Je to dost neuvěřitelný, ale po letech se mi konečně podařilo zrealizovat jeden vytoužený projekt, a to sice vlastnoručně vyrobené a očalouněné čelo postele. Poprvé jsem o
DIY čelech psala již na začátku roku 2013, můžete mi tak směle gratulovat k největšímu prokrastinátorovi na zeměkouli.
Realizace se samozřejmě neobešla bez vydatné pomoci mého Jiřího, bez kterého bych tu
OSB desku vezla z Bauhausu asi autobusem. A taky bych měla spousty třísek v prstíčku. A neměla bych čalounický knoflíky. Nicméně! Nejhorší je na tom všem ta příprava – samotná realizace je na jedno odpoledne, v podstatě na tom nic až tak není. Možná je to ale tím, že mám za sebou
čalounění křesla, tak mi to teď přišlo děsně easy.
Ze všeho nejdřív je potřeba sehnat si desku. My pořídli OSBéčko klasicky v Bauhausu, kde nám ji i ořezali na požadované rozměry 180 x 125 cm (respektive chtěli jsme 130, ale šířka byla daná takto). Tahle sranda nás vyšla na něco přes 400 korun. V témže obchodě jsem pořídila i molitan, tloušťka 2cm, dvě role, cena asi pětikilo za obě. I když už se v této chvíli blížíme tisícovce, celková pořizovací cena se oproti čelu koupenému furt dost vyplatí. Jakože o několik tisíc vyplatí. Fakt!
Deska nám přes noc provoněla chodbu (Vánocééé), ale trochu zacláněla – hned druhý den jsme se tak vydali pořídit zbytek zásob a vrhli se na to.
Jeden z důvodů, proč jsem tento projekt tak odkládala, byl ten, že jsem nemohla natrefit na tu správnou látku. Nakonec jsem vzala jednu ze dvou použitelných, které v brněnském Řempu měli. A sice jsme chtěli světlou šedou (když už se u nás nedá sehnat žádná mexická výšivka), ale nakonec máme zelenou. Člověk míní, prodejny Kars mění. Místo světlé a studené ložnice máme najednou bohémsky teple útulnou. Málem jsme z té postele dneska nevylezli.
Ale zpátky k věci – kromě látky jsme napoosmdesáté sehnali i čalounické knoflíky, tři koruny za kus u Stoklasy. Na ty ale bylo potřeba vyvrtat do desky díry. Rozhodla jsem se pro čtyři knoflíky v jedné lajně (stejně s molitanem o tloušťce 2 cm bychom „diamantového“ efektu nedosáhli), které jsem předem rozměřila a Jiří vyvrtal. Stačí fakt tenučké, jenom aby prošla jehla…
Následně přišel na řadu molitan. Ten jsme přilepili po sekcích tavnou pistolí, můžete zkusit i lepidlo ve spreji, ale to mně naposled vůbec nefungovalo.
Desku jsme pak položili na vatelín (z Řempa), který jsem pak kolem dokola pořádně přisponkovala.
 |
To nejsem já! |
Víceméně stejně jsme pak postupovali i u látky, u které jsme se ale rozhodli desku zvednout, abychom měli přehled o tom, jak je látka vypnutá.
Následně přišly na řadu knoflíky. Chce to trochu trpělivosti, ale za ten efekt to stojí!
Knoflíky jsem pak prošila skrz naskrz a pořádně utáhla. S tím mi pomohly obyčejné knoflíky, protože tak velký uzlík, aby neprošel dirkou po vrtačce, asi jen tak neuděláte. Co se mi zdálo volné jsem ještě víc dotáhla a přišpendlila sponkovačkou.
A takhle to dopadlo…
Nejtěžší fáze byla to v tý tmě vyfotit.
Čelo v tmavé zelené barvě komplet změnilo vyznění celýho pokoje, což je na jednu stranu super, ale na druhou taky trochu blbý. Můj milovaný
háčkovaný přehoz, který jsem ulovila na blešáku v Janově, se k čelu nehodí ani trochu. Byl nahrazen OYOY dekou z obýváku, která se k němu naopak hodí skvěle, akorát teď chybí v tom obýváku…. To sou trable, co?
Mňo, kdybych to shrnula, tak:
1. konečně máme čelo a ložnici jako normální člověk, jupí!
2. konečně mám doma něco zelenýho!
3. a ten zbytek holt počká, no
Krásný nedělní večer vinšuju a dlouho oddalovaným DIY projektům třikrát na zdar!
Zdar, zdar, zdár

Read More »