V té Austrálii je fakt nějaký spešl podloží. Nebo že by nějaká ozonová díra? Jak je možný, že tolik značek a bytů, který mě naprosto dostanou, jsou z Autrálie? Asi to bude tím, že je tam o dost tepleji než v našich končinách provařené Skandinávii, tudíž je ten australský design ve výsledku prostě barevnější. Navíc si Australani libují ve zvláštních vzorech a potiscích (že by odkaz tamějšího etna?) a to mě zkrátka baví.

V tomhle domě ze šedesátých let bydlí designérka a truhlář, takže kreativní dvojka – a jde to znát, jak jinak. Že je dřevěné obložení něco, z čeho vám skáče kopřivka? Tak hele semdle:

Kombinace černé a zelené je jedna z mých nejoblíbenějších. Je to elegantní, přitom tak nějak „šťavnaté“.

Takhle nějak si já představuju správné využití přírodních materiálů a tónů.

A tohle povlečení (z Ikei) mám taky, heč! Fikus mám též, ale mini. Zatím! Jinak v obrázku toho vlastně moc není, ale ono v ložnici často ani není žádoucí mít moc věcí – naopak pro jedince, kteří špatně usínají, je přemíra podnětů na závadu.

Tohle je tak nádherná kombinace spodních a horních kuchyňských skříněk, že jsem se z toho úplně orosila. Připomíná mi to kafe a dort se šlehačkou, nemůžu si pomoct, zkrátka kuchyň k nakousnutí! 

Originální článek a obrázky pochází odsud.

Tak co vy na to?

Krásnou neděli