kam Bella Rose jako značka vlastně směřuje. To kromě nastavení nějaké strategie zahrnuje i nejrůznější skopičiny, který si s velkou radostí vymýšlím a následně i produkuju (a permanentně nestíhám a zuřím a nadávám a tak dvakrát ročně i brečím a stejně to miluju). A mezi ty skopičiny patří třeba i lookbooky. To jsem jednoho dne paní šéfové oznámila, že bych je fakt chtěla udělat, že to klidně celý zařídím…a dostala odpověď „tak jo„.

Bella Rose lookbooky jsou vymyšlený jako ukázka sezónních kolekcí našich značek a důkaz, že jdou všechny krásně dohromady. Zároveň slouží i jako inspirace na vytváření prima atmosféry, ke které mnohdy stačí málo, jenom si ji občas jaksi zapomeneme uvědomit a užít. No a k tomu se místy vyskytne i nějaký návod nebo recept. Žádné velké čtení, spíš hromada krásných fotek, které by vás měly dostat do té správné atmošky (což je přesně to, o co se v Bella Rose snažíme). Momentálně připravujeme nový vánoční číslo, který už by mělo mít vychytané i nějaké drobné uživatelské mouchy předchozích verzí. Všechny je fotila skvělá a úžasná Anička Édes, koncept každého lookbooku je z mojí hlavy, stejně jako výběr doplňků a styling (i když do toho zasahuje i přímo fotografka, protože ta osoba umí všechno). A protože je třeba pracovat efektivně, můj ksicht taky najdete skoro všude. Jako jak to mám říct – našema lookbookama jsem si v podstatě splnila svoje stylingový sny a ještě mi za to někdo i poslal výplatu. Těžko slovy vysvětlit, jak moc si vážím důvěry a možností, které jsem v práci dostala. Hrozně moc. I proto jsem vždycky měla strach se nějak vychloubat a dělat héč, aby mi to vesmír zase rychle neodčaroval. Jenže teď už jsou to čtyři roky – a i kdyby mě zítra přejel traktor, tyhle roky už nikdo jen tak nevymaže.

A teď trochu konkrétněji! První lookbook spatřil světlo světa před rokem. Fotilo se u našich v obýváku ve složení já, můj Jiří a malá Eliška, kterou jsme si vypůjčili a uplatili perníčkama. Byl krásný říjnový den, v tom svetru mi bylo strašný vedro a celou dobu jsem se snažila stihnout asi tisíc věcí zaráz. Byl to docela křest ohněm, ale fakt to stálo za to. Z tohoto focení vzniklo i video od Lí films, který si můžete pustit zde.

Kde sem vzala takovej frňák?

Druhý lookbook vznikl na jaře a focení probíhalo ve spolupráci s Dominikou Za kapradím, která má krásný byt a ještě umí vázat úžasné kytky a věnečky.

V létě se focení spojilo s naším team buildingem ve Znojmě a byla to spíš taková minirychlovka, kterou jsme spojili s ochutnávkou jihomoravskách vín. Trvala jsem na tom, že já už v dalším lookbooku rozhodně nebudu! Výsledek je takovej, že tak dělám inkognito křoví s vlasama v obličeji a ty fotky podle mě kazím :))

Letní lookbook zde

No a ten, co chystáme teď, tak to bude prosím zlatý hřeb všeho, stay tuned!

Prosimvás, kromě chlubení se jsem tímhle článkem chtěla říct několik věcí. A už nemůžu, tak to hodím do odrážek:

1. moc mě baví moje práce a jsem vděčná, že ji mám
2. nebýt blogu a vás, dělám nevim co a nevim kde
3. když se jouda, jako jsem já, dokáže dopracovat k přetváření svých výmyslů do reality a dostávat za to plat, dokážete to taky…
4. …a u psaní blogu to klidně může začít.

A protože jsem s váma neoslavila pět let existence blogu, na Facebooku je vás už tisíc a já jsem i díky vám, mým čtenářům, už čtyři roky šťastně zaměstnaná ( a díky tomu vlastně i šťastně vdaná, whooops), domluvila jsem pro vás jako poděkování soutěž s Bella Rose o dohromady čtyři poukázky!

Pravidla jsou jednoduchá – napište mi prosím do 10. 10. do komentáře, co byste si na Bella Rose rádi pořídili, a připište třeba i něco o tom, proč sem (snad rádi) chodíte. A já den na to, na mé narozeniny, vyberu jeden mému srdci nejmilejší koment, který podaruju poukazem na 1000 korun na Bella Rose. A následně vylosuju ještě další tři, kteří dostanou poukázku na pětikilo. Hele jako, to je docela dobrý, ne? Šance jsou vysoký! Jenom prosím nezapomeňte nechat na sebe i kontakt.

No a to je pro dnešek všecko, tádydádydá! Těším se na vaše komentáře a díky za to, že jste mi umožnili být dneska tam, kde jsem. Smrk brek (to sem dneska ale usoplený měkejš, co?)

P. S. kromě joudy na obědě je autorkou fotek Fotím a fotky patří (překvapivě) Bella Rose

post signature

Read More »

Report – jak jsem vedla workshop

Jak jste někteří možná zaregistrovali, poslední předvánoční víkend jsem se vydala do Prahy na workshop výroby lapačů snů. Na tom by nebylo nic moc extra zvláštního, protože na workshopy chodím furt (jsou totiž boží, vite?). Z normálu ovšem vybočila skutečnost, že tento workshop jsem vedla já. Cha!

O vlastním workshopu jsem si snila už nějakou dobu, když tu náhle mě jednoho dne oslovila Jana z letenského Pokoje č. 10, ve kterém se pořádají různé kurzy, hlavně šití. Zdálo se to tedy jako znamení z vesmíru a vůbec příležitost, kterou nemůžu odmítnou. I když jsme následně nemohli najít vhodný termín a jako jediný možný se ukázal ten nejblbější vůbec (tzn. přesně ten poslední víkend před Vánoci, díky čemuž jsem šila dárky 23. a cukroví dělala 29.), i když nezafungovala síla mé osobnosti (haha/smrkbrek) a pro nízkou účast se to málem celé zrušilo, nakonec jsem Janě a vesmíru ohromně vděčná, že mi tuhle příležitost seslaly. Bylo to pro mě rozhodně poučné a vlastně i dost zábavné. I když znova už bych leccos udělala jinak, podařilo se mi myslím to, o co tam šlo – naučit mé milé účastnice vyrobit lapač snů. A i když už nám všem na konci byla zima a měli jsme hlad, upřímně doufám, že si to užili všichni zúčastnění.

No a takhle nějak to tam vypadalo. Jak poznáte, že navzdory mírnému blekotání jste schopní předat alespoň nějaké relevantní informace? Tak, že vám kurzistka s prstem v nose napoprvý vyrobí toto:

Mně prosím tento typ výpletu zabral asi tak pět pokusů, než se povedl. A k tomu blekotání – na začátku jsem začala panikařit, že jsem si špatně poznačila potřebnou délku koženky na omotání. Všechny jsem mírně hystericky přesvědčila, že to určitě nevyjde a kruh budou muset omotávat znova, načež to pochopitelně vyšlo i s rezervou. To je tak, když nevěřím sama sobě.


Kreativní svinčík akka takhle nějak to vypadá u mě doma, když zrovna neplánuju fotit

Pokud byste chtěli návod na základní typ lapače, jeden jsem pro vás sepsala před dvěma lety ZDE

Pokud máte z lapače trochu strach, pro začátek je lepší začít výpletem s širšími mezerami, stejně jako na fotce níže. Je to o fous jednodušší vyplést a o fous těžší zvorat.

Šlo jim to báječně! Takový šikovný lidi aby člověk pohledal :) Taky se všichni pekelně soustředili.

A krásné výsledky…

Já jsem nic nestihla. Až doma jsem pak vyrobila tento jako jeden z mých letošních DIY dárků

Jako správný neurotik jsem se z toho všeho pochopitelně zbřídila a zbytek pražského výletu strávila ve společnosti rumu a coldrexu. Stálo to ovšem za to.

Moc díky Pokoji č.10 za příležitost a skvělou zkušenost…a hlavně těm třem mušketýrům, kteří přišli a zvládli to levou zadní! Třeba někdy nashlé.

post signature

Read More »

Naše Vánoce 2017

Ačkoliv jsou Vánoce v čudu, stromek máme doma pořád všichni, cukroví taky ještě předpokládám nemáte snědené a všechno je furt v takovém odpočinkovém režimu. Takže i když je po svátcích, myslím, že pořád není pozdě na report o tom, jak to u nás doma na Vánoce vypadalo!

Letošní Vánoce byly opravdu moc krásné, i když společensky hodně náročné. Šití dvou dárkových pyžamových gatí a ubrusu v sobotu před dnem D se dohromady s dalšími úkony taky ukázalo jako extrémně blbej nápad – doteď mám v ledničce krém a těsto na nedodělané včelí úly, fail. Otázka za deset bludišťáků – mám je ještě udělat nebo to rovnou strčit do mrazáku na příští rok?

Letos jsme v našem obýváku zdobili stromeček už potřetí. Tedy lépe řečeno jsme zdobili obří velestrom, který je pro mého Jiřího asi otázka cti nebo nevím jak si to vysvětlit. Zároveň je stromek taky můj nejoblíbenější vánoční dárek, který od něj poslední tři roky dostávám – dokážu se zaseknou ve futrech a deset minut na něj jenom zírat s rohlikem na ksichtě (na stromek). Letos jsme s Jiřím poprvé společně večeřeli, jak jsem psala již v minulém článku, takže letošní výzdoba se týkala i naší kuchyně. Tož pojďte dál a vítejte!

Moje výzdoba byla taková vintage ankovská, řekla bych. Ubrus jsem ušila ze 100% lněné látky od Fine Little Day. Jejich stromečky prostě miluju a i ta tmavě zelená barva mi k Vánocím krásně sedla. Byl to sice výdaj jak kráva, ale toužila jsem po něm dlouho a vynaložených prostředků nelituju ani trochu. Skleničky na šampus jsem ulovila v bazaru v Budapešti, skleničky na vodu jsou po babičce. Jako nejkrásnějí dekorace se ukázalo jedlové chvojí a pár granátových jablíček. Svícen je z aukra a při jeho čistění jsem málem vypustila duši, ale stálo to za to! Akorát se vloudila chybička a svíčky jsem na Štědrý večer zapomněla zapálit, heh

Červený talíř Bristol jsem si přivezla před lety ze Švýcarska – a letos jsem mu před Vánoci pořídila na aukru dva zelené bratříčky. Polévkové misky jsou suvenýr od mamky z rumunského bazaru.

Čajové hrníčky mám taky z aukra a zrovna z jednoho chlemtám čaj

A konečně stromeček a naše směs barevných ozdob. Ozdoby jsou směs baněk koupených, darovaných, po babičce, po druhé babičce, z výprodeje…a dva mohykáni jsou i z mého dětství. Nejraději mám zlaté lucerničky, které jsem ulovila ve výprodeji. Ty jsou mimochodem výborným zdrojem krásných českých ozdob za dobrou cenu! V Brně na ně chodím každý rok do Vágnera.

Jako zásadní dekorace letošních svátků se ukázala hvězda do okna, která se ovšem blbě fotí. Tak hrozně mě nadchla, že jsem pořídila ještě jednu bílou do ložnice. Obě je mám (jak jinak) z Bella Rose, kde je mají momentálně všechny ve slevě, kdyby to někoho náhodou zajímalo.

Kromě hvězdy máme v ložnici akorát červený bobulky, který jsou letošní instagramová hvězda, mám ten pocit. Jsou pravda poměrně fotogenický

No a aby to bylo komplet, přidávám ještě fotku DIY adventního věnce, který má samostatný článek ZDE

Jak jste zdobili vy? Doufám, že jste si všichni užili kouzelné Vánoce plné lásky a pohody!
Krásný víkend vinšuju
post signature

Read More »

DIY adventní věnec, kterej letos stíhám!

Protože jsem lůzr, adventní výzdobu vytvářím každý rok nejdřív na druhou adventní neděli. Letos se ale stal zázrak a já mám doma věnec dokonce už týden předem! Není to ale pochopitelně jen tak. V pátek jsem se v Brně zúčastnila hrozně prima přátelského workshopu na výrobu adventních věnců, který pořádala šikovná květinářka Dominika, alias Za kapradím. Konečně jsem se naučila, jak se ty věnce správně dělaj – a to vše za přítomnosti svařáku, báboviček a dokonce i polívky z červené čočky. To chceš!

Dopadlo to takto:

Musím říct, že jsem spokojená velice. Základ mého věnce tvoří eukalyptus, borovice, větvičky porostlé šedým lišejníkem a cypřišovité větvičky s bobulkama, které jsem identifikovala jako jalovec chvojku, ale jistá si tím nejsem. Každopádně pokud chcete do věnce strkat něco podobného a máte malé děti, tak bacha – ty bobulky jsou hodně jedovatý.

Věnec jsem dozdobila jenom pár stěží dohledatelnejma baněčkama a vtáčkem, pro který mám odjakživa slabost. Upřímně řečeno – jsem na sebe docela pyšná. I když teda přiznávám, že mi tvorba zabrala asi o polovinu víc času jak všem ostatním, až to bylo krapet trapný.

Střed nehledejte, ten nepraktikuju.

A když máme věnec, pověsili jsme už i hvězduuu, kterou jsem si po x letech plánů konečně pořídila (a je božííí). Ta fotka je úplně o ničem, ale já z ní mám prostě hroznou radost, tak musím. A navíc má zhlaslá úplně stejnou barvu jak můj župan! No nekup to.

A níže pár fotek z výroby věnce.

Solidní matroš

Občas se naskytla otázka co je stůl a co věnec

Hotový korpus bez svíček a ozdob

Kreativní bordýlek na obřím stole vyrobeným ze dveří

Občerstevníčko

Tož tak. Workshopy jsou super, choďte na ně! Odreagujete se, něco se naučíte, něco pěknýho si domů odnesete…. a zaručeně potom budete spát jak zabití :)))

Máte už doma výzdobu? A chodíte na workshopy?
Krásný zbytek nedělej vinšuju
post signature

Read More »

DIY florárium s e-shopem Nordic Day

Dneska mám pro vás takovou krátkou ochutnávku DIY článku, který jsem psala a vytvářela pro můj oblíbený e-shop Nordic Day. Florárium na sukulenty jsem si jako každý správný vrah pokojových rostlin chtěla vyrobit už hrozně dlouho, ale dohrabat se k realizaci mi klasicky zabralo cca půl roku. Vostuda děsná, ale výsledek myslím dobrej! Mrkněte na pár dalších fotek níže, celej návod ovšem najdete na externím blogu ZDE.

Výroba mě hrozně bavila a na konferenčním stolku to floráriu fakt dost sekne. Pokud je vám tedy tenhle projekt sympatický, běžte do toho! Není to nijak těžký, ani to nezabere extra dlouho – a navíc vyřešíte věčnej problém „co s těma mušličkama vod moře?!“.

Díky Nordicu za příležitost, trpělivost a hlavně možnost zrealizovat vlastní myšlénku! Fakt mě to bavilo a kdyby jako někdo další potřeboval něco podobnýho, klidně mi napiště, nestyďte se! Ehm, konec selfpromo vokýnka, nicméně z toho mám fakt radost. Mou radost kalí jen smutný fakt, že se mi dovnitř nevešel můj natahovací dinosaur, ani sádrová muchomůrka.

Co myslíte, dobrý, né? Zkusili byste vyrobit něco podobnýho nebo dokonce florárium máte?
Krásný večer vinšuju
Čau mňau
post signature

Read More »

U nás doma očima fotografky

Dneska mám pro vás (minimálně z mýho pohledu) takovou chuťovčičku. U delší dobu jsem uvažovala o tom, že si nechám nafotit pár portrétů pro blogově-pracovní účely. Co si budem povídat, občas se nějaká ta fotka hodí a situace, kdy jsem nějakou potřebovala a měla prd, jsem už párkrát zažila. Oslovila jsem proto multitalentovanou a hrozně šikovnou Aničku Fotím, která nafotila jak mě, tak jako bonus pořídila i sérii detailů z našeho bytu.

I když jsem postřehla, že v obýváku něco cvaká, zatímco já se snažím si v koupelně nevypíchnout oko řasenkou, že bude fotek tolik mě hrozně překvapilo. Upřímně jsem z nich byla tak nadšená, že těch se mnou jsem si napřed ani nějak moc nevšimla. (Ale zas abych zas nekecala a nedělala ze sebe superskromnou nemarnivou osobu, kterou nejsem – i z těch mám velkou radost.)

Takže dneska mám pro vás výběr ze zmíněných fotek. Není to ani tak photostory z našeho bytu, jako spíš jednotlivé střípky a detaily, které utváří náš domov. Fotky nejsou nijak stylizované, dokonce není ani uklizeno a nijak extra pěkně ustláno. Takto to u nás totiž doopravdy vypadá. Tak snad se vám to bude líbit tolik, jako mně!

Fotek je moc, fakt mi to nešlo promazat. Takže díky všem, co sjeli až sem!
Krásný zbytek neděle

post signature

Read More »

Můj první (a poslední) podnájem – complete photostory

I když už skoro všechny tyhle fotky na blogu byly, dneska jsem se rozhodla konečně vám ukázat můj bývalý pokoj v celé své kráse tak, jak jsem si ho skoro rok piplala.
Když jsem dodělala školu a našla si práci, hledání vlastního bydlení bylo dalším logickým krokem v mém dospělém životě. Protože jsem měla to štěstí, že jsem studovala ve svém rodném městě, k stěhování od rodiny mě jinak nic nenutilo. Jen jsem v těch šestadvaceti začala mít už poměrně intenzivní pocit, že bych se odstěhovat už fakt měla. A to, jak hrozně smutno mi bylo první noc v novém bytě, mě v tom jenom utvrdilo. Kdybych se totiž od rodičů neodstěhovala tenkrát, tak už asi nikdy :))
Svůj první (a myslím, že i poslední) podnájem jsem pojala jako projekt. Nechtěla jsem dělat žádná polovičatá řešení, takže mi dlouho trvalo, než jsem pokoj zařídila podle svých představ. Leccos jsem sice nestihla (třeba DIY čelo postele), ale i tak jsem byla s výsledkem spokojená.
Tak vás zvu na krátký exkurz do minulosti – protože v současnosti už intenzivně pracuju na projektu č. 2., kterým vás doufám budu zásobovat budoucnu!


O křesílku jsem toho nadrásala už mraky, nejvíc jeho story shrnuje článek o jeho vzniku ZDE.

O pracovním koutku jsem zase psala TADY.

A o toaletce TU. To dokonce i svítilo slunko či co.

I o mé šatně jsem udělala samostatný článek

Takže už vlastně ani nemám co dodat. Ony ty obrázky stejnak mluví samy za sebe, i když některé byly focené víceméně ve tmě, takže jejich kvalita není valná. Bydlelo se mi krásně, ale teď už je čas říct mému minulému bydlení čus bus. Příští sneak peek už snad bude z naší nové domácnosti. 

Tak hezký zbytek valentýnské neděle!

post signature

Read More »