O svatbě díl 1. – oznámení a tiskoviny

Jelikož to možná ještě pro někoho bude novinka, napíšu to rovnou jak to leží a běží, ať to máme z krku hned na začátku. Takže tradáá, Anka nezůstala na ocet a vdala se, jupí! No a chcu vám o tom konečně taky něco "málo" napsat!

Přiznávám se bez mučení, že nad tím, jak pro vás zpracovat téma naší svatby, jsem se solidně zasekla. Furt jsem nevěděla, jestli udělat jeden článek, rozdělit to do víc, jaký v tom případě volit tematický okruhy...no a máme tu září, svatba byla v červnu a kromě květinový fotostěny je na blogu kulový, že. Takže jsem se právě teď, v pátek ve 23:54 s mozkem ve formě míchaných vajec rozhodla, že to rozdělím a rozpitvám jak nejvíc to pude. Mám totiž fakt pěkný fotky a momentálně ještě i docela dost knowhow! Ale zas to možná roztahám na nějaký delší časový vobdobí, ať nám tady z toho nehrábne, jo?

Při plánování jsem samozřejmě prolustrovala všechno, co se na netu dalo k tématu najít. A z vlastní zkušenosti tedy můžu říct, že informací není nikdy dost! Tak doufám, že se moje nadcházející články budou nějaké budoucí nevěstě hodit. Pro mě byla svatba velký "projekt", na který jsem se pochopitelně moc těšila. Mírně mě znervózňovaly dobře míněný poznámky o tom, jak to budem mít určitě dokonalý, jak se všichni těší, že to bude určitě krásný.... No co vám mám povídat, vysoký očekávání mi na duševním klidu zrovna nepřidaly, ale jinak byly celé přípravy vlastně až na pár výjimečných vyteklých nervů (mých) dost fajn. Nejvypjatější chvilkou příprav byl střet názorů mezi mnou a mámou na téma "rozpuštěný vlasy vs. drdol". To byla tvrdá bitva, kterou jsem navíc prohrála, ale ve výsledku to vlastně dopadlo přesně tak, jak mělo. (Jestli máte pocit, že teď implikuju, že rodiče mají většinou pravdu - tak to může, ale taky nemusí být pravda.)

No a když tedy začínám svatební seriál, chtěla bych začít tím, čím svatba většinou začne pro vaše okolí - oznámením. Tedy něčím, s čím mi internet neočekávaně zas tak moc nepomohl.

foto Fotím


V dnešní době se na oznámení poměrně dost prdí a pozvánky se řeší událostí na fejsbuku. Jenže já jsem stará konzerva, do komplu čučím každý den celou pracovní dobu, takže jsem pozvánky chtěla pořešit hezky oflajnově. Skoro všichni tedy dostali papírovou verzi buď ručně předanou anebo poslanou poštou. I když sem chtěla událost s informacema udělat taky, nakonec jsem se na to vybodla.

Oznámení by se mělo poslat cca 10 až 8 týdnů před svatbou. My měli trochu zpoždění a taky se nic moc nestalo. Pokud má někdo jiné prioritní plány, tak s tím stejně nic neuděláte - ani nám nedorazilo poměrně dost lidí, kteří o svatbě věděli půl roku předem. Jakmile stanovíte datum, je samozřejmostí dát vědět co nejdřív rodině a těm, kteří budou cestovat z daleka. Ani těm ale později nezapomeňte dát papírovou verzi, a to i v případě, že to jinak řešíte Facebookem. Maminky a babičky potřebujou něco k archivaci a na výstavku, to je vám doufám jasný!

Co se týče grafiky oznámení, tu jsem začala nepříliš organizovaně řešit už někdy začátkem února. Grafiku mi dělala moje úžasná svědkyně Lenka, takže jsme nejeli podle nějakýho profi harmonogramu. Pobavily jsme se o barvách, který jsem měla pro svatbu vymyšlený, poslala jsem nějakou pinterestovou inspiraci a dokonce i namalovala pár větviček (což mi moc nešlo). No a asi koncem března jsem na oplátku dostala pdfko s prvními návrhy. Z toho se vybral jeden, který se dál rozvíjel. No a pak už to docela frčelo.



Docela dlouho jsme řešily písmo. Už pár let frčí "pinterestová" kaligrafie, ale já s ní mám upřímně řečeno trošku problém - všechno je to totiž úplně stejný. Aby nedošlo k mýlce, krasopsaní a kaligrafie jako taková mě baví moc a i u nás jsou lidi, co to fakt umí a dělají originálně na základě vlastního písma. Ale ten jeden profláklej font, kterej na mě vyskakuje i z konzerv, jsem prostě fakt nechtěla. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale mně prostě leze už i nosem. Představila jsem si, jak se na něj podívám za třicet let... a následně si to omluvím slovy "nojo, to bylo tenkrát v módě".

Nakonec tedy vyhrála kombinace patkového a bezpatkového písma a ty nejdůležitější věci jsou verzálkama.

Do oznámení jsem si přála olivové větvičky, které jsem chtěla hojně využít i v květinách přímo na svatbě. Větvičky ručně nakreslila Lenka akvarelovejma pastelkama a upravila do grafické podoby. Ta holka je prostě skvělá!

foto Lenka

Jako největší oříšek se ukázaly texty. V tomto internet opravdu zklamal. To, co se v jeho vodách skrývá, jsem totiž fakt nechtěla. Níže výběr z těch nejčastěji se opakujících hroznů, které myslím na oznámeních potkal úplně každý:

Pro vtipálkyJan a Jana, nedbaje rad starších a zkušenějších, dovolují si oznámit.... 
Pro ty, co se s tím prostě nemažouMáme se rádi, tak se prostě bereme dne...
Pro poety - Pepík a Maruška chtějí všem na vědomí dát, že se budou z lásky brát...

Ehm, no co vám mám povidat. Myslím, že se snad chápem.

Já nechtěla ani básničku, ani nic rádobypoetického a už vůbec ne nic "vtipného". Takže jsem to napsala zcela stručně a srozumitelně, tzn. Anna a Jiří společně oznamují že tehdy a tehdy vstoupí do manželství. Vono fakt nic moc dalšího není potřeba, kreativně se můžete rozvíjet v grafice. Dál na oznámení logicky patří adresa a čas obřadu. K tomu jsem do něj vpašovala ještě i dress code a email pro odpovědi. Na oznámení jsem nepsala naši adresu (na obálky ale jo), čemuž se máma divila, kam nám jakože budou chodit blahopřání? Já jsem se smála, že to už dneska nikdo nedělá, ale kupodivu jsem se spletla. Dělá. Čili - to zvažte.

Co se týče obálek, ty jsem nakoupila na tomto e-shopu, který se tváří česky, je slovenský - a balík přišel z UK. Trochu úlet, ale byla jsem spokojená. Když potřebujete hodně kusů, chcete netypickou barvu a taky nezaplatit miliardu, tak je to rozhodně dobrá volba!

Co se týče tiskovin, celkově jsme měli:

  • oznámení varianta pro zvané
  • oznámení varianta pro nezvané
  • jmenovky na tabuli
  • pozvánka na hostinu


V dnešní době se často dělá i menu, což pak vypadá moc pěkně - ale my měli vývar s knedlíčkama a svíčkovou. Na to myslím menu fakt nepotřebujete.

foto Fotím

Jmenovky jsem vypisovala ručně rose gold inkoustem od À L'aise


Tisk jsem si na doporučení grafičky nechala udělat v brněnské tiskárně Papír a Tisk, kterou využívají právě grafici. A osobně můžu doporučit všema deseti - mají na výběr krásný papíry, udělají vám na ně zkušební nátisky, jsou rychlí a poměr cena-kvalita naprostej luxus. Zkušební tisk šel na tři druhy papírů, nakonec jsem zvolila přírodní odstín bílé se strukturou ručního papíru. Ve hře byl i jeden hladký a jeden s tmavšími vlákny. Platila jsem tisícovku za dohromady 80 oznámení, 50 jmenovek (už rovnou i přeložených) a 50 pozvánek na hostinu - což jsem zkonila, protože oznámení většinou dáváte rodinám nebo párům, né jednotlivcům jak vstupenku, že. Hotový to bylo myslím dokonce už druhý pracovní den, ale vždycky raději počítejte s nějakou časovou rezervou.

Za tenhle kontakt a referenci jsem byla osobně hrozně vděčná, protože s tímto mi internet opět příliš nepomohl. Většinu oznámení z netu vám udělají přímo do šablon roztodivných vzhledů, klasické tiskárny zas nemívají pěkné papíry, ale akorát bílou křídu mat/lesk. Pokud jste z Brna a máte vlastní grafický návrh, tak Papír a Tisk rozhodně doporučuju.



No a tady ho máte ještě víc z blízka, i když teda bez struktury papíru

Čekujte ty olivy! Jsem z nich pif paf ještě teď!

Mimochodem, teď aktuálně je neděle 2:10 ráno a já už fakt nemůžu. Tak příště třeba...o šatech? Nebo?

Budu moc ráda, když mi napíšete, co by vás všecko zajímalo (jestli vůbec) a já se to pokusím nějak zapracovat. Možná i včetně nějaké mini verze o nás dvou, na kterou byl požadavek na insta, ale to si teda ještě musím dobře rozmyslet. Zajímalo by vás to?

Krásnou neděli vinšuju
post signature

„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ Jan Werich