Jak jste z nadpisu zajisté pochopili, momentálně mám další z období, kdy večer tzv. padám na hubu, což se pak pochopitelně odráží na mém duševním zdraví. Ale k věci! Tudle jsem dostala mimořádně serijózní dotaz: prej jaká je moje nejoblíbenější barva. A tak jsem se zamyslela. Já to totiž furt dost střídám - vloni jsem třeba měla všechno kobaltově modrý, teď se mi do šatníku vkrádá hodně šedé, to vše samozřejmě na "černým pozadí". Jedna z mých fakt oblíbených barev je taky lahvově zelená. Připomíná mi les, to jak voní...prostě boží barva. Jenže já jsem od přírody tak nějak chudá na železo, čili zelenou skoro nenosím, poněvadž mi pak tak nějak přespříliš ladí s obličejem. No ale pak jsem se rozhlídla kolem...a hele, mám ji na květináči a na skulptůře na zdi a možná by to ještě něco chtělo. Zelená je totiž dobrá. Hele:

1.

4. Zelenou zeď jsem kdysi měla (takovou hodně jedovatou, ale bylo to super), nicméně jsem po této zkušenosti toho názoru, že tmavé barvy se do našich zeměpisných šířek na větších plochách nehodí. Žerou světlo a to hafo. Ale takhle na obrázku...

13. Další věc, kde se mi zelená opravdu hodně líbí, jsou svítidla, zejména ta industriální. Až jednou budu mít kuchyň s těma subway tiles a černou spárou, tak tam bude.