Svícny pro domácnost

Svícen, jak název napovídá, je zařízení ke svícení. Oheň a světlo patřily k základním prvkům rozvoje lidstva a dodnes mají v určitém směru nezastupitelné místo. Svíčka se používá již mnoho let, odhaduje se na její stáří asi 5 tisíc let, ale prošla si svým vývojem od v tuku namáčených snůpků slámy po válec vosku s knotem uvnitř, jak ho známe dnes.

Na to přišli zřejmě staří Římané, pokud to někde neokoukali, ale něco podobného s dnešní svíčkou bychom našli třeba i ve staré Číně. Ale jsme tu pro svícny, ty sloužily především k připevnění více svíček. Dávno pryč je doba, kdy svíčky se umisťovaly při velkých akcích po stovkách i do lustrů, protože byly hlavním zdrojem světla. Dnes je svíčka již jen doplňkem, napomáhá vytvářet určitou atmosféru a podobně.

Rozdělení svícnů

Svícny můžeme rozdělovat podle různých ukazatelů, jako jsou umístění, materiály, tvary, počty svíček a podobně. Světlo z nich se šíří přímo, nebo nepřímo, tedy plamen je zastíněný. Dnes existují i svícny i s jiným účelem, kdy třeba plamen rozehřívá vonné oleje, a tím se šíří po místnosti příjemná vůně. Najdeme i typické svícny s vlastním názvem, zejména jde o židovský svícen (jinak menora) se sedmi rameny.

Výběr svícnů

Pro klasické svícny platilo, že měly světlu pomáhat, dnes se světlo využívá i trochu jinak, jak jsme již naznačili. Takže můžeme na našem trhu, ale sami si i vyrobit, svícny ke každé příležitosti, ke každému vybavení, každému nábytku. Příležitostí, kdy nám mohou svíčky zpříjemnit, či dokonce přímo vytvořit vhodnou atmosféru, je mnoho. Asi hlavním aspektem proto bude, zda chceme mít světlo přímé, tedy vidět plamen, nebo ho zastíníme.

Některé nápady

Doporučovat nějaké svícny k určité příležitosti asi nelze, možností je velmi mnoho, proto se soustředíme na některé všeobecnější rady. Lze však říci, že při výběru svícnu, je lepší nějaký svícen mít, než nemít žádný. Plamen a světlo z něho dodá šarm každému prostředí bez ohledu, zda je pod svíčkou dřevo nebo zlato.

Velmi populární je v poslední době solná lampa na svíčku z himalájské soli. Je tam prostor na čajovou svíčku, takže jde o narůžovělé světlo. Mnohé svícny připomínají tvarem jiné předměty, třeba klec, hrníček, stromek, nějaké zvíře, tady je třeba varovat před tzv. kýčem. Dejme proto raději přednost méně komplikovaným tvarům, případně vycházejícím z přírody. Pokud budeme chtít svícnem s hořící svíčkou manipulovat, měli bychom mít pod svíčkou širší misku na odkapávání tekoucího vosku.

Závěr

Svícen a svíčka, to je vždy plamen, a jak známo, oheň je dobrý pomocník, ale zlý pán. Mějme vždy na paměti, že je třeba svíčky ve svícnu naprosto zabezpečit tak, aby nemohlo dojít k požáru. Příkladem nám mohou být adventní svícny, kdy se plamen svíčky pohybuje často velmi blízko jehličí a jiných snadno vznětlivých materiálů. Pozor také na závěsy, které se mohou průvanem dostat k blízkosti plamene, a neštěstí je tu hned. Zvláště u vlastních výrobků, výrobků dětí a i u svícnů koupených na trzích, se může svíčka, když je již skoro vyhořelá, snadno uvolnit z hrotu, na který je nabodená, aby dobře držela. Plamen se tak snadno může dostat k hořlavým materiálům. Abychom předešli možným katastrofám, nenecháváme svíčku nikdy hořet bez dozoru, i když si myslíme, že je svícen bezpečný.


„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde