Jelikož letošní nevěsty a ženichové už by touto dobou měli řešit svatební přípravy (bububu), myslím, že nastal čas na další článek ze svatební série! A tentokrát se mrknem na to, jak jsme řešili a vyřešili místo a jeho výzdobu. Místo je totiž naprosto zásadní pro celkový koncept a vyznění svatby, pokud vám teda na něčem takovým sejde. Ale jste na tomhle blogu, takže si troufám tvrdit, že asi jo. Mě na tom docela záleželo. Jak už jsem myslím někam psala, od zásnub mě pronásledovaly vysoký očekávání mýho okolí, kdy jsem si nejednou vyslechla, jak krásný a vypiplaný to určitě budeme mít. Jednoho by to krapet znervóznilo, nicméně můj přístup se po krátké hysterii velice rychle změnil z "tyhelejátinevim" na "challenge accepted". Protože já jsem já a zařizovaní svatby je přesně ten typ zařizování, co mě doopravdy bavil a baví i nadále. Opravdu můžu směle říct, že jsem si to užívala od začátku až do konce a byl to můj oblíbený "projekt" loňského roku.

Jak jsme místo hledali a našli

Z místa jsem ovšem měla upřímně řečeno dost veliký obavy, protože to byla jedna z věcí, kterou jsem bezvýsledně googlila už dlouhé měsíce a snad i roky před svatbou (čistě teoreticky, chápete, pro výzkumné účely). A žádná tutovka se ne a ne objevit... Po republice je sice hromada překrásných míst, stodol, penzionů, dvorů, zámků a stavení, ale já jsem vycházela z těchto požadavků:

1. chceme svatbu spíš formálnější, nikoliv extra uvolněnou a vílí jak současný trend káže
2. chceme obřad i mejdan na stejném místě
3. chceme svatbu přímo v Brně, žádný dojíždění ani přespávání v tramtárii

Hlavně ta trojka byla kámen úrazu a zrovna přes tu nejel vlak. S Jiřím jsme oba Brňáci, většina našich rodin i kamarádů jsou z Brna, chtěli jsme se vyspat ve své vlastní posteli... a přemlouvat dědu, že na svatbě rozhodně ale rozhodně musí být, bylo poměrně náročný i tak.

Měla jsem ale to štěstí, že jsem měla takovou fotografku, jakou jsem měla. Anička totiž všechno ví a poví, bez ní by ta naše svatba vypadala asi úplně jinak. Dostala jsem od ní tip na Hlídku pod Špilberkem, kde se v té chvíli svatební business teprve začal rozjíždět, místo tudíž nebylo nijak extra provařené a hlavně bylo pro nás zcela ideální a volné i půl roku před termínem. Hlídka je jedna z budov v parku pod brněnským hradem Špilberk, má krásnou fontánu a zahradu, která je komplet obehnaná zdí. I když jsme byli prakticky v centru, měli jsem úplné soukromí a jako bonus navíc došli domů pěšky. Místo bylo opravdu krásné, přitom nijak vyumělkovaně načančané, domluva ve velmi no stress duchu, cena příznivá... Nebylo absolutně co řešit, poskakovala jsem nadšením.


Jinak ještě taková poznámka k vybavení sálu - na Hlídce je pěkný zelený venkovní nábytek a kavárenské židle a tonetky, ale ty jsou tmavé a malé. Půjčovali jsme si tedy svatební nábytek z NFCP (a dětskou židličku), který jsme si sami přivezli, sestavili, rozmístili a prostřeli. A tím ušetřili majlant. Svatbu nám nikdo externí nekoordinoval, pár lidí akorát dostalo několik úkolů a to bylo celé. Pokud ovšem na tohle nemáte nervy, určitě se nebojte koordinátory oslovit. U nás by koordinátor neměl co dělat.

Mňo. Googlením samozřejmě najdete hromadu dalších míst, na obřady i hostiny všeho druhu, přesto mi to nedalo, abych vám níže nesepsala alespoň nějaký odrazový můstek toho, co nějakým způsobem zaujalo mě. Na základě vlastní zkušenosti si říkám, že by to někdo mohl ocenit. Nevěsty z Čech prominou, tam jsem nehledala.

Moje tipy na další místa v Brně:

Dvorek pod Petrovem (co si tak vzpomínám, zabookováno bylo i na rok a půl dopředu, čili bacha na to)
Docela jsem zvažovala něco v Místodržitelském paláci v Brně - mám moc ráda jeho nádvoří i café Morgal, ale nádvoří je možné používat jen do 22 hodin a v Morgalu je taková blbá akustika. Jinak jde v Místodržiteláku pronajmout i barokní sál. Nakonec jsme tam zaběhli alespoň v rámci focení na kafe :)
Zahrádka Na Střeláku - v podstatě taky dost zapadá i do našeho konceptu, ale není tam tolik soukromí. Moc zajímavě opravené, krásná arkáda...za mě super nijak extra provařené místo, ale taky nic hogo fogo.
Zámecká restaurace Monâme - sousedí s pěkným parkem, ale mám pocit, že tam teď dochází k nějakým změnám
V květnu jsem se svojí svědkyní v rámci rekonvalescence těla i ducha odjela na výlet po palladianských vilách. A právě tam jsem si uvědomila, k čemu podvědomě asi trochu tíhnu a kam koncept naší svatby, do té doby ne úplně konkrétní, směřuje. A dost možná to bylo ve vile di Maser se sklenkou tamějšího prosecca v ruce. Mám pocit, že Aničce jsem to pak vysvětlovala slovy "zchudlá italská šlechta":))). Jsem velkej italofil, krásné historické vily s oprýskanou omítkou a zahradou s růžovými keři mě fascinujou kdekoliv na světě a chtěla jsem trochu té atmosféry vykouzlit i na naší svatbě. Aby to bylo trochu formální, ale né snobské; elegantní, ale né dokonalé; relativně uvolněné, ale ne rozjuchanej mejdan s grilovačkou. Stačilo si představit, že Hlídka je italská villa v mírně ošuntělém stavu, myslet na to při výběru květin...a šlo to celý tak nějak jednodušeji. Opravdu musím říct, že mi to při plánování dost pomohlo.

Inspirace z cesty po Itálii, villa Maser a růže u villy Valmarana

S těmito obrázky v hlavě jsem s Aničkou v rámci projektu The Year of Flowers probírala i květinovou výzdobu. Chtěla jsem ji elegantní a v tlumených barvách, které budou ladit s barevnou paletou svatby - čili krémové anglické růže, šedá, olivové větvičky, kapka růžové a "zlaté". Když jsem poprvé uviděla svoji kytici, byl jsem úplně perplex z toho, že se mi v ruce zhmotnila fotka z odněkud z IG či Pinterestu. Anička udělala kytku přesně pro mě, tak akorát na šířku mých boků, krásně uvolněnou a přesto turbo elegantní. Doteď jsem úplně nadšená, kytky byly opravdu nádherné.

Jako stuhu jsem použila vintage chantillskou krajku, kterou jsem si před vznikem tohoto blogu koupila ve vetešnictví v Lausanne

Naše barevná paleta

Další květinová výzdoba byla v podobě velikých aranžmánů na stoly (jeden jsem zkoušela vyrobit i já!), olivových větviček na ubrouscích, kvítek ve fontáně (to se obzvláště líbilo malým dětičkám, které kvítka z vody radostně lovily...a rodiče byli nuceni lovit svá dítka), olivových větévek na informačních tabulích a v lucernách a nějakých menších zbylých kytek v pár vázách. Jinak jsme měli nachystané i vázy na kytky pro maminky, svědkyni a družičky - u těch nezapomeňte, že můžou taky sloužit jako součást výzdoby. Tahat s sebou je po obřadu fakt nikdo nebude... Ženich měl korsáž, já si do hlavy nechala nad obřad zapíchnout ještě i nějaký olivový lístky.


Jo málem bych zapomněla. Kónický svíčky jsem sháněla po všech čertech, chtěla jsem světle šedý. Ale eshop, kde jsem je našla, mi po několika týdnech čekání sdělil, že do termínu nebudou. Vyřešilo to Tesco, i když v krémové. No bóže.

A teď prosimvás zásadní doporučení nejen ode mě, ale ode všech, s kým jsem svou svatbu předem i potom konzultovala. NEPODCEŇUJTE TY KYTKY. Fakt. Pokud je ve vás aspoň trochu estéta, za mě tohle byla rozhodně naprosto zásadní investice. Vykašlete se na kamión dekorací z Číny, který jsou sice možná po kusech levný, ale v kvantitě drahý, a zainvestujte do kytek. Neříkám, že musíte oslovit nejlepší květinářství v okruhu 100 km a zaplatit za to milión - i kdybyste měli sebrat kámošku, jít na louku a zkombinovat to s kytkama z kýble z Tesca, nějak se to vždycky dá vymyslet. Květiny tak hrozně ovlivní celkovou atmosféru i vyznění, že nic jinýho vlastně ani moc nepotřebujete. Opravdu. I moje přísná máma po vstupu do sálu spráskla ruce a vyřkla větu, kterou asi hned tak nezapomenu, cituji "To je krásný!". Bylo to krásný. A opravdu nic moc dalšího nebylo potřeba. Květiny jsou nejkrásnější dekorace, co můžete na svatbě mít. Rozhodně velice lobbuju za to, abyste si na květiny udělaly v rozpočtu místo. Nebudete litovat, fakt!

Aranžmán na obřadním stole

A ještě když jsme u toho Tesca - pár dní před svatbou jsem tam koupila dva svazky bílých a růžových růží za padesát korun, které jsem doma nechala nakvést - a svědkyně mi je ráno oškubala do námi vyrobených kornoutků z pauzáku, aby po nás měli lidi co házet. Nazdar bazar a jakýpak copak.


Tak ačkoliv jsme si teď vyjasnili, že nejdůležitější jsou kytky, přeci jen jsme na svatbě pár dekorací měli. Konkrétně několik květinami ozdobených luceren a lucerniček z kovu i skla, několik zlatých svícnů na stolech, pár váz a skleněnou krabičku na přání a prstýnky - to vše vypůjčené z Bella Rose. Tam jsem si ve skladu půjčila i paletu, která pak s dekou a polštářky sloužila jako taková relax zašívárna pro mladší ročníky. Nutno říci, že velice hojně okupovaná. K tomu jsem koupila akorát pár levných šedých dek z Ikei, které se rozhodně večer na zabalení hodily. Nové jsem pak kupovala snad už jenom balení balonků na bránu, aby hosté trefili. Dál jsem si ještě popůjčovala pár bedýnek na drobnosti, deky a polštářky. Pak už za zmínku stojí asi akorát 50 mnou ručně našitých ubrousků z šedého lnu z Ikei (málem mi yeblo, ale bylo to fakt moc hezký a v rámci možností i relativně ekonomický) a sbírka skleněných stojanů na dorty snad ze všech bazošů v Brně, ve kterých byly v sále koláčky. A v nějakých hlubších voda a plovoucí svíčky s kytičkama. Mimochodem, nepotřebujete někdo stojan na dort? Minimálně jeden mi přebývá. Doma jsem ještě posbírala všechny naše skleněné karafy, do kterých jsme nalili tvrdý alkohol.

Diy ubrousky s větvičkou a jmenovka z našich svatebních tiskovin

Vynikající dorta z Kokina ozdobená květinami a prskavkou z Bella Rose.

Večer nám jako osvětlení v zahradě posloužily dva žárovkové řetězy, který jsem za pár peněz půjčili. Jinak jsme měli osvětlenou fontánu a všude lucerny, pár jich bylo i zavěšených na stromě a to byla vážně nádhera.

Všecky lucerny jsou z Bella Rose

Osobně jsem kromě ubrousků vyráběla i fotostěnu, která má samostatný článek, a dvě informační tabule. K těm mi posloužily opět rámy za pár šušňů z bazaru, vodovky, křídové a akrylové fixy...a trocha trpělivosti. Křídové fixy ve stříbrné a zlaté jsem ulovila v papírnictví v Dánsku, ale ve výtvarných potřebách je myslím seženete i zde. Hele a víte co? To je celý. Někomu to možná přijde hodně, jinému zase málo. Pro nás to bylo přesně tak akorát, co se týče výzdoby, neudělala bych nic jinak. Nezbyla mi hromada krámů na jedno použití, ubrousky jsem předala dále do světa a rámy i stojany se (téměř) beze stopy vsákly do našeho bytu. Máma ještě přinesla nějaké hračky pro děti, sestra vybavení fotokoutku... a to si pak zase odnesly. Pokud máte tu možnost, pučte si co můžete! Dekorace půjčuje hromada svatebních agentur, ale zkuste zapátrat i mezi již vdanými kamarádkami, poptat se kreativců ve vašem okolí, objet bazary...

Fotokoutek jsme měli DIY a na Instax - fotky jsme si nechali lepit do scrapbooku, který teď máme na památku. Co fotka, to perla (a ty vzkazy! <3)

Návod na papírové růže ZDE

Jestli jste se prokousali až sem, tak doufám chápete, proč tu svatební sérku nemůžu vychrlit celou zaráz. Musím říct, že jsem se při projíždění fotek dost zasnila a zjihla a absolutně nechápu jak je možný, že to už za pár měsíců bude rok. Smrk. No nic, jdu si dát horkou čokoládu.

Kromě fotek z Itošky veškeré foto the one and only Anna Édes.

Krásný zbytek neděle vinšuju a svatbám třikrát nazdar