Jak jste někteří možná zaregistrovali, poslední předvánoční víkend jsem se vydala do Prahy na workshop výroby lapačů snů. Na tom by nebylo nic moc extra zvláštního, protože na workshopy chodím furt (jsou totiž boží, vite?). Z normálu ovšem vybočila skutečnost, že tento workshop jsem vedla já. Cha!

O vlastním workshopu jsem si snila už nějakou dobu, když tu náhle mě jednoho dne oslovila Jana z letenského Pokoje č. 10, ve kterém se pořádají různé kurzy, hlavně šití. Zdálo se to tedy jako znamení z vesmíru a vůbec příležitost, kterou nemůžu odmítnou. I když jsme následně nemohli najít vhodný termín a jako jediný možný se ukázal ten nejblbější vůbec (tzn. přesně ten poslední víkend před Vánoci, díky čemuž jsem šila dárky 23. a cukroví dělala 29.), i když nezafungovala síla mé osobnosti (haha/smrkbrek) a pro nízkou účast se to málem celé zrušilo, nakonec jsem Janě a vesmíru ohromně vděčná, že mi tuhle příležitost seslaly. Bylo to pro mě rozhodně poučné a vlastně i dost zábavné. I když znova už bych leccos udělala jinak, podařilo se mi myslím to, o co tam šlo – naučit mé milé účastnice vyrobit lapač snů. A i když už nám všem na konci byla zima a měli jsme hlad, upřímně doufám, že si to užili všichni zúčastnění.

No a takhle nějak to tam vypadalo. Jak poznáte, že navzdory mírnému blekotání jste schopní předat alespoň nějaké relevantní informace? Tak, že vám kurzistka s prstem v nose napoprvý vyrobí toto:

Mně prosím tento typ výpletu zabral asi tak pět pokusů, než se povedl. A k tomu blekotání – na začátku jsem začala panikařit, že jsem si špatně poznačila potřebnou délku koženky na omotání. Všechny jsem mírně hystericky přesvědčila, že to určitě nevyjde a kruh budou muset omotávat znova, načež to pochopitelně vyšlo i s rezervou. To je tak, když nevěřím sama sobě.

Kreativní svinčík akka takhle nějak to vypadá u mě doma, když zrovna neplánuju fotit

Pokud máte z lapače trochu strach, pro začátek je lepší začít výpletem s širšími mezerami, stejně jako na fotce níže. Je to o fous jednodušší vyplést a o fous těžší zvorat.

Šlo jim to báječně! Takový šikovný lidi aby člověk pohledal :) Taky se všichni pekelně soustředili.

A krásné výsledky…

Já jsem nic nestihla. Až doma jsem pak vyrobila tento jako jeden z mých letošních DIY dárků

Jako správný neurotik jsem se z toho všeho pochopitelně zbřídila a zbytek pražského výletu strávila ve společnosti rumu a coldrexu. Stálo to ovšem za to.

Moc díky Pokoji č.10 za příležitost a skvělou zkušenost…a hlavně těm třem mušketýrům, kteří přišli a zvládli to levou zadní! Třeba někdy nashlé.