Něco jako podzimní "haul"

Blogerský hauly mě vždycky dost fascinovaly, konkrétně teda ty zahraniční. A nemyslím to zrovna v pozitivním slova smyslu. Nechci se vůči někomu vymezovat, ale nakoupit si dvě kabely hader z Primarku a následně o tom dvacet minut kvákat na youtube mi přijde kapánek úchylný (i když jsem teda podobné produkce nikdy nevydržela dýl jak tři svetry, tak třeba mi uniká nějaká zásadní pointa). Je jasný, že když mi bylo nějakých osmnáct, hromada krásných hadříků pro mě byla taky strašlivě důležitá - tehdy jsem ale nakupovala hlavně v sekáčích a neměla jsem problém sáhnou po nějakým prehistorickým hadru, co jsem našla v pytli na chalupě.

Dneska už pro změnu nemám čas tolik obíhat sekáče, za to si občas můžu dovolit něco "nákladnějšího". V takovým případě dbám na kvalitu, aby to vydrželo - a ideálně aby to ušil někdo v Evropě a úplně nejlíp přímo v České republice. 

Je teda jasný, že na nákupy oblečků mě moc neužije - nejraději bych za celej den nevylezla z pyžama. Na co mě ovšem užije hodně je nakupování nejrůznějších doplňků a návštěvy bazošů. Chorobou pracovně zvanou "kramaření" jsem se infikovala již v útlém věku a obávám se, že v současnosti už se to nedá léčit. Snad se nebudete moc smát když řeknu, že i tak se snažím nepořizovat nic zbytečnýho, co opravdu k ničemu neupotřebím.

Po košatém úvodu asi tušíte, že vám chci ukázat nějaký svoje majetky. Protože radost z věcí níže je poměrně veliká (snad by mi to Maria Kondo schválila - i když tuším, že spíš asi né), pocítila jsem potřebu pochlubit se úlovkama, kterýma jsem si tzv. "udělala radost" v uplynulých pár měsících. Vánoce se blíží a třeba se vám moje nové akvizice budou jako tipy na dárky. Hodně věcí níže jsem já sama dostala jako dárek - a když teď na to tak koukám, jsem z toho až celá dojmutá, jaký úžasný dárečky já dostávám.


Omluvte kvalitu fotek, prostě podzim + neschopná Anka. Pardon.

Rifle Paper jsem věnovala celý minulý článek. A bylo by fér přiznat, že moje nadšení nezůstalo bez povšimnutí a boží tužky a deníček jsem dostala jako dárek "za odměnu", z čehož jsem si málem cvrkla radostí (děkuji!!!). A protože jsem tímto způsobem fantasticky ušetřila, hned jsem si koupila diář :D. Ampulka třpytek je věc, která mě naprosto fascinuje a musela jsem ji nutně mít, i když vlastně úplně nevim, k čemu mi bude. Momentálně slouží jako dekorace ve svíčkovém zátiší, kde se krásně třpytí.


Hrníčky na kafíčko Royal Copenhagen jsme ulovili v bazaru v nejkouzelnější vesničce na zeměkouli - v dánském Mogeltonderu. Hrabárna jak blázen - a k naší "smůle" tam brali karty. Hrníček vlevo jsem si pro radost ulovila na aukru. Už nemá podšálek a tady na fotce vůbec nevynikne, tak mi musíte věřit, když řeknu, že kafíčko z něj chutná náramně!


Co se týče oblečení, navzdory mému prohlášení výše mi nedávno krapet hráblo, stává se to tak jednou až dvakrát do roka. Schválně jestli uhodnete, jaká barva mě tento podzim bere? Sukni mi ušili v brněnské Reparádě a legíny s vysokým pasem mám z Youngprimitive. Lodičky jsou z jednoho eshopu a ačkoliv jsou překrásný, zákaznický servis mě příliš neoslovil, a tudíž se k jejich původu vyjadřovat nebudu. Jo a mimochodem - ta sukně má i kšandy!


Všechny věci níže jsem dostala - nejkrásnější vůni lesa (kromě té skutečné) má jedině svíčka Skog od Skandinavisk, která mi udělala úplně obří radost, protože jsem ji ani trochu nečekala. Náušnice s pyritem jsou od Decadorn a na závěr voňavka Armani od babičky k narozkám, která fakt stojí za zmínku. Je to totiž úplně poprvé, co mi darovaný parfém opravdu voní a nosím ho! Ani nedokážu vyjmenovat, kolik mně nevonících voňavek jsem v životě dostala - i teď jich doma pár schovávám. Máte to taky tak nebo jenom já mám takovej rozmazlenej nos? (Právě jsem při snaze článek prolinkovat zjistila, kolik ta voňavka stojí, a málem jsem se skácela. Babi!)


Na tomhle posledním obrázku jsou suvenýry, které mi dovezli naši z cest. Mističky Bristol ulovila máma někde v rumunským antiku, tiskátka mi zase dovezli z Indie. Jsou ručně vyřezané ze dřeva a sloužily k otiskování henny, což považuji za značně překvapivé zjištění.


No a to je celý. Pochlubila jsem se, vykecala... no prostě blogísek hadra! Zaujalo vás z mých krámů něco nebo jsem se teď akorát vybarvila jako marnivá koza?

Krásný večer vinšuju

post signature

„Žádný člověk není tak bohatý, aby mohl koupit svoji minulost.“ Oscar Wilde